HKV 5 - únik

Termín:  4.11. - 6.11.2016
Autor: Lee K. Richards

Byl temný páteční večer, když multimilionář Richard Leek přijel do své venkovské rezidence Red Little Castle. Zprávy o novém smrtelném viru (poznámka 1)se rozšířily jako požár na srazu papírových modelářů. Bylo tedy nezbytně nutné najít nějaké útočiště a venkovská rezidence byla tím pravým místem. Leekův obchodnický duch navíc odvedl také dobrý kus práce, když za neskautské (poznámka 2) peníze prodal možnost úniku i smetánce z okolí. 

A tak se za naprosté tmy, černé jako svědomí politika na vysoké pozici, sjelo do rezidence 8 prominentních hostů. Spolu s nimi dorazila i speciálně vycvičená, čtyř členná vojenská jednotka, která po dobu pobytu měla zajistit potřebné bezpečí. 

Ještě tentýž večer navodil R. Leek klidnou atmosféru v meditaci a rozjímání, za které by se nestyděl ani sám Buddha (kdyby teda byl lesním zvířetem). 

Sobotní ráno začal jeden vojín rychlým průzkumem po okolí. Překvapivě se přidali i všichni hosté. 
Po vydatné snídani bylo možné otestovat Leekovo herní vybavení a tak se mastily karty a vrhaly kostky. Někteří projevili takovou dávku štěstí, že by je nejspíš ani smrtka ze Sedmé pečetě neporazila (poznámka 3).

Zlatým hřebem dne byl oběd na italský způsob: Fussilli Bolognese. Po něm zbylo jen nádobí špinavé jako vlčácké tričko v předposlední den tábora (poznámka 4). 

Po obědě se pan Leek rozhodl pro zcela rozumnou věc a zapůjčil hostům své střelné zbraně, aby se mohli venku pořádně vybít. Zatímco kulky okolo rezidence létaly na všechny strany, uvědomil si Leek jednu zásadní věc: Jsou vlastně všichni zdraví? 

Ihned sehnal svého medika a zajistil, aby okamžitě po návratu byl každý důkladně prošetřen. Dekontaminační sprcha byla teplá jako klientela policejní márnice. Někteří se však po ní třásli netrpělivostí, co bude dál. 
Samotná lékařská prohlídka proběhla velice hladce. Možná za to mohla uklidňující injekce, která byla pro jistotu všem podána, nebo psychopatický výraz pomocníka vyšetřujícího medika. 

Když byly všechny formality vyřešeny, nastala fáze socializace a poznávání všech přítomných. Jednou za čas se podařilo chytit i nouzové rádiové vysílání, které však s postupem času vysílalo horší a horší zprávy. Nezachránily to ani nesmysli ani uklidňující hudba hraná vždy na konci. 
Největší nával byl u pravidelného výdeje speciálního léku (poznámka 5), který měl snižovat riziko nákazy virem. 

K večeru přinesla výprava zásobu jídla a tak si každý mohl vychutnat několik jemných tepejsků. Po nich byl podáván luxusní dezert – čokoládové fondue. Asi netřeba podotýkat, že návštěvníci zahodili všechno své slušné vychování a vrhli se na čokoládu jak supi/psi/hyeny/studenti/skauti.

Už tak pozdní večer byl zakončen promítáním dokumentu o dvou slušných mužích a mohlo se jít v klidu spát. 

Nikdo netušil, že rádiem dostává tajné zprávy bioterorista Mustafa Flegr, který ještě před spaním nakazil vzorkem viru půlku hostí. Přibližně ve tři hodiny ráno se pak u těchto hostí projevila nákaza naplno, převážně na tváři.

V neděli ráno nastal chaos. Paranoia z nákazy a zisk několika střelných zbraní zapříčinil několik nečekaných úmrtí. Doktor Fleming ještě dokázal získat lék z imunního Ujaraka Timotyho, který při těžké operaci bohužel zahynul, nicméně byl sám zastřelen agentem MI6 Jimem Bondingem. V přestřelce byl zabit i velitel Leekovi ochranky a několik dalších. Nakonec posledním přeživším, krom Leeka a pár jeho ochránců, byl Joshua Goldberg, jež se dokázal před kulkami ochránit houbičkou s chloroformem. 

Po úklidu všech skonalých a rezidence se zbytek vydal směrem na vlak. Richard Leek sám odjel ve své luxusní limuzíně do zapadajícího slunce, které v dešti nebylo příliš vidět…

Přežil Richard Leek smrtelnou nákazu? A proč si důkladně neprověřil, koho si na svou rezidenci zve? Schovával si snad někoho v tajemné zamčené místnosti, ze které se ozýval divný vysokofrekvenční zvuk? A co na to A. B. Svojsík?