Podzimní roverská výprava aneb 17. listopad trochu jinak
Listopad 18, 2012
Termín: 16.11. - 18.11.2012
Autor: Radar
Podzimní výpravu našeho RK jsme směřovali do Plzně. Ubytování zařídil bezplatně Hároš, improvizovaný koncertní sál v čekárně jedné ordinace domluvil Radar, dalo se sem dojet ze Smíchova bez přestupu a navíc je nenápadně Plzeň spojena snad s každým zúčastněným.
Cesta z Prahy probíhala pokojně – všichni si sedli, ale za cenu jízdy v nejošklivějším vagóně - jediném vagónu Českých drah (ostatní – německé – byly krásné, nové, ale také značně plné). Cestou proběhlo představení Jany, Hárošova nového objevu .
V Plzni se začalo večeří u Radara na Borech – podávala se šošovice se zeleninovým mixem (ale bez zelí!), rajčátky a okurkou. A navíc česnečka! Následoval zajímavý a logisticky náročný přesun přes celé město na jednu elektronickou peněženku dopravních podniků do ubikace na Košutce, kde se večer uzavřel hrami deskovek.
Ráno se jelo zpět na Bory, posnídalo, uložily se batožiny a vyrazilo se na celodenní výlet. Přes Borský park, kolem slavné káznice, podél přehrady České údolí na Valchu. K Třískovu zklamání měla místní občerstvovna dopoledne zavřeno, takže jsme byli nuceni pokračovat lesními stezkami do Lhoty. Chvilku jsme pozorovali místní okresní přebor, ale Lub si prosadil odchod k občerstvení u krbu v hospůdce. A pak už krásná cesta po loukách mezi slepými rameny Radbuzy až do Dobřan.
Cesta údolím byla „hlavním lákadlem“. Kolem se pásly krávy, potkali jsme několik jezdců na koních, koukali, jak plyne voda. Řeka se krásně klikatila, viděli jsme veliké meandry a i přes ponuré podzimní mlhavo všude okolo to byl myslím zajímavý zážitek. Dokonce jsme se ani moc nezablátili, takže jsme bez problému prošli kolem policejní hlídky v Dobřanech až na krásně opravené náměstí a dokonce jsme si troufli navštívit tamní vyhlášený pivovar Modrá hvězda.
Objednali jsme si zabijačkovou polévku a vyzkoušeli různá piva. Drak preferoval Dragouna, jiní sekáče, každý si přišel na své . Pro abstinenty se podávala točená malinovka. Posezení bylo příjemné. Snad jen trapný pocit z hromad bláta, které z nás přeci jenom padalo, chvilkami kazilo večer.
Zatímco se majoritní část výpravy zaobírala různými pivy, užší vedení provedlo „poradu“: probrali jsme žádosti o granty, plán akcí na příští školní rok, dohodli rámec tábora a nastínili část jeho putovní části. Definitivně jsme se rozhodli po letech opustit Rychlebské hory, tamní sruby a glis-glise. Rozdělili si úkoly. Vůdce překvapivě přislíbil účast na střediskových radách, zapřísáhli jsme se, že musíme najít kroniku a podobně. Nakonec jsme se vzájemně velmi pochválili a vrátili se ke zbytku kumpanie.
Nějakým zázrakem jsme stihli vlak do Plzně. Dokonce i Hároš, který se vracel do pivovaru, vyreklamovat o 70 Kč špatně sečtenou útratu. Z nádraží jsme to vzali procházkou kolem patologie a dorazili zase na Bory. Uvařili jsme halušky se špekem a zelím, konali hygienu a čekali, až dorazí Abukuk (také starý Pražák, ale je teď hodně času v Plzni) a jeho slečna (která je teď také hodně času v Plzni) a pak ještě pozvaný kytarista Jirka.
Když jsme byli kompletní a dosyta najezení, vydali jsme se do ordinace a spustili koncert. Dvě kytary a „osobitý výběr skladeb“. Paráda. Dokonce došlo i na „letní parno“, vše se povedlo.
V neděli se spalo dosti dlouho, takže se nakonec spojila snídaně s obědem. Pak se zabalilo a šlo – část do bazénu (za 30,- na hodinu, v bazénu my a 3 další lidé, idyla ) a část do pivovaru (zastánci teorie „když Plzeň, tak pivovar“). Následně se obě skupiny spojily a jelo se do Prahy.
