Akce Naruby

Termín: 2.12. - 3.12.2011
Autor: Rychlík

Deník pasažéra M. R. P.
Pátek 18:00
Nás šest přeživších pádu letadla OK 823 se probudilo z bezvědomí v džungli na Hlaváku. V dáli už vidím jen hořící trosky našeho letadla a nevím, co s námi bude. Trosky upoutaly pozornost dvou místních obyvatel, kteří nám nabídli pomoc a přístřešek v jejich chrámu, jenž se nalézá někde poblíž. Nevíme, zda zůstat a doufat, že přijde nějaká pomoc, či zda máme tuto štědrou nabídku přijmout. Po hlasování se rozhodujeme vydat na cestu do chrámu.

Pátek 18:30
Cesta skrz džungli je vskutku drsná. Po cestě potkáváme mnoho místních domorodců, nevěnují nám naštěstí žádnou pozornost. Jen jednou procházíme přes nepřátelské území a díky radám našich průvodců jsme zatím naživu. Zajímavý fakt: místní cestují v hadech. Džunglí navíc dost často vedou lovecké trasy Amazonských krokodýlů. 

Pátek 19:00
Procházíme temnou, dlouhou jeskyní. Zatímco píšu tento deník, nikdo z nás nic nevidí. Průvodci nás vedou po paměti (i když kolem jednoho vodopádu jdeme již podruhé). I v některých částech jeskyně je území nepřátelského kmene, musíme se v tichosti krčit, aby nás v té tmě nebylo vidět.

Pátek 20:00
Po zdolání jeskyně, vysokohorské stezky a propasti konečně dorážíme do chrámu. Každý z nás musí obětovat určitou část svých zásob jídla, abychom mohli být vpuštěni dovnitř. Je více než jasné, že naše žalostná situace již špatně působí na pospolitost naší skupiny. Už při výrobě přístřešku na noc se naše skupina rozpadá na dva nepřátelské tábory.

Pátek 20:30
Je to tady. Druhý tábor nám vyhlásil válku a rozhodl se zničit náš honosný příbytek. V nelítostném boji naštěstí ještě vítězíme, ovšem na jak dlouho?

Pátek 21:00
Domorodý náčelník se rozhodl pomoci při řešení našich konfliktů. Všichni jsme se tedy sešli u odhalování jezdících obrázků z oblasti Vlčí boudy. Všechny nás uchvátily postavy mocného Ta-Ta, jeho pravé ruky Ba-Bita a jeho vojenského vůdce Ri N’go. Byli jsme svědky ukázek netradičních rituálů, prováděných ve sněhu nejvyšších vrcholů And. Vyvstaly nejen otázky filosofické, ale i etické a sociální. Nás to prozatím sblížilo.

Pátek 23:00
Uleháme s mírným pocitem bezpečí před nelítostnou džunglí, s nadějí, že je možná pomoc na cestě.

Sobota 8:00
Jsme probuzeni a po krátkém rituálu těla je nám představena místní zvláštní kuchyně. Máme obavy, že je v pokrmech kurare, ty se však nepotvrzují a po konzumaci se cítíme i posíleni. 

Sobota 9:00
I přes veškerou snahu se naše skupina zase rozděluje na ony známé znepřátelené tábory. Podle domorodců je naše jediná naděje na záchranu zažehnutí dvou ohňů na vrcholcích dvou nejbližších velehor. Naše část skupiny se tedy urychleně vydává na náročnou cestu. Už po několika minutách dochází k prvnímu vážnému zranění a to nohy jednoho z nás. Naštěstí se daří vše vyřešit. Po cestě nás postihuje jedna pohroma za druhou. Ať se jedná o slepotu (která je velmi ošemetná), němotu či malárii, vše překonáváme s vervou nám vlastní a s pochodní zapalujeme oba ohně. Už tedy zbývá jediné: musíme dorazit za šamanem, který má speciální nápoj, jenž léčí všechny nemoci a zranění po cestě nabyté…
I přes šílenství v poslední etapě našeho putování nakonec dorážíme až k šamanovi a léčíme se. 

Sobota 12:00
Konečně doráží naše záchrana. Jsme v bezpečí a vracíme se zpátky do civilizace. Na rozloučenou nám náčelník dává nějaké místní plodiny a nerosty. Jelikož nemůžeme odmítnout, se skrývaným odporem tyto dary přijímáme. Naše dobrodružství končí a vracíme se domů.
Tak tedy zase příště drahá Pramazonie…

M. R. P.