JINDŘICHŮV HRADEC - středisková výprava

Termín: 25.4. - 27.4.2014
Autor: Pavouk

Výprava – Jindřichův Hradec 25. – 27. dubna 2014

Ahoj, já jsem Pavouk a teď vám popíšu Jindřichohradeckou výpravu z mého pohledu.
Jak už bylo řečeno v našem nadčasovém zápisu, půlka z nás se sešla již před oficiálním srazem. Když jsme čekali na zastávce autobusu Podbělohorská, dost silně při tom pršelo, což znamená, že má autobus 10 minut zpoždění. Když jsme o pár minut později dorazili na Hlavní nádraží, nestačil jsem se divit, kolik zvěře vezeme s sebou. Už jen ten poměr – 9 skautů : 21 kachen, vlčat a světlušek – je odstrašující.

Vyrazili jsme tedy vlakem na cestu. Z této cesty se mi vybavují jen mlžné vzpomínky na to, co se stalo, ale nejspíš jsme potom přestoupili na bus a pak zas na vlak, kterým jsme dojeli do Jindřichova Hradce. Po krátké cestě městem a kolem sportovní haly, jsme došli na základnu. První věc, před kterou nás upozornil Slanina, byla, že nemáme chodit na železné schody před základnou, což kupodivu všichni z nás dodrželi. Jako první věc v budově nás přivítal plakát, na kterém byl kluk, co říkal: „Dobrý den, jmenuji se Karel Dvořák a nechci si s vámi tykat.“ Takovýchto plakátů v různých variantách jsme ve městě i v klubovně potkali ještě hodně.

Potom, co jsme se zabydleli, jsme měli čas povečeřet. Po večeři nám dal Rychlík návrh, že by skauti a skautky bydleli v jedné místnosti a vlčata se světluškami ve druhé… byla to velká chyba toto uplatnit po pár modlitbách k Rychlíkovi, ale skauti ani skautky si nestěžovali. Dále se šlo „spát“ a tenkráte Rychlík poznal svou chybu, která byla bohudík nezvratná.

Dalšího dne ráno jsme se probudili. Pak byla rozcvička a xnídani byly rohlíky s marmeládou, paštikou atd.… Dále jsme byli obeznámeni s příběhem hry, kdy se starý Jindřich z Hradce snažil omládnout a sestavil proto ne 3, ne 4, ale celých 5 skupin! Tyto skupiny měli uvařit lektvar mládí, ale k tomu se ještě dostaneme. První hra se odehrávala na dětském hřišti, kde jsme procházeli slovanskými katakombami, abychom se dostali k lejstru s receptem na lektvar mládí. Když jsme ho po nějakém tom snažení získali, zřeli jsme, že vše bylo psáno v cyrilici. Pro nás to ovšem nebyl problém, protože jsme identifikovali, že nadpis asi znamená: „Recept na lektvar mládí“ takže jsme podle toho potom přeložili celý text. Další hra po svačině ovšem byla zjišťování toho, co písmena v cyrilici znamenají v latince, ale my už jsme ten text přeložili, takže když nám došlo, že tyto informace získáváme úplně zbytečně, trochu nás to naštvalo. Naštěstí následovali buldoci. K obědu bylo rizoto a to jen díky Elis, protože původně mělo být vepřo-knedlo-zelo.

Následoval polední (ne)klid do 14:55. Dále byla velmi zdařilá odpolední hra, kdy jsme chodili po městě a potkávali vedoucí s úkoly a věcmi co jsme potřebovali na lektvar mládí. Byly to úkoly všeho druhu od hrabání se v žumpě po tříminutové povídání na dané téma. V této hře šlo hodně o čas a například naše družina se bez špetky štěstí také neobešla. K večeři byla česneková/slepičí polévka, která nás bohužel nenasytila zcela, takže někteří z nás později v noci pociťovali hlad. Večerní program si pro nás připravili někteří zástupci jak z chlapeckého, tak z dívčího oddílu. Hráli se 3 různé hry: 1) Kočičí namlouvání 2) Hra na bezruké 3) Stehenní drcení. Byl to zdařilý program. Potom nás Rychlík zhypnotizoval, až nám zvlhly nohy. Vzpomínám si jen na nějaká tři zrcadla a na špatné nápady o smíšeném táboře. Potom se šlo zase „spát“, i když tentokrát více živě.

Pak zasvítilo světlo a přišlo udivení, kde že jsem se to probudil a už jsem byl zas na rozcvičce, kterou toto nedělní ráno vedl Jerry. K snídani byly už obvyklé radioaktivní formy jídla a vánočka s kakaem. Následovalo velmi alchymické a krajně nebezpečné vaření lektvarů mládí, při kterém naštěstí nikdo nezahynul. Když jsme dovařili, přiběhl Jindřichův syn Vítek zvaný Budižkničemu (který nám celý víkend škodil) a napil se ze všech lektvarů, což pro něj znamenalo proměnu v batole. Potom se všech lektvarů napil Jindřich, ale v dítě se neproměnil… jen omládl. Toto bylo slavnostní zakončení hry a už se jen dobalovalo a čekalo na oběd. Jako oběd jsme dostali skvělé párky s výbornou kaší. Když jsem si nechtěl přidat čtvrtý párek, Rychlík mě nazval srabem, protože už si přidával pátý. Toto mě a Buzze podráždilo natolik, že jsme si začali také přidávat, ale Rychlík byl vždy o párek napřed. Nakonec jsme ho dohnali, když už došli párky. Já, Buzz a Rychlík jsme každý měli 8 párků a poté nám bylo blivno. Po douklízení základny přišel čas na nějaké ty sebedestruktivní hry.

Vyrazili jsme na cestu do Prahy a opět jsme jeli vlakem, autobusem a zase vlakem, cesta proběhla v klidu. Chtěl bych poděkovat za skvělou výpravu, dobrou hru a dobré jídlo, kterým jsme byli krmeni.

Zapsal Pavouk