Historie

Původ střediska a Legio Angelica

Prapůvod skautského střediska je v organizaci ministrantů LEGIO ANGELICA, kterou založil a vedl P. Metod Klement OSB : "Aby ta cháska ministrantská jen tak nelundračila". Její stanovy byly přijaty v roce 1929, který je pokládán za rok založení.
V krátké době měla na 4 tisíce členů a vydávala vlastní časopis "Legio Angelica". 
V roce 1933 píše P.Klement článek "Skauting a my v Legio", kde pochopil účinnost skautské výchovy a proto založil sbor (středisko) skautů L.A. Jako vůdce získal legendárního Mirka Vosátku - Grizzliho.
Tak se mohl uskutečnit první tábor v Beluši u Trenčinských Teplic a to díky laskavosti slovenských katolických skautů. 
V roce 1935 dostala Legio zámeček v Kunkovicích v Pošumaví od velkostatkáře Schreinera.
Dvěma tábory (jeden pro české, druhý pro německé hochy) prošlo asi 180 skautů. Kromě toho se pořádaly tzv. kolonie pro ty členy Legio, kteří nebyli skauty.
V roce 1936 byl opět tábor v Kunkovicích, v roce 1937 byl tábor u jezírka Kobyla u Lnář, vedený Grizzlim a Špalkem.
V roce 1937 odchází z funkce ředitele Legio P. Klement a nastupuje P. Ladislav Pavelka, který byl profesorem náboženství na gymnasiu a získal pro skauting mnoho hochů.
V letech 1938 a 1939 byly tábory u Bechyně " Pod obůrkou", s vůdci Papá Langem a Jelenem tato doba byla již poznamenána válečnou nervozitou, mnichovským diktátem a koncem republiky.

Okupace a Druhá světová válka

V lednu 1939 ještě před německou okupací byla ustanovena jednotná organizace JUNÁK, sdružující všechny současné, specifické organizace. I ta byla v roce 1940 nacisty zrušena.
Po rozpuštění Junáka byl ještě v roce 1941 uspořádán tábor (studentský pracovní tábor) a to v Radětickém mlýně u Bechyně vedený P.Pavelkou a Jelenem.
V témže roce byl P.Pavelka odsouzen na 2 1/2 roku do vězení, Špalek byl vyloučen ze semináře a nasazen na nucené práce do Německa.
V roce 1944 ještě společně stanovala skupinka roverů na pozemcích knížete Paara, který byl příznivcem Legio a skautů.
Zde končí předválečná a válečná historie skautů Legio.
Další aktivita začala v roce 1943, kdy začali scházet někteří starší hoši u Muchů a vytvořili ilegální roverský kmen Klamovka, s cílem připravit vůdce na očekávané obnovení skautingu po válce. 

Poválečná obnova a vznik střediska Mawadani

Po válce v květnu 1945 nastal očekávaný rozmach Junáka až na 250 tisíc skautů a skautek. Díky předcházející přípravě se naši roveři ujali vedení nově vznikajících oddílů (318,319,320,321,322,326 a 14 vodní), které vytvořily středisko. Indiánská legenda o "Písni Nesmrtelného Hlasu " MAWADANI byla přijata jako symbol služby v práci se skautskou mládeží.
Jádrem a vyvrcholením celoročního snažení byly letní tábory: 1945 vodácký putovní tábor na Sázavě vedený Špalkem. Vltava a Sázava byly oblíbené řeky, které se sjížděly na dřevěných pramicích s posádkou 5 až 7 hochů. Táboření na březích bylo v té době bez problémů. 
V témže roce byl společný tábor všech oddílů (90 skautů a roverů). Základna byla v zámečku v Kunkovicích, který po válce vypadal jako chlíveček. Vyklizen, vysířen a vybílen technickou četou byl připraven k ubytování. Střídavě se spalo venku pod stany a uvnitř, vzhledem k vytrvalému dešti a malé zkušenosti nováčků. Tábor proslul nejrůznějšími strašidelnými scénami s velkou péčí aranžovanou rovery. Tak se na jedné hlídce stalo, že dvojice byla přepadena, jeden hoch byl zabalen do pytle a když se vymotal, viděl na zemi ležet spolubojovníka s nožem v zádech (v prkénku pod svetrem). Běžel s křikem do zámečku, ale když se s vedením vrátil, mrtvola zmizela. Pro úplnost činovníků bylo 12, Pater 1, kuchařky 3, hochů 76. Pečlivě vedené účetnictví (Pešou) zaznamenalo náklad na osobu a den 14.40 korun. 
O klubovny jsme v průběhu dalších let postupně přicházeli a jiné nabývali, ale to je dlouhé a málo zajímavé povídání.

