Kontrola tábořiště 2026

Termín: 5.–7.6.2026
Autor: Kaktus

„Víte, co řekli ve starověkém Římě, když zemřel Gaius Octavius?“

„Žer sršně, Ostříži.“

„Škoda Octavia.“

(hluk, výkřiky)

Jak už to tak zkraje června bývá, vyrazili jsme zase projednou na kontrolu našeho tábořiště v Dřešíně, abychom odpálili táborovou sezonu i ve Velkém Roce 2026. Letos jsme dali přednost kompaktnějšímu složení kontrolního týmu, proto jsme se na startu vešli do pouhých dvou vozů – mocného Aštara Sharana s ještě mocnější automatickou převodovkou a už ne tak mocné Škody Octavia 4x4, z níž se během víkendu málem stala pouze Škoda Octavia 3x3. Ale to bych předbíhal.

Od klubovny jsme vyjížděli v krásných 15 hodin odpoledne. Mocnost Sharanovy automatické převodovky se projevila do několika chvil od startu, neb jsme po pár minutách uvázli v pátečním obousměrném provozu v ulici Vrchlického. Nebýt nervózního fanouška místního kebabu, hodinový průjezd k tunelu Mrázovka bychom si i celkem užili. Čekání nám každopádně zpříjemnilo fungující rádiové spojení, díky němuž si mimo jiné pamětníci jízdy na PHA1 před dvěma týdny opět všimli jedinečné trojrole Karla Rodena v dramatu Noční spoje.

Provoz se nicméně rozjel až při výjezdu z Prahy, ovšem stále jsme na tom byli lépe než jedna ██████ ██████ bez řidičáku, která si cestu na Strakonicko vychutnala už dopoledne a odemkla nám tak první z 26 ████████████, který nesl příhodný název █████. Sabotáže však nekončily pouze na hranicích města pražského, rozšířily se totiž až do strakonického Kauflandu, zde pro změnu nabraly podobu paní, která obsluhovala samoobslužné pokladny. V předchozí větě něco nehraje, ale nechme to být. Další prank na nás čekal o pár kilometrů dál. Obec Čestice se dozvěděla o existenci semaforů, a tak neváhala a naplánovala si příhodně na letošek rekonstrukci své hlavní silnice, aby nabyté znalosti využila v praxi.

V podvečer jsme tak dorazili až k vytouženému Dřešínu. Zamířili jsme ihned za Kocourem, jenž právě sušil oblečení po návštěvě nádrže. Následovala rychlá prohlídka našeho tábořiště. Lze konstatovat, že tábor stojí, vyjma několika (všech) laviček, jež se nacházejí v havarijním stavu. Jako drobnou vadu jsme taktéž vyhodnotili ropnou skvrnu, která nahradila fungující hráz v potoce. Nicméně po taktické poradě jsme usoudili, že to alespoň tématicky sedí na letošní téma tábora kluků, kterou přece není nic jiného než válka o Hormuzský průliv.

Po obhlédnutí situace nastal čas na večeři. Motivovaní jedinci se ještě při poetické mlze pokoušeli o souboj s všudypřítomnou trávou s vlastním křovinořezem v ruce, ovšem silou moudrosti většiny byli brzy přesvědčeni, že to ještě nemá smysl a v plné palbě na vysoké trsy nastoupíme až následující den. Večer se pak nesl v pokojném duchu. U věčných plamenů byla diskutována mnohá témata a hrány byly mnohé pecky, Slavíky z Madridu nevyjímaje. Hej!

Na druhý den nastala teprve ta pravá fuška. Bylo potřeba splnit dva úkoly, s nimiž jsme do Dřešína přijeli. Prvním z nich bylo posekat louku. Úderné duo Ostříž–Kaktus zajelo pro druhý křovinořez a nějakou tu pitnou vodu a při suverénní jízdě vzbudila všechny v okolí pěti kilometrů. Prý kamínek. Každopádně proti zákeřným travinám jsme se vytasili hned se dvěma strunnými nástroji. A to byly obě kytary schované v autě.

