IX. Catonův memoriál

Termín: 24.3. - 25.3.2017
Autor: Rychlík

Na start devátého ročníku Catonova memoriálu dorazilo Na Knížecí 13 dobrodruhů. Všichni jsme se úspěšně autobusem přesunuli do Dobříše, kde jsme hned u zastávky skončili v místní restauraci. Dostatečně posilněni jsme vyrazili na pochod, který měl být jeden z těch lehčích. 

Už po několika stech metrech jsme neodbočili a prodloužili si tím cestu o celých 100m. Zlí jazykové začali vzpomínat na předchozí ročníky a předpovídali, že se nám bloudění ani letos nevyhne, ba dokonce, že nás pěkně potrápí. Jak ale později vyšlo najevo, byl toto jediný incident.

ZaZu spočítala věkový průměr osazenstva a došla k zajímavému výsledku 25,9 let. Není divu, když se pochodu účastnili jak staří ostřílení harcovníci, tak mladí ostřílení roveři. 

Zde bych se pozastavil u jedné tradiční kuriozity. Skoro všichni měli pevné, nepromokavé boty. Teda až na Orana, který už od IV. ročníku šlape v teniskách. Letos mu navíc začala odpadat podrážka a v teniskách se vyskytly trhliny. Jeho boty za cestu „snědly“ nejeden kámen…

Cesta byla až podezřele pohodová, kopec nebyl žádný, kopečků bylo pomálu. Na toto nebyl nikdo moc zvyklý, a proto jsme s Otesánkem a Buzzem vždy do kopečka nasadili pochodové tempo. 

Nezvykle rychle jsme dorazili na námi známé místo – Kytínskou louku. Zde došlo k odhalení tragického osudu obsahu Slaninova batohu. Hořčice samou nedočkavostí nevydržela v plastovém kelímku a úspěšně se přemístila do sáčku i batohu. Toto hrůzné zjištění hnedka kontroval Oran, který vytáhl svou hořčici, již stihl stejný osud. Oranův komentář „Nejsem sám!“ všechny velice pobavil.

Vašek vytáhl v této dobré náladě dva lampiony přání a všichni jsme se přesunuli na louku. Oran jistě ocenil bahnitý ráz. 

Po okomentování nezvyklého tvaru prvního lampiónu byla objevena malá trhlina táhnoucí se kolmo po celém lampionu. Naštěstí jsme byli připraveni a lepicí páska vše zachránila. Jelikož se to kapánek zdrželo, byl vypuštěn druhý lampion jako první a první tedy jako druhý. Druhý lampion, který vzlétl jako první, odstartoval úspěšně. U prvního lampionu, který letěl jako druhý, jsme s napětím čekali, zda lepenka skutečně vydrží… Vydržela! Dokonce geografové mezi námi na něm dokázali, že je Země kulatá, to když vzlétl vysoko a pak klesl za horizont (nejspíš v Americe).

Po zmizení obou zdrojů světla a tepla nastala docela veliká zima. Přidali jsme tedy do kroku, abychom se alespoň trochu zahřáli. 

Známá cesta rychle ubíhala a my se nakonec objevili na Babce. Naše klasické ohniště obsadili trampové, které jsme v 3:00 ráno docela překvapili. Jelikož nás bylo mnoho, přesunuli jsme se k dolnímu ohništi a rozdělali oheň. Někteří rozfoukávali oheň ještě dlouho poté, co už dávno hořel!

Došlo na opékání buřtů a příjemné posezení u přírodního zdroje tepla. 

Nakonec jsme v klidu ušli závěrečný úsek a dokonce stihli vlak v 6:01 z Řevnice. Někteří z nás ještě v Praze koukali na dosti přeplněnou městskou dopravu (sobota ráno v 7:00), ale nakonec jsme to všichni přežili.


Pár poznámek:
1) Ačkoliv jsme si Orana docela dobírali za jeho nevhodnou volbu obuvi, předvedl svou drsnost a celý pochod ušel bez problémů. Je vidět, že je hranice mezi blbostí a drsností opravdu tenká!
2) V předešlých letech jistil Slanina vždy skupinu zezadu. Letos to však bylo naopak a červené světlo bylo až nezvykle blízko. 
3) Sice nám devátý ročník právě skončil, ale už bychom se měli pomalu koukat dopředu na ročník desátý. Za ta léta se toho mnoho událo a pro některé z nás to bude krásné zakončení jedné velké etapy. Tak se těšte na příští ročník!

Účastníci: Vašek (9CM), Martin (9CM), Rychlík (9CM), Slanina (6CM), Oran (5CM), Šídlo (3CM), Buzz (3CM), Otesánek (2CM), ZaZu (2CM), Vašek (2CM), Lukáš (1CM), Myška (1CM) a Jirka (1CM)

Neslaný-​nemastný zápis zpracoval Rychlík