Skautské Rally a činnost do roku 1948

Velkými událostmi byly besídky, akademie či rally, jak se ta vystoupení pro veřejnost jmenovala. Začalo se celkem nevině s besídkou v Měšťanské besedě, ale skutečná rally v listopadu 1945 byla v divadle D 46. Hrála se scénicky upravená legenda Mawadani a další oblíbené táborové hříčky. Záštitu převzali anglický a americký velvyslanec. Úspěch byl veliký a tak středisko nabylo vlastního jmění ve výši 8.422 Kčs.
Další rally v D 48, měla na pořadu dobrodružství polárního badatele R.E.Byrda, podle jeho knihy "Sám a sám". Scénář v krátké době stvořil Aťa Mandl, kněz, který se vrátil s českou brigádou z Anglie. K oběma akademiím hrál na varhany "podmanivou hudbu" Buzul. Roli managera převzal a zvládl Vinda, výtvarno zajistil Karkule a legrácky Vocásek. Finanční úspěch pomohl podpořit letní tábor.
V roce 1946 byl tábor u obce Čermná, poblíž Hostinného, a byl nazván "Na Rudém vrchu".
První etapa vedená Pešou měla 60 hochů, zvláštností tohoto tábora byl všežravec polykající žížaly a jinou žoužel až do zákazu ze strany vedení. Druhá etapa vedená Mirkem, Merkurem a Bačou byla zajímavá tím, že bratři Lobkowiczové založili stranu přívrženců táborové kočky, nazvanou Ňu - Ňu a zdravili se plesknutím dlaní o čelo. Opoziční strana Paňu dělala pravý opak. Kázeňské prohřešky byly řešeny probíháním kopřiv se stupnicí KN ( kopřivy nohy), KNV (kopřivy nohy voda) atd.
Tábor v roce 1947 byl poblíž kláštera Teplá, na pozemcích poskytnutých zdarma premonstráty. Bylo postaveno pět samostatných táborů: 14, 318 a 322, 326, 316 a 317, kde bylo od 16 do 40 chlapců. Ačkoliv koordinováni, nijak zvlášť spolu nekomunikovali, kromě obligátních, často drastických přepadů. Všechny oddíly byly poctěny možností návštěvy Mariánských Lázní klášterním náklaďákem (na dřevoplyn a bez brzd). Na Ovčí louce byla postavena kaplička v čele tábora ze soušek, kterých podle názoru hochů byla potřeba asi tisíc. Na návštěvu přijeli francouzští skauti a náš příznivec gen. Flippo. Přestože se žilo na lístky (příděly), byla zásobovací situace dobrá díky pomoci UNRA (přebytky zásob spojeneckých armád), kde byl zřejmě největší přebytek čočky.
V roce 1947 odjela naše delegace: Dóďa, Francesko a Pepánek na Jamboree do Francie. Kromě krásných zážitků přivezli převratný vynález, do té doby nevídaný, a to autostop.
Podzim byl jako obvykle naplněn trably s klubovnami, až se končilo nejrůznějšími provizorii.
Skautská vrchnost úřadovala, volila, protestovala, hádala se mezi sebou, ale to se vlastního života střediska až tak netýkalo.

Mawadani v letech 1948 až 1968

Po únorovém převratu 1948 se uchopil moci "akční výbor", jehož úkolem byla likvidace Junáka, jako představitele imperialistických idejí. Začali nenápadně převedením do Svazu české mládeže a tím skončilo i středisko Mawadani.
Neskončila však činnost všech oddílů. Tábory v roce 1948 byly zcela samostatné: Jenišov u Horní Plané, Glaserwald a Cvikov. Vodácký tábor pokračoval jako putovní po Vltavě. 319. oddíl se zúčastnil brigády na Šumavě, kde kombinaci pracovního nasazení a skautské činnosti se docela dařilo a v době, kdy ještě nebyla přísně střežená hranice, byl úspěšný.
318. oddíl tábořil v romantickém údolí u Cvikova a byl pojmenován "Pstruhový potok". Organizace a skautský program fungoval tak dobře, že Churchill definoval v táborovém časopise zálesáctví jako: "Souhrn všech nepohodlí, jaká je si vůbec možné představit".
Na podzim už začaly komunistické represe a středisko se rozpadlo.

