Mawadani na Obroku 2024

Termín: 29.5.-2.6. 2024
Autor: Mistr

 Jak již všichni víme, tak rád jezdím na akce, které se pokazí v průběhu, proto když jsem se v prosinci dozvěděl, že se v Česku bude konat největší roverská akce, Obrok, neváhal jsem ani vteřinu, posbíral skautské nadšence z Mawadani a Hiawathy a vydal se s nimi na cestu.

Pro všechny Obrok začínal až ve středu, ale já se potkal se skupinou deseti lidí již o den dřív a vydal se s nimi na putování. Po prvním kilometru, s třiceti kilovým batohem na zádech, jsem začal děkovat bohu, že mi ve vedení Obroku vybrali pouze desetikilometrovou cestu a ne nějakou delší. Po únavných dvou kilometrech cesty jsme konečně došli na naše nocoviště. Byla to taková skromná budka plná mravenců. S naší skupinou jsme se shodli, že uděláme prohlídku okolí. Vydali jsme se asi v osm večer na trip po okolí. Viděli jsme třeba krásný rybník nebo židovský hřbitov. Po našem dobrodružství jsme se rozhodli naši skupinu pojmenovat Žibníci a šli spát. Ráno jsme vstali až někdy v 10 hodin a pomalu se vydali na cestu, před sebou jsme měli asi 8 kilometrů, ale to se nikomu jít nechtělo. Vzali jsme to tedy přímou čarou směrem do Valče. Nejrychlejší cesta to asi byla, ale šli jsme skoro jen kopřivami a já myslel, že mi ty nohy potom odpadnou. Kolem oběda jsme dorazili do Valče. Zde nám řekli, že bohužel jednotlivce neregistrují a budeme muset počkat na naši skupinu. To bylo malinko nepříjemné, vzhledem k tomu, že bylo asi 14:00 a mně skupina měla přijet až někdy v 18:00. Bohužel se ale nedalo nic, takže jsem si sednul na trávu a tři hodiny v kuse tam kempil. Potom se konečně rozhodli (asi hodinu před příjezdem mé skupiny), že konečně začnou registrovat i jednotlivce. S nadšením jsem se tedy dostal do areálu jako první.

V kempu jsem strávil asi půl hodiny a poté už přijela má patrola. Bylo nás dohromady 8, tři jsme byli z řad Mawadani a k tomu dalších 5 z řad Minnehahy. Po registraci nám přidělili místo, kde budeme spát. Ze začátku vypadalo velmi pěkně, ale hned se na nás ze všech stran začali tlačit další skauti s jejich mega stany.

Večer nás čekal úvodní ceremoniál. Připomněl mi trochu úvodní ceremoniál na Jamboree v Koreji – oba byly stejně nudný. Po ceremoniálu hráli nějaké kapely, ale nám se zalíbilo místo v čajovně Tunel. Strávili jsme tam celý večer pitím čaje a všechmožných limonád. Na konec dne jsme si všichni společně v mega kruhu zazpívali skautskou večerku a šli spát.

Ráno přišel první problém, snídaně se mohly vařit pouze do 9:00. Vzhledem k tomu, že jsem šel spát dost pozdě, nevzdávali se mi nejlíp. K tomu vůbec nepřispěl Drak, který tvrdil, že ranní nástup je povinný a musíme tam jít. S Betty jsme tam stejně nešli. Dopoledne nás čekali netradiční sporty a déšť. Výběr byl velmi široký, ale mé oko zahlédlo Spikeball. Bohužel Betty prohlásila, že Spikeball můžeme hrát na táboře a chtěla by si zahrát něco jiného. Pozdravit přišel i servisák Otes, s ním a Betty jsme dali u stánku Relaxu Křečking a Otes vyhrál jeden Relax džus.

Odpoledne nás čekalo VaPro (variabilní program), na výběr bylo z mnoha zajímavých přednášek a workshopů. Já nakonec skončil u speed datingu, abych k sobě našel nějakou duši. To bohužel narušil obrovský slejvák, který tráva bohužel nepřežila. Ta se proměnila na podivnou hnědo-černou hmotu připomínající sliz.

To ovšem nikomu až do večera nevadilo, ale pak měl přijít ples. Všichni v jejich nejlepším oblečení se sešli před stagí na provizorně, ze slámy, udělaném tanečním parketu a dali se do tance. Já vytáhl moje nejlepší taneční moves a ke konci to pořádně rozjel. Pak mě ale Eliška s Julčou vzali na silent disko. Hráli tam mega bangery, ale zájem o sluchátka byl obrovský a nepobyli jsme tam dlouho. Místo toho jsme vyrazili na noční výzvy roveringu k Ťapce. U ní jsme hráli nejtěžší variantu jejího programu a hrozně jsme to (ne)zandali.

Páteční dopoledne se neslo v duchu práce. Každý musel něco dělat – někteří stavět lavičku na biostatku, jiní trhat plevel a někteří museli zase natočit video. To byla moje těžká práce, na kterou jsme měli asi 3 hodiny, ale nakonec to zvládli za asi 60 minut. Zbytek dopoledne jsem se tedy mohl brodit bahnem a koukat se na ostatní pracanty nebo na nějaký jiný cool věci.

Odpoledne nás čekalo RoPro (roverský program) – šli jsme na nevyhoření, kde jsme celou dobu běhali po louce a plnili jako roverský kmen všechny možné i nemožné úkoly. Možná jsme byli fakt dobří anebo jsme nepochopili pravidla, ale skončili jsme s nejlepšími staty a porazili i velmi obávaného Skluze.

Večer přišel déšť a k tomu Propadleek a Janek Rubeš. Hanba všem, kteří upřednostňili Janka Rubeše před Propadleeky. Koncert byl perfektní, ani déšť ho nezkazil a mega jsme si ho užili. Pak nakonec Julča pro mě získala dokonce i trsátko z koncertu.

V sobotu dopoledne nás čekaly dvě kola přednášek. Já se stavil dozvědět co nejvíc o novém roverskem programu a poté se šel podívat do Expa, kde měli stánek všechny možné odbory, kurzy a dokonce velvyslanci Šípka se přijeli podívat.

Odpoledne přestalo pršet a čekala nás velká hra. Usoudil jsem, že běhat a mlátit se v půl metru hlubokém bahně by udělali jen šílenci (a to já nejsem), proto jsem poskládal tým s Betty, Otesem, Ťapkou a ještě někým na skautsky pubquiz. Náš tým dokonce posilnila i vojenská síla v podobě Ondrala, který se na den přijel podívat. Pub quiz nám vcelku šel a nakonec jsme skončili třetí z cca 10 týmů.

Večer nás čekal závěrečný ceremoniál. Ten by velmi líbil Otaznikovi, protože celý Obrok musel být v dřepovaci poloze a na nějaké divné povely tam dřepovat v bahně. Ceremoniál se dost podobal prvnímu, ale na tomto vystoupil sám náčelník bratr Vokin. Pak jsme dlouho tleskají všem pořádajícím a nakonec byl Obrok u konce.

Večer jsem strávil v čajovně Tunel s Luckou z Olomouce. Snědl jsem tam nejdražší tousty v životě a měli jsme fajn večer. Zhruba o půlnoci jsme šli dělat nějaké blbosti a pak spát.

Ráno to byl boj. Někteří v zápase prohráli se vším co šlo. I přes úplnou porážku některých jsme se sbalili a kolem 15:00 vyrazili autobusem do Prahy. Já cestu prospal, ale věřím, že byla fajn. 

Obrok byla další insane akce a už se nemůžu dočkat na další Obrok v roce 2027.