LITOMĚŘICE - středisková výprava

Termín: 8.10.2013
Autor: Krtek

Tak se opět Mawadánci vydali do Litoměřic
Občas se člověk někam vrátí a tak i my jsme se vrátili na základnu do Litoměřic.
Od té doby se mnoho změnilo, hlavně kolik lidí se sem podívalo podruhé a kdo přibyl nový.
Ale radši bych začala od začátku. Kolem páté páteční hodiny jsme se pomalu začali scházet pod tabulemi s odjezdy. Nakonec se nás tam sešlo 26 dětí a 8 statečných vedoucích (další 2 na nás čekali již na základně - Kondor a Šídlo). Cesta vlakem probíhala poměrně klidně. Rozprostřeli jsme se po kupé, takže celkem „klid“. Rychlík se s námi vybranými (Cipi, Lenka, Pavouk, Krtek, Ben, Fanda) podělil o svou luxusní pistáciovou čokoládu. Do Lovosic jsme dojeli s mírným zpožděním, ale štěstí nám přálo. I druhý vlak jsme stihli.
V Litoměřicích na nádraží jsme spatřili podivnou osobu v černém plášti. Předala nejstarším účastníkům obálky se slovy: „Až zemřu, otevřete je.“ Připadalo mi to zvláštní, ale byla to pointa celé etapové hry. 
Základna vypadala podle mého očekávání stále stejně. Takže po velmi rychlém ubytování začal malý program. Všichni jsem se sešli na zahradě a začali hrát seznamovací hru. Dozvěděli jsme se zde, že Dagny jsou opravdu střelené a vždy se to projevuje. Při otázce co mají nejraději, byla 90% odpověď: Miluji všechny Dagny. Hra na upíra po několika pokusech vzdána z důvodu naší malé inteligence (protože jsme to někteří celou dobu nechápali) a tak se šlo dovnitř, kde následovaly instrukce.
Nejraději bych se o instruktážích o ubytování nezmiňovala. Ale všichni se sešli pod schodištěm, a když se Šídlo na konci zeptal na dotazy, Zazu a postupně všechny skautky se složily smíchy. Nejlepší smích a nikdo nevěděl proč. Tomu říkám slušný humor… Kdo je asi rozesmál? Pokud chcete znát toho viníka, zůstaňte až do konce.
Po očekávaném rozdělení týmu, začala soutěž s názvem „Chytrá Horákyně“. Bylo/nebylo to jednoduché. Protože komise/ nekomise (Četník, Cipi, Kondor) byla velmi přísná, takže každý nápad neprošel. Nejvíce se nasmáli nápadu prsatá/ neprsatá či osvětlená/ neosvětlená. Ale přeci jenom nad klasiku není: přijela/nepřijela či učesaná/neučesaná. Po vydatné hře se ospalé středisko uložilo do spacáku a v duchu Rychlíkových pohádek (O blbečkovi Jáchymovi) usínalo.
Ráno nás ze spacáků vytáhl budíček v podání Lenky a Cipi. Oran zařval „rozcvička“ a běželo se rychle ven. Ale při příchodu zpět na základnu se stalo něco neočekávaného, zemřela tajemná postava a mohl se otvírat dopis. Rozhodli jsme se, že s plným břichem to půjde lépe. Takže otevření počkalo až po snídani. Z obálky vypadly dva papíry: mapa a dopis. Ti rychlejší, kteří vyluštili šifru v dopise, vyběhli ven mezi Hesiány. Museli najít několik obálek, kde se nakonec dozvěděli místo pro nalezení mocných knih, které musí zničit. Hesiáni nám mohli škodit, po každém jejich dotyku si každý z týmu musel dát 10 dřepů a až poté mohl jít dál. Takže potkat nějakého vedoucího byla děsivá představa. (supícího Slaninu, Četníka letícího z kašny, Orana za zídkou či z ničeho nic zjevujícího se Jerryho). Pokud jsme nemohli delší dobu rozluštit šifru, což se některým občas stalo, byl tu „přítel“ na telefonu. Chudák Medvěd. Musel mu zvonit mobil celé dopoledne. Možná to vedlo k úspěšnému konci celé hry, všechny týmy se navrátily včas a bez zranění. Ať žije Medvědovo telefonní číslo!!! Po namáhavé hře jsme si zasloužili odpočinkovou hru na Želvičky. Zahráli jsme si ji na blízkém pískovišti, což někteří z nás vůbec neocenili. Kolik při této hře bylo pošlapaných rukou a nohou, či špinavých zadečků a bund, nebudu ani říkat, protože nevím, jak by se středisko vypořádalo s těmi davy rozzuřených rodičů. Zakončím dopoledne slovy: „Hra na želvičky je nezapomenutelná“.
Odpolední program byl všem již známý nález knihy. Protože naším cílem je jejich zničení! Došli jsme k nedalekému památníku uznávaného a významného spisovatele české literatury Karla Hynka Máchy. Za ním se rozprostíralo bludiště ukrývající knihy. Způsob, kterým jsme se měli dostat za knihami, byl spíše o štěstí. Občas v tom byl i náš rozum, ale nikdo neobjevil způsob jak se ke knihám dostat pouze 7 průchody. Náš tým bloudil bludištěm něco kolem hodiny a tak jsme si dobyli přední příčky. Zcela ztracený byl tým Zazu a Ťapky. Ale i ti se z bludiště dostali. Z důvodu zbylého času jsme někteří (na rozdíl od takového ?) vyšli na blízkou vyhlídku. Zde byla vyfocena unikátní fotografie všech přítomných. Nevím, jak se může počítat takový Otesánek hrabající se v koši a Rychlík fotící. Ale je nás dost!
Nedělní ráno nás moc nepotěšilo, protože po sobotním večerním koukání na filmy jsme my, děti, zlenivěly. A tak oznámení rozcvičky nebylo moc dobré znamení. Nemělo cenu dlouho protestovat a šlo se. Po vydatné snídani jsme se vydali skrz město, abychom našli zázračného doktora. On jediný dokáže zničit knihu. Nevím, jak moc dlouho se musel školit na její zničení, ale vyhození do kontejneru na papír bylo „suverénně libový“. Etapovka byla u konce, takže všichni natěšeni čekali na výsledky. Dočkali jsme se po obědě. Zde je listina vítězů: 
1. Místo - Krtkova družina (Ben, Jehlička, Hedvika a Fanda)
2. Místo - družina Očka a Otesánka (Bleška, Bubu, David, Elis)
3: Místo - ? a jeho družina (Kuba, Amálka, Cvrček, Žanda)
4. Místo - Zazu (Pavouk, Ája, Garfield, Jenda)
5. Místo - Ťapka a její družina (Ondra, Max, Anežka, Sokol)

Všem gratuluji a jsem ráda, že jsem měla možnost s vámi soupeřit. Malé poděkování patří mému týmu, byli jste skvělí. Díky!
Cesta zpátky byla trochu mačkavější, ale do obou vlaků jsme se vešli, protože jinak bychom zůstali někde pod mostem v Litoměřicích či Lovosicích.

Děkuji vedoucím za přípravu celé výpravy a jejich trpělivost k nám. Ale také velké díky patří všem účastníkům. Byli jste bezproblémoví!!!

PS: „Rychlíku, řekneš mi pohádku o Blbečku Jáchymovi. Dám ti napít coly.“ Jenda (Jedna) 

Napsala Krtek