Mawadani v letech 1968 až 1989

Když na začátku roku 1968 komunisti rozhodli, že začnou novou politiku tzv. "socialismu s lidskou tváří ", došlo opět k dalšímu vzkříšení skautského hnutí. Středisko Mawadani obnovili Jiří Hnátek - Cucek, Zdeněk Brůček - Cato a Jan Havel - Bivoj. Vedení skautů převzal Cucek, se zástupcem Catonem, Bivoj se postaral o vlčata, nově založený dívčí kmen vedla Marie Procházková - Marijka. Dohromady bylo při založení kolem 70 členů (nejvíc děvčat).
Aktivně pomáhal opět Přemysl Mucha -Dóďa a jeho bratr Václav.
Slibné začátky zastavil vpád okupačního vojska vedený Sověty, kteří přijeli zachránit staré pořádky a nastolit znovu totalitní režim. Než se jim to povedlo, stačili mawadánci uspořádat několik táborů:
V červenci 69 u Čábuz (poblíž Dřešína a Stachů) čtyřtýdenní pro vlčata a skauty, dívčí v jižních Čechách.
V roce 1970 měli tábor vlčata u Náměště nad Oslavou, skauti opět u Čábuz.
Kromě toho se zúčastnili dnes již klasického přechodu Brd, různých závodů a soutěží, vydávali občasník "Smečka volá", pořádali rádcovské kurzy.
Komunistický režim ve snaze zlikvidovat skautské hnutí přesouváním do socialistického Pionýra, skautské hnutí prakticky ukončil. Některé skupinky se potom zamaskovaly do Mladých hasičů, nebo do Červeného kříže, do kroužků mladých přírodovědců, ale vždycky s rizikem, že je někdo udá Stb. 
Tyto události jsou zachycené v albu, které vedl Cucek, v dokumentech a filmech, které uchoval Bivoj a dosti obsažném textu od Dana Hnátka.
Atmosféra společenství Mawadani se však přenesla osobními kontakty přes dobu nesvobody až do dneška. Krátké období naděje v letech 1968 - 1970 záhy pohaslo, nicméně znovu vznikaly skautské oddíly, i když už ne Mawadani. Teprve po roce 1989 došlo ke třetí obnově Junáka, ale to už je jiná historie.

1990-1997

Po listopadové revoluci se začala skautská střediska rychle obnovovat. Mawadánce svolal Zdeněk Brůček – Cato a Jiří Hnátek – Cucek. Cato vedl středisko v letech 1990 – 1997. Byla obnovena činnost oddílů vlčat i světlušek. V počátcích byli do střediska povoláni vedoucí: Mirek Brejcha, Jan Veselý, František Veselý, Kateřina Marcinčíková, Hana Švarcová, Eva Dolistová, Marie Procházková, Hanka Bretová, Ivo Vápenka a Jiří Janota. Vedení 320. oddílu skautů se ujal Mirek Brejcha, vedení 319. smečky vlčat Jan Veselý. Holky byly vedeny Hanou Švarcovou – Břízkou, Marií Procházkovou, Evou Dolistovou a Kateřinou Marcinčíkovou. Odrůstajícím vlčatům – skautům se speciálně začal věnoval Jiří Janota – Housen. Pravidelně se scházeli oldskauti pod vedením Jiřinky Šetkové a později Františka Veselého – Ference. Oldskauti se pravidelně schází a organizují tématické přednášky. Středisko se zpočátku těšilo velkému přílivu dětí a vedoucích bylo stále málo. Postupně přibývaly další posily jako Zbyněk Schneider – Kňour (skauti), Petr Černý (320. skauti), Martin Vítek (319. vlčata), Aleš Zoulek – Zoubek (319. vlčata), Ondřej Čapek – Havran (vlčata a skauti), Pavel Přibyl - Ježek. Každoročně se konaly tábory postupně v Černínech, Horšovském Týně, Radiči u Sedlčan a Českém Šumburku v Jizerských horách.