Práce šla všem od ruky a k poledni jsme museli konstatovat, že příroda dostala v žáru dopoledního slunce co proto. O slovo se tak přihlásil Rychlík se svým výtečným obědem, z nějž zkušeným horolezcům zavoněla nenapodobitelná atmosféra himalájských vrcholků. Motivovanější část z nás zbytek tentokrát přesvědčila, že před tím, než se pustíme do druhého úkolu, bylo by fajn dodělat úkol první. Úderné duo Myška–Myška tak dokončilo započatou práci. Dokonce i pradávné duchovní místo 319. oddílu bylo znovu objeveno a vysekáno. Na akci však byl pouze jediný pamětník, jenž mohl o tak dávných časech vyprávět. Abychom tady však křovinořezům jen nelichotili, své šrámy si odnesla i místní srna, takže není vše tak bílé, jak se může zdát.

V předsvačinovém čase jsme se pak vydali poctivě splnit i druhý z úkolů. Potřebovali jsme se informovat ohledně probíhající rekonstrukce dřešínského pohostinství. Informovali jsme se výborně – rekonstrukce zapříčinila přesun zmrzlinové distribuce do blízkosti nádrže. V nabídce taktéž stále zůstává i točen█ █████ s bezkonkurenční cenovkou, proto Kocour neváhal a hned osvědčenou klasiku vyzkoušel. Ostatní si dali zhruba v polovině případů pražskou variantu zmrzliny a druhá polovina se snažila vcítit do místního života žebráků a chudáků, když si nebyla za prémiový kornout ochotna připlatit pouhé tři koruny.

Nastálý hyperglykemický šok se někteří rozhodli rázně vyřešit zchlazením organismu a můžeme říci, že zkouška nádrže proběhla úspěšně. Vydalo se do ní 50 % zúčastněných. A 50 % z nich mělo řidičák. A tak dále. Krásy matematiky jsme opustili, když zhruba 50 % zúčastněných zavelelo k druhému kolu zmrzliny, potažmo druhému kolu tekutého osvěžení.

Radostné noviny ohledně nové lokace Pohostinství Dřešín jsme se jali zvěstovat nepřítomné části vedení tábora 319. oddílu, načež jsme se odebrali zpět do tábořiště. Ještě chvíli se cvičně hrabalo, než se jeden ze stolů v jídelně proměnil v moře, v jehož středu na lodi sváděli souboj námořníci, piráti a jeden osamocený vůdce kultu. Imerzi celému zážitku dodával i rychleschnoucí ručník, jež na stole obratně imitoval mořskou hladinu. Pod ní sko(n)čil nejeden kormidelník z posádky, ovšem loď se namísto žádoucího přímého směru stále zmítala napravo i nalevo a není divu, že nakonec doplula do špatné zátoky.

Oheň sobotní se poté svým průběhem odchyloval od toho pátečního minimálně, snad až na soupis práce pro ██████ na stavbu tábora. Nedělní program by se pak dal označit jako prachsprosté flákání. Většina vyrazila na procházku po okolí, během níž narazila na ████berk, ████████ kemp a pár kamenolomů. A to bylo tak všechno, co se do oběda stihlo.

Vedoucí celé akce tak vzhledem ke splnění téměř všech ████████████ vyhlásil ambiciózní cíl z tábořiště odjet už do půl jedné, a tak by se skoro i stalo, nebýt utíkajícího času. Nedalo nám to a cestou zpátky jsme ještě jednou pro jistotu poctili svojí návštěvou budku Johna de Billa, kéž je mu země lehká. S příslibem tržeb budoucích a hezkého počasí jsme zanechali přesunuté pohostinství svému osudu a vyrazili směr Praha.

Táborová sezóna 2026 tak budiž úspěšně zahájena a budeme se těšit na stavbě s rodiči, kde bude letošní velkolepá show jistojistě pokračovat.