Čištění Vltavy aneb kdo nejel, neuvěří
Květen 13, 2012
Termín: 11.5. - 13.5.2012
Autor: Honza / Šídlo
Jednou v pátek někdy v podvečer se na Knížecí sešla čtveřice extrémních dobrovolníků s ušlechtile naivním cílem: půjčit si v Rožmberku n. Vltavou zadara lodě a vyčistit kus vltavy od bordelu, načež se druhý den vydat na nespoutanou jízdu z Krumlova do Zlaté Koruny. Parta byla složena z lidí, jmenovitě mně-Honzy-Šídla, Lenky a Orana s Krollem, kterého bych měl zachovat v anonymitě, protože není z našeho střediska.
Šance na přežití byly značně mizivé, v sobotu se mělo ochladit o deset stupňů, pršet a v noci na neděli jsme očekávali teploty kolem -3°C. Nic z toho, ani autobusová nevolnost po sledování hokeje ale partu nezaskočilo, a tak jsme se vydali starou karosou na čtyřhodinovou jízdu někam na jih. Po příjezdu a rozbití stanu na vlhké louce v kempu společnosti Ingetour jsme se šli všichni projít na hrad a následně se odebrali do krčmy v podhradí, kde si objednali kofolu. Tipy na její cenu pište do guestbooku, toho kdo se trefí osobně zvu.
První noc byla dost těsná a ráno nás probudilo bubnování deště na tropiko. Nepřipraveni na nejhorší jsme se nějak nasnídali, vyhrabali a zabalili. Někteří sociopaté si možná nevyčistili zadní zuby. Potom co jsme vyfasovali lipánky nám byl přidělen šestimístný raft velký jako to dojné zvíře, to kvůli jednomu servismanovi co neměl kam dát svůj pytel a nakonec šel po svých, samozřejmě. Svědomitě jsme se pustili do vytahování všelijakého hnusu z vody a snažili se naplnit velký igeliťák, aby to vypadalo, jako že něco sbíráme. Do toho začalo silně pršet, foukat a pršet a foukat což trochu narušovalo naše nové námořnické charaktery. Ale i když to bylo docela peklo, sbírali jsme odpadky jak nám (a kormidelníkovi Krollovi) jen šlo. I přes nízkou okolní teplotu vládla v lodi vřelá týmová atmosféra spolu s ambicemi nenechat ve větvích zachycený jediný plesnivý kšilt, čelenku nebo kovové kolo. Asi po dvanácti kilometrech se na obzoru objevil první, a jak se ukázalo ten den také poslední záchytný bod - kemp U Fíka. Značně zatuhlí jsme vytáhli naši nepotopitelnou na břeh a odpotáceli se převléct a najíst. V hospodě to vypadalo, že někteří pomatenci chtějí v té slotě s plavbou pokračovat, ale byli umlčeni pesimisticko-realistickou polovinou týmu.
Do Krumlova jsme se svezli auty a po zastanování vydali do města. Prohlíželi jsme nebezpečné úseky zítřejší plavby, každoročně jsme zkontrolovali jez Lyru a po profesionální exkurzi zámku jsme zakotvili v hospodě. Po nějaké době jsme zase odkotvili, aby Krollovi zbylo na bus do Prahy. Procházka to byla pěkná, byl to také jediný den, kdy bylo možno spatřit typické krumlovské strašidlo - skauta v teplácích. Po návratu do kempu a snězení dvou čokolád byla vyhlášena večerka. I přes gigantickou díru ve stanu u mé hlavy jsme nezmrzli a ráno nás probudili letmé paprsky slunečního svitu.
Po snídani jsme si vybrali nové lodě a vydali se směr Koruna. Lyru jsme zdolali bez problémů, jenom posádka kanoe - Oran a Kroll musela vylít trochu asi hektolitr vody. Po pár stech metrech a retardéru nás upoutal pohled na zámek z hladiny, těsně před přenášením lodí po staveništi. Dále se jízda nesla v duchu absolutní pohody a kochání se okolní přírodou. Slunce svítilo a my jeho teplým paprskům nastavovali své pobledlé obličeje. Nechali jsme se unášet proudem, semtam někdo hrábnul pádlem do vody. Nic nás netížilo a my jsme si užívali ten skvělý čas plnými doušky. Idyla pokračovala a my dojeli do cíle. Kdo mohl, utratil v restauraci s rozhlasovým systémem výdeje objednávek přebytečný kapitál a po rozloučení se zbytkem party se my čtyři vydali hledat zastávku. po krátkém dramatu která je ta správná jsme konečně seděli v buse, který ,jak jsme se ujistili, jel do Prahy.