1997-2004

V letech 1997 – 2004 převzal vedení střediska Martin Vítek s pomocí Mirka Brejchy. V době vojenského výcviku Martina vedl středisko Mirek Brejcha (1999 – 2000). V tomto období se začali do vedení oddílů dostávat již odrůstající členové oddílů jako Petra Majerová – Brčko (126. světlušky), Johana Kodlová – Johnny (126. světlušky), Mariánka Vášková – Kořínek (126.skautky), Miloš Říha – Šípek (319. skauti), Petr Macek – Prófa (319. skauti). Světluškám vypomáhá Eva Dolistová, vlčatům Petr Vítek. Podařilo se oslovit i úplně nové posily jako Libor David – Lev (319. vlčata), Václav Dráb – Pampy. Ke středisku se připojily oddíly z Kolovrat vedené René Novákem – Tygrem (Kondoři) a Vojtěchem Ovečkou – Lachtanem (roverský kmen Kejklíři). Středisku pomáhalo v celoroční činnosti mnoho dalších osobností: Vlasta Kašpar, Slávek Kašpar, Pavel Majer, Marcela Šebová (světlušky), Zuzana Kryštůfková (světlušky), Helena Ťuková – Klokan (skautky), Jakub Říha – Boule(vlčata), Štěpán Procházka (vlčata), Jan Meluzín – Jahoda (vlčata). Do tohoto období spadá činnost i prvních roverů HCR (vedené zpočátku Ondřejem Čapkem – Havranem) a jejich následníků SGR (vedené Petrem Vítkem a Slávkem Kašparem). Mezi HCR patří: Čudla alias Robo Machr, Pallo, Vlastík, Honza – Surfař, Prófa, Šípek. Mezi SGR patří: Petr, Slávek, Žabák, Snoopy, Jahoda, Pomeranč, Boule. Od roku 1998 se začali pořádat tábory ve Dřešíně, toto tábořiště se nakonec stalo domácím tábořištěm střediska. V dalších letech se podařilo toto místo handlovat za jiná tábořiště s jinými středisky. Tábory byly pořádány v Dolním Žandově u Mariánských Lázní, Myslkově u Prčice a na Šumavě u Kaplice. Od roku 2002 se pořádají střediskové Vánoční besídky pro rodiče, na které si oddíly připravují svá divadelní představení. Začínají se organizovat jednou ročně střediskové výpravy.

2004 až po součastnost

V letech 2004 – 2010 se vedení střediska ujal Libor David – Lev za pomoci Mirka Brejchy. Středisko pokračuje v rozmanitém působení, navíc se začíná pravidelně pořádat pro veřejnost Den dětí na Okrouhlíku. Do tohoto období spadá i činnost dvou roverských kmenů Svijanští rytíři (vedl Slávek Kašpar a Adam Jech – Kuře) a Banda (vedl Šípek). Postupně dochází ke sloučení oddílů 319. a 320. Do vedení oddílů se dostávají noví vedoucí jako Lukáš Holoubek (319. vlčata), Martin Pštross – Rychlík (319. skauti), Tomáš Koubský – Cvalík (319. skauti), Karel Koubský – Mýval (319. vlčata), Jan Drašar – Delfín (319.vlčata). U světlušek vypomáhá Michal Burda – Slanina, postupně pomáhají s vedením odrůstající skautky Helena Svobodová – Cipi, Magdaléna Baramová – Mája, Katka Mánková – Kattka. Na táborech holek vypomáhá trempská posila Andulka Entnerová - Ampulka. Vedení oldskautů se po Ferencovi ujal Kája Pávek, který se nadšeně vložil do dění ve středisku. V roce 2007 vznikají oficiálně oldskauti junioři, kteří sdružují bývalé i současné vůdce ve středisku a jejich přátele. Pořádají pravidelné letní akce, noční pochody - Catonův memoriál aj. a snaží se středisku vypomáhat podle potřeby. Letní tábory se pro oddíly tradičně pořádají ve Dřešíně, který se daří i postupně zvelebovat. V roce 2010 se podařilo s vydatnou pomocí rodičů postavit novou táborovou kuchyni, nová kamna a další táborové stavby. Na popularitě stále více získávají střediskové výpravy, jejichž organizace se ujímá Martin Pštross – Rychlík, Václav Dráb – Pampy a Petra Majerová – Brčko. Začínají se pořádat 2 x do roka, každá výprava je tématicky zaměřená. Na výpravy se vyjíždí do různých skautských základen v Čechách (Srbsko, Litoměřice, Červený Hrádek u Sedlčan, Liberec, Roztoky u Prahy aj.) Pravidelně se pořádají i herní soboty s promítáním, které organizuje Rychlík. Oddíly se zapojují do dobročinných akcí: ( Tříkrálové sbírky, Kapka a Postavme školu v Africe).
Od roku 2010 vede středisko Lukáš Holoubek s pomocí Petry Majerové - Brčka. Koncem roku 2010 vznikl nový zatím neformální roverský kmen STAGAR, který koordinuje Helena Svobodová - Cipi. Je naplánováno množství dalších akcí a to vše je před námi……