Mawadani na Woodstocku 2015

Termín: 12.6. - 14.6.2015
Autor: Pavouk

Mawadani na Woodstocku 2015

Mír a lásku, bratři a sestry! Píšu tento zápis, abych vám všem připomněl, jak krásný byl letošní festival ve Woodstocku a hlavně jaká byla cesta na něj.

Začali jsme na Hlavním nádraží. Cesta na místo měla teprve startovat, ale už jsme si všimli nějakých bratrů pod vlivem. Jeden například seděl u sloupu a oslovoval náhodné kolemjdoucí slovy „kokoko“. Když se naše skupina sešla celá, mohli jsme vyrazit vlakem. Slunce žhnulo, a tak jsme se těšili na pěkný festival. Jakmile jsme však nastoupili do vlaku, vedro v něm bylo tak omračující, že nám po chvíli bratr Rychlík musel rozdat takové ty kyselé „bonbóny“, díky kterým jsme prožívali extázi.

Cesta vlakem byla dlouhá a úmorná a tak jsme si čas zkracovali povídáním o našich předchůdcích z Beat generation. Začínalo být čím dál větší teplo a ani Rychlíkův přívod větru nefungoval, takže někteří z nás začali říkat zajímavé věci. Bratr Mára se nám svěřil, že na jeho kapse mu vadí, že tam žádná není. Naše zmatení došlo tak daleko, že jsme začali počítat i faktoriály.

Konečně nastalo vystupování z vlaku a svěží vzduch, i když bylo pořád parno. Ve Woodstocku jsme však ještě zdaleka nebyli, dál jsme museli jít pěšky. Na jedné louce jsme se sešli s ostatními bratry z celé Prahy. Všichni jsme postavili stany a do Woodstocku jsme se vydali až další den.

Následujícího dne jsme se nasnídali a museli jsme si vyrobit nějaké provizorní zavazadlo, aby nás nezavřeli. My jsme ho vyrobili z trička a uzlovačky. Vyrazili jsme tedy směr Woodstock. Po cestě nás potkalo spousty zajímavých událostí. Například jsme potkali takové super lidi, kteří nám ukazovali květiny a my jim říkali co s nimi. Také jsme opravili světlo u auta jedněm bratrům. Sice občas bliklo, ale šlo to. 

Nejvíce jsme se ovšem zapotili, když jsme narazili na policejní kontrolu. Viděli, že máme lístek na festival a tak nás rovnou začali kontrolovat. U bratra Máry to však bylo zbytečné, ten je pod vlivem non-​stop. Každopádně zkoumali, zda jsme opilí a různé další věci. Nechápu, jak se nám nakonec podařilo vyklouznout.

Po namáhavé cestě jsme se včasně dostali na místo konání festivalu. Zdá se však, že jsme asi dvě stanoviště vynechali… Hlavní však je, že nás bratr Buzz včas dovedl na místo a nic jsme neprošvihli. Nastal čas oběda a byly řízky. Po obědě jsme měli za úkol projít různými bránami na ověření našich schopností. Bylo tam třeba zapamatování textu, záplatování (obzvlášť oblíbené), nebo skládání origami a další jiné věci. To už se ale začala stahovat mračna a útočil na nás přívalový déšť. Silný vítr dokonce porazil jeden z našich hlavních stanů. Brány byly dobře vymyšlené a byly i zábavné.

Na festivalu už nebylo místo pro stany a tak jsme si v lese museli postavit přístřešky. My jsme s plachtou pro dvě osoby postavili přístřešek pro čtyři. Opravdu jsme doufali, že v noci nebude pršet. Tyto naše starosti se však rozplynuly v chuti těstovin k večeři a už jsme se těšili na vyvrcholení tohoto hudebního festivalu. Celá show začala představením známých interpretů, jako jsou John Lennon, Jimi Hendrix a další. Tito interpreti si se skupinkami diváků nacvičili nějaké jejich známé dílo a diváci to později předváděli. Byla to opravdu jízda plná lásky a míru. Ať jdou USA i s Vietnamem do háje!

Po posledním songu se už někteří z nás odebrali ke spánku v lese, ale většina zůstala u táborového ohně a zpívali jsme písničky. Čas plynul, padala mlha a loukami i lesy se ozýval smích a zpěv všech spřízněných duší festivalu.

Jakmile začaly vycházet hvězdy, hodně z nás šlo také spát a tak časem ubývali lidi u ohně. Později v noci nás tam bylo jen pár a zpívali jsme ty nejlepší písničky a byla to taková nejkouzelnější chvíle na festivalu. Dál už si pamatuji jen probuzení v lese.

Nastala tedy neděle a proběhla i bohoslužba provázená vtipy. Nebo jste mohli jít do lesa vytvářet umění. Řešilo se údajné posypání stanů těstovinami. Na vše ovšem přišel komisař bratr Robin (čti Robén), takže viník je známý. Nastalo očekávané vyhlášení závodu. Náš tým skončil šestý a jsme s tím spokojeni, protože jsme si závod užili. První z chlapců byla družina Panterů (slangově Bareťáci) a první z dívek bylo středisko Kruh.

Po uklízení všeho možného jsme dostali guláš k obědu a mohli jsme se vydat na cestu zpět do Prahy. Jeli jsme vlakem plným lásky a pochopení, kde nás průvodčí označil za oddíl s dvěma sty členy a řekl nám vtip o blondýnách.

Toto je vše, co se o této akci nebojím uveřejnit. Chtěl bych moc poděkovat všem organizátorům za super závod, obzvláště pak Napoleonovi a paní Janině (Allah bageta). Mír a Lásku!

Bratr Pavouk