Kolopěška - Nové Hrady

Termín: 30.8.2011
Autor: Kája Pávek

Kolopěška, aneb jak jsme sjezdili skoro všechny kopce v Novohradských horách.

Bylo to tak, že jsme měli několik moc důležitých pomocníků : dodávkový automobil
Džumper ( piš Jumper), výborné počasí, úžasné tábořiště a dobrou náladu.
V sestavě Martin, Brčko, Vašek a já jsme jako předvoj obsadili v neděli v noci tábořiště,
které nám poskytli skauti z Nových Hradů. Sice tam nebyla ještě zavedená elektřina,
ale s tím jsme se vítězně poprali. Zato tam byla kuchyně s čtyřplotýnkovým plynovým vařičem, takže jsme mohli pojídat teplou stravu, většinou připravenou Petrou. Mytí bylo zajištěno v rybníku, který získal název Vana.
První výlet byl vemi úspěšný, protože se nám podařilo ztratit se v padesátimetrech. Ale štastně jme se nalezli a udělali první výlet s rafinovaně vytýčenou trasou-
do ukrutného kopce a pak už jen dolu a dolu, a jen trochu nahoru.
Když dorazil Rychlík nastala teprve ta pravá kolo- pěšky. Ty co jeli na kole ukázněně předali svoje stroje pěším, kromě mě, protože se mi podařilo ostatní přesvědčit, že by beze mě zabloudili. Jednak jsem měl elektrický kolo, jednak se radči vozím, než chodím.
Tak jsme absolvovali vcítění se do krás jihočeských rybníků, koupání na rozvodí, kde se dělí Lužnice na Novou řeku . Stříbská hospoda nám poskytla záchranu od vysílení hladem a žízní, dokonce podávali tlačenku z masa !
Pohoří na Šumavě (i když je Šumava moc daleko) je kousek úplně jiné krajiny, pláň tu a tam stromek, milé pokoukání. Kostel, který zbyl z celé vesnice, byl sice v pořádku do doby, než odešli vojáci, ale pak se úspěšně zřítil, teď se opravuje z peněz Rakušanů, alespoň částečně.
Koupání nám poskytly klauzy (není to prezidentovo dílo, ale nádrže na splavení dřeva).
Václav a Martin tam vyváděli jako malí, netřeba jít do detailů.
Výlety do Šejbů, Veveří, Huťského rybníka a nakouknutí do Žofínského pralesa, byly splněny podmínky poznávání přírody.
Povinnosti etnografie jsme splnili návštěvou hradu, zámku , kláštera a Dobré Vody. Nemůžu to dost dobře popsat protože jsem se tomu vyhnul. Jen jsem všechny vyhnal do kopce podívat se na Kalvarii, hlavně abych se tím pochlubil,nýbrž jsem způsobil obnovu.
Milým osvěžením (doufám, že i pro ně) byla návštěva Marcelky a Stana, vedli jsme vášnivou diskuzi o problémech, které trápí nás všechny- jak se zařadit do tohoto zvláštního světa.
Zvláštní poděkování patří Baronovi, vůdci skautů v Nových Hradech, který nám táboření umožnil a hezky si s námi povídal. Díky jemu jseme také zjistili, že si můžeme zachytat ryby, protože je to pro skauty povoleno. Vybavení nám poskytl porybný na Starém Kanclíři. Využili to Petra a Martin a tak jsme měli rožněné kapříky (dva).
Návrat byl bez problémů, dokonce Rychlík, jako řidič nám na závěr poskytl shlédnutí Motolské nemocnice, vohrady staveniště metra a rekreační plochy na Vypichu.

Na základě chatrných vzpomínek sepsal v srpnu 2011 Kája - Ž. dědek