Mawadánci na Jamboree 2023
Autor: Ministr
“Zdarec s*anec, chálka chálka” to byla slova mého kamaráda z Jamboree, když jsme uprostřed ničících veder v Jižní Koreji bruslili na ledu a nad námi zrovna prolétal tajfun.
Jak je u nás v oddíle známo, rádi se účastníme různých setkání NPCček a když jsem v březnu roku 2022 dostal pozvánku na největší sjezd NPCček na světě neváhal jsem a společně s Cukrem, Andulou, Magaly a Lukášem jsme se upsali k tomuto smrtícímu výletu.
Na zájezd jsme se cely rok těšili a doufali jsme, že tam odtajníme záhady toho, jestli jsou i ostatní skauti z jiných zemí takoví boti jako tady u nás. V průběhu roku před odletem jsme museli absolvovat ještě čtyři víkendové instruktáže zvané jako setkání kontingentu, kde nám bylo vysvětlováno, jak Jamboree bude fungovat. Ale ono nefungovalo.
Dva dny před odletem jsme byli obeznámen s novinkou, že Korejská NPCčka jsou ještě horší než česká, nefunguje jim vzájemná komunikace, mají chyby v procesoru a dokonce na tábořiště dopředu přivolali deště.
I přes tyto informace jsme se na Jamboree vydali a po úmorném 12hodinovém letu jsme přistáli v Soulu. Tam jsme dostali zprávu, že tábořiště je v našich oblastech zaplavené a musíme vydržet ještě den, než se vysuší. Proto jsme museli jet 4 hodiny nemocným vedrem, na které nikdo z nás nebyl vůbec zvyklý až do našeho azylového tábořiště na nějaké studentské koleji.
Další den nás již převezly autobusy na site a Jamboree mohlo začít. Hned večer se uskutečnil zahajovací ceremoniál, na kterém vystoupila hlava skautského hnutí Bear Grylls nebo také hlava Jihokorejské republiky.
Jamboree šlo vcelku poklidně, až na ohromná vedra, na která kolabovaly desítky špatně naprogramovaných NPCček a neustále jsme mohli vidět sanitky, které jezdily kolem a někoho zachraňovaly. Je také potřeba zmínit vysoký nedostatek všech košů a neklimatizované aktivity. Vedro došlo až do takových extrémů, že korejská vláda byla na den nucena uzavřít veškerý program. Po dni jsme už mohli zpátky na programy, ale to bylo pozdě pro Britský a Americký kontingent, kteří vedro nevydrželi a stáhli se z Jamboree. Stejný osud čekal i nás, pár dní později, kdy bylo potvrzeno, že se na nás řítí tajfun a všichni se do dne musí evakuovat.
Evakuace byla vcelku poklidná, ale to taky možná proto, že jsem půlku prospal nebo mi to v tu chvíli bylo tak nějak jedno. Tajfunu jsme však včas utekli a byli jsme převezeni do vojenské akademie v Soulu.
Tam nám vojáci během několika hodin zařídili perfektní program, který ovšem zahrnoval primárně jídlo, výstavy, jídlo a meditaci. Každý den jsme měli velmi plné žaludky, a proto jsme velmi ocenili, když nám bylo zařízeno bruslení na ledě. Ke konci nás ještě čekal velký k-popový koncert, kde hlavní náplní byly pro mě kompletně neznámé korejské hudební skupiny, takže jsem si nejvíce užil ohňostroj na konci.
Pomalu jsme se sice blížili ke konci, ale stále jsme měli v programu post-event, kde jsme cestovali primárně po Soulu. Jeden den jsme zavítali k hranicím se Severní Koreou, kde jsme se mohli k hranicím přiblížit na pouhých 80 metrů, protože par týdnů zpátky nějaký Američan do Severní Koreji přeběhnul a stále nebyl zpátky.
Poslední dva dny jsme mohli volně procházet Soul a pak už jen čekal smutný konec.
I přes všechny příhody a nehody, které v médiích vypadaly úplně hrozně, jsme si to všichni moc užili a již plánujeme výlet do Polska v roce 2027.
