HKV 1.0

Výňatek ze zápisků lékaře Psychiatrické kliniky Health, Kindness and Vigor Institute (HKV)

Pátek 4. listopadu
Celý den pršelo. Dostal jsem za úkol dopravit skupinu několika pacientů do naší kliniky v Celebrating Chaa. Věděl jsem, že to nebude jednoduchý úkol, ale netušil jsem, že se akce zkomplikuje ještě před nástupem do vlaku. Na nástupišti byl instalován automat, který po aktivaci velice nahlas a nezřetelně diktoval odjezdy a zpoždění jednotlivých spojů. Pacienti různých diagnóz měli najednou společný cíl - ničit. Po chvíli jejich aktivity se začal stroj restartovat a z úplné destrukce nás vysvobodil vlak, do kterého jsem s pomocí personálu kliniky (včetně kuchaře) naše svěřence dostal.
Již ve vlaku začali být značně neklidní a narůstající zpoždění vlaku tomu vůbec nepomáhalo. Kontaktoval jsem kolegu psychiatra Carla Alta, který jel spolu s ředitelem kliniky Sigmundem Lustigkeitem osobním automobilem. Uvízli v beznadějné dopravní zácpě a tak jsme v zájmu zachování zdraví personálu ve vlaku pacientům nasadili první medikaci. Netušil jsem, že bude tak účinná..

Pozdě večer, po deštivé cestě městem, jsme konečně dorazili na naší kliniku a hned jsme pacienty podrobili vstupní prohlídce. Fyzikální nález byl téměř u všech v normě, zaskočil nás však účinek podaných léků, kdy žádný z pacientů nedokázal správně zodpovědět jak se jmenuje. Udávali naprosto bizarní jména, zde jsem si je poznamenal: Nemo, Bizon, Piškot, Odysseus, Raptor, Ostříž, Pomeranč, Kaktus a jeden dokonce tvrdil, že se snad jmenuje Theo! S kolegou Altem jsme se shodli, že v takovém stavu je nemá cenu dále vyšetřovat a další prohlídky jsme nechali na následující den.

Sobota 5.listopadu
Den začal rozcvičkou pacientů a snídaní, na kterou přinesl náš pan ředitel i koláč z patnácti vajec. Byl pokryt letošním prvním sněhem. Klienti stále nejevili známky rozpomínání na vlastní identitu, tak jsme jako dopolední aktivitu zvolili hraní deskových her. Většině pacientů se rychle začaly stírat hranice reality a hry, takže brzy byla hlavní místnost plná kouzelníků z pobřeží, vesmírných pilotů ze vzdálené galaxie (kdysi dávno) a příšer snažících se ovládnout Tokio. K obědu nám náš vážený kuchař Jean Regiojet připravil svou specialitu: Boloňské fusilli s nenakrájeným česnekem a levným sýrem.
Po obědě jsme s nadějí na oživení paměti pacientů vyrazili na krátký výlet do historického centra města, který se bohužel neobešel bez vášnivých politických debat. Nečekali jsme tak pozitivní vliv této procházky. Po návratu už si všichni začali vzpomínat na své identity. Tedy až na Franka L’Oubli, který byl stále zcela zmaten. Zbyla mu jen jediná utkvělá vzpomínka na žlutou kačenku. Kolega Alt s ním vedl několik sezení, kdy bloudil v hlubinách pacientova nevědomí, kde po kačence pátral. Kéž by všichni pacienti byli takto neškodní. Nezřídka se stávalo, že začali z různých pohnutek vyšilovat a museli být personálem odvedeni do “Relaxační místnosti”, tedy do izolačního pokoje vycpaného polštáři. Podobný rozruch mi však zároveň hrál do karet, mohl jsem totiž na pacientech nerušeně zkoušet nové léčivo, které mám k dispozici. Plejádu nežádoucích účinků od svědění hlavy, až po euforii s následným spánkem, jsem si nedokázal představit ani já. Ředitel Lustigkeit pod vlivem této medikace (a asi též pod vlivem jeho oblíbeného alkoholu) nedokázal zformulovat ani jednu kloudnou větu při vyhlašování tomboly. Přitom hlavní výhrou byla všemi žádaná záchodová štětka! Tu nakonec vyhrál Rick Deckard, určitě jí v rámci své psychózy použil proti Androidům.
Mimo zmíněné tomboly proběhla i vědomostní soutěž, kterou kupodivu vyhrál personál. Určitě v tom nehrály roli otázky zaměřené právě na pracovníky kliniky…

Než stihl pacient Martin Personnes vystřídat všechny své identity, začalo se stmívat. Znervóznilo nás, když si někteří klienti začali tvořit skupinky, ve kterých komunikovali v rámci svých bludů. Pro jistotu jsme vyhlásili večeři, ke které byly horcí psi. Spolu s kuchařem Jeanem jsme řediteli do jídla nadrtili jednu z mých pilulek. Lustigkeit pak deset minut všude pobíhal a chtělo se mu tancovat.. to má za to, že mi nechtěl zvýšit plat. Vlastně se mu ani nedivím, vzhledem k tomu, kolikrát se těm bláznům podařilo vykrást jeho trezor.
Večer následovalo promítání filmů Psí ostrov a Bullet train. Po promítání byli pacienti nahnáni na svá lůžka spát.

neděle 6. listopadu
Neměli jsme ani nejmenší tušení, jakou chybu jsme udělali při výběru promítaných filmů. Opravdu jsme nečekali, jakou inspirací pro chování pacientů tyto filmy budou. Nejen, že ihned ráno nastal převrat po vzoru psů z prvního filmu, ale počalo se i chladnokrevně vraždit, jako se to dělo ve filmu druhém! A to zdaleka neměl na svědomí jen sériový vrah Hans Vertilger. Krev tekla proudem, i já jsem byl otráven injekcí a už mi moc času nezbývá, abych dopsal tento zápis. Ještě slyším ryk pacientů, jak po sobě střílí v hlavní místnosti, jakoby je to snad bavilo! Kde jsme jen udělali chybu? Mohla se vyskytnout kdekoliv, jedno je ale jasné: S touto skupinou by si rozhodně nikdo zahrávat neměl.
Už mi ubývají síly, prosím vyřiďte mé kočce, že jsem jí měl rád.
Sbohem
Ivan Petrov M.D.

Autor: Pavouk