Výprava splnila účel – probrali a domluvili jsme, co bylo třeba, pořádně jsme se prošli a dobře najedli a zasmáli. A zase jsme se utvrdili v tom, že má smysl s Valhallou pokračovat. Ostatně už brzy: jarní výprava se blíží. Bude pro víc „dětí“, bude více herní, ale snad stejně pohodová.
Radar
Cesta z Prahy probíhala pokojně – všichni si sedli, ale za cenu jízdy v nejošklivějším vagóně - jediném vagónu Českých drah (ostatní – německé – byly krásné, nové, ale také značně plné). Cestou proběhlo představení Jany, Hárošova nového objevu .
V Plzni se začalo večeří u Radara na Borech – podávala se šošovice se zeleninovým mixem (ale bez zelí!), rajčátky a okurkou. A navíc česnečka! Následoval zajímavý a logisticky náročný přesun přes celé město na jednu elektronickou peněženku dopravních podniků do ubikace na Košutce, kde se večer uzavřel hrami deskovek.
Ráno se jelo zpět na Bory, posnídalo, uložily se batožiny a vyrazilo se na celodenní výlet. Přes Borský park, kolem slavné káznice, podél přehrady České údolí na Valchu. K Třískovu zklamání měla místní občerstvovna dopoledne zavřeno, takže jsme byli nuceni pokračovat lesními stezkami do Lhoty. Chvilku jsme pozorovali místní okresní přebor, ale Lub si prosadil odchod k občerstvení u krbu v hospůdce. A pak už krásná cesta po loukách mezi slepými rameny Radbuzy až do Dobřan.
Cesta údolím byla „hlavním lákadlem“. Kolem se pásly krávy, potkali jsme několik jezdců na koních, koukali, jak plyne voda. Řeka se krásně klikatila, viděli jsme veliké meandry a i přes ponuré podzimní mlhavo všude okolo to byl myslím zajímavý zážitek. Dokonce jsme se ani moc nezablátili, takže jsme bez problému prošli kolem policejní hlídky v Dobřanech až na krásně opravené náměstí a dokonce jsme si troufli navštívit tamní vyhlášený pivovar Modrá hvězda.
Objednali jsme si zabijačkovou polévku a vyzkoušeli různá piva. Drak preferoval Dragouna, jiní sekáče, každý si přišel na své . Pro abstinenty se podávala točená malinovka. Posezení bylo příjemné. Snad jen trapný pocit z hromad bláta, které z nás přeci jenom padalo, chvilkami kazilo večer.
Zatímco se majoritní část výpravy zaobírala různými pivy, užší vedení provedlo „poradu“: probrali jsme žádosti o granty, plán akcí na příští školní rok, dohodli rámec tábora a nastínili část jeho putovní části. Definitivně jsme se rozhodli po letech opustit Rychlebské hory, tamní sruby a glis-glise. Rozdělili si úkoly. Vůdce překvapivě přislíbil účast na střediskových radách, zapřísáhli jsme se, že musíme najít kroniku a podobně. Nakonec jsme se vzájemně velmi pochválili a vrátili se ke zbytku kumpanie.
Nějakým zázrakem jsme stihli vlak do Plzně. Dokonce i Hároš, který se vracel do pivovaru, vyreklamovat o 70 Kč špatně sečtenou útratu. Z nádraží jsme to vzali procházkou kolem patologie a dorazili zase na Bory. Uvařili jsme halušky se špekem a zelím, konali hygienu a čekali, až dorazí Abukuk (také starý Pražák, ale je teď hodně času v Plzni) a jeho slečna (která je teď také hodně času v Plzni) a pak ještě pozvaný kytarista Jirka.
Když jsme byli kompletní a dosyta najezení, vydali jsme se do ordinace a spustili koncert. Dvě kytary a „osobitý výběr skladeb“. Paráda. Dokonce došlo i na „letní parno“, vše se povedlo.
V neděli se spalo dosti dlouho, takže se nakonec spojila snídaně s obědem. Pak se zabalilo a šlo – část do bazénu (za 30,- na hodinu, v bazénu my a 3 další lidé, idyla ) a část do pivovaru (zastánci teorie „když Plzeň, tak pivovar“). Následně se obě skupiny spojily a jelo se do Prahy.
Výprava splnila účel – probrali a domluvili jsme, co bylo třeba, pořádně jsme se prošli a dobře najedli a zasmáli. A zase jsme se utvrdili v tom, že má smysl s Valhallou pokračovat. Ostatně už brzy: jarní výprava se blíží. Bude pro víc „dětí“, bude více herní, ale snad stejně pohodová.
Radar