Kdo si touto akcí prošel tak ví, že když po ní neskonal na zápal plic přežije už cokoli. Přes všechny deště, větry a ledy nakonec nikdo nemohl tvrdit, že lituje svojí účasti, a všichni se nezávazně chvástali, že pojedou příští rok znovu.
Sesmolil já-Honza-Šídlo
Šance na přežití byly značně mizivé, v sobotu se mělo ochladit o deset stupňů, pršet a v noci na neděli jsme očekávali teploty kolem -3°C. Nic z toho, ani autobusová nevolnost po sledování hokeje ale partu nezaskočilo, a tak jsme se vydali starou karosou na čtyřhodinovou jízdu někam na jih. Po příjezdu a rozbití stanu na vlhké louce v kempu společnosti Ingetour jsme se šli všichni projít na hrad a následně se odebrali do krčmy v podhradí, kde si objednali kofolu. Tipy na její cenu pište do guestbooku, toho kdo se trefí osobně zvu.
První noc byla dost těsná a ráno nás probudilo bubnování deště na tropiko. Nepřipraveni na nejhorší jsme se nějak nasnídali, vyhrabali a zabalili. Někteří sociopaté si možná nevyčistili zadní zuby. Potom co jsme vyfasovali lipánky nám byl přidělen šestimístný raft velký jako to dojné zvíře, to kvůli jednomu servismanovi co neměl kam dát svůj pytel a nakonec šel po svých, samozřejmě. Svědomitě jsme se pustili do vytahování všelijakého hnusu z vody a snažili se naplnit velký igeliťák, aby to vypadalo, jako že něco sbíráme. Do toho začalo silně pršet, foukat a pršet a foukat což trochu narušovalo naše nové námořnické charaktery. Ale i když to bylo docela peklo, sbírali jsme odpadky jak nám (a kormidelníkovi Krollovi) jen šlo. I přes nízkou okolní teplotu vládla v lodi vřelá týmová atmosféra spolu s ambicemi nenechat ve větvích zachycený jediný plesnivý kšilt, čelenku nebo kovové kolo. Asi po dvanácti kilometrech se na obzoru objevil první, a jak se ukázalo ten den také poslední záchytný bod - kemp U Fíka. Značně zatuhlí jsme vytáhli naši nepotopitelnou na břeh a odpotáceli se převléct a najíst. V hospodě to vypadalo, že někteří pomatenci chtějí v té slotě s plavbou pokračovat, ale byli umlčeni pesimisticko-realistickou polovinou týmu.
Do Krumlova jsme se svezli auty a po zastanování vydali do města. Prohlíželi jsme nebezpečné úseky zítřejší plavby, každoročně jsme zkontrolovali jez Lyru a po profesionální exkurzi zámku jsme zakotvili v hospodě. Po nějaké době jsme zase odkotvili, aby Krollovi zbylo na bus do Prahy. Procházka to byla pěkná, byl to také jediný den, kdy bylo možno spatřit typické krumlovské strašidlo - skauta v teplácích. Po návratu do kempu a snězení dvou čokolád byla vyhlášena večerka. I přes gigantickou díru ve stanu u mé hlavy jsme nezmrzli a ráno nás probudili letmé paprsky slunečního svitu.
Po snídani jsme si vybrali nové lodě a vydali se směr Koruna. Lyru jsme zdolali bez problémů, jenom posádka kanoe - Oran a Kroll musela vylít trochu asi hektolitr vody. Po pár stech metrech a retardéru nás upoutal pohled na zámek z hladiny, těsně před přenášením lodí po staveništi. Dále se jízda nesla v duchu absolutní pohody a kochání se okolní přírodou. Slunce svítilo a my jeho teplým paprskům nastavovali své pobledlé obličeje. Nechali jsme se unášet proudem, semtam někdo hrábnul pádlem do vody. Nic nás netížilo a my jsme si užívali ten skvělý čas plnými doušky. Idyla pokračovala a my dojeli do cíle. Kdo mohl, utratil v restauraci s rozhlasovým systémem výdeje objednávek přebytečný kapitál a po rozloučení se zbytkem party se my čtyři vydali hledat zastávku. po krátkém dramatu která je ta správná jsme konečně seděli v buse, který ,jak jsme se ujistili, jel do Prahy.
Kdo si touto akcí prošel tak ví, že když po ní neskonal na zápal plic přežije už cokoli. Přes všechny deště, větry a ledy nakonec nikdo nemohl tvrdit, že lituje svojí účasti, a všichni se nezávazně chvástali, že pojedou příští rok znovu.
Sesmolil já-Honza-Šídlo
