Přechod Brd 2013
Leden 26, 2013
Termín: 26.1.2013
Autor: Medvěd
Je 26. 1. a naše výprava do geomorfologického celku zvaného Brdská vrchovina začíná jak jinak než na autobusové zastávce Na Knížecí. Vzhledem k faktu, že je sobota a sraz máme v půl deváté, tak někteří z účastníků přicházejí s nepříliš nadšeným výrazem. S tím se holt nedá nic dělat. Po aklimatizační půlhodince čekání, konečně nasedáme do busu a vyrážíme směr Mníšek pod Brdy.
Těžko říci, zda chladné počasí (asi -11 °C) odhalila naše těla, nebo nám to bylo řečeno všemožnými přístroji, které měli účastníci u sebe. Podle hesla: Ni ohně, ni mrazu … jsme však hrdinně vykročili na vedlejší cíl naší cesty a to na Kytínskou louku, kde se konal sraz všech skautů.
Po cestě jsme dětem vysvětlili, jaké hry se po cestě budou hrát a také, že letošní novinka je volba krásy. Co se týče her, tak to byly samé klasiky, až na novinku jménem Medvědi. Musíme podotknout, že byla vyhlášena jen jedinkrát, a to ještě ke všemu ji polovina dětí nezaregistrovala. Ale stejně této hře věštím šťastnou budoucnost.
Zpátky ale k volbě krásy. Protože zvolit nejkrásnější účastnici/účastníka tohoto pochodu, by nemuselo dopadnout zrovna nejlépe, a proto jsme se spokojili s volením nejkrásnější kartičky. A ano ta věc na obrázku je vítězná kartička.
Na Kytínské louce šly děti vyměňovat kartičky a část vedení začala dumat nad logikou světa. Výsledky tohoto dumání nemohou býti zveřejněny, jen vám povím, že v Austrálii žijí X-meni a Xena.
Co dál? Po hodinovém rozchodu a čtvrthodinovém shledávání jsme se konečně vydali k našemu hlavnímu cíli a to k Vrcholku Babka, kde jsme zamýšleli opékání buřtů. Bohužel se mezi námi objevili i tací, kteří si mysleli, že hodláme opékat nějakou babku, naštěstí jsme však tento názor rychle vymýtili.
Po cestě na Babku nás ale čekalo nemilé překvapení. Ukázalo se, že dva členi z vedení mají stále duši dítěte. Ptáte se proč „nemilé“ překvapení? Protože duše dítěte je velmi zákeřná věc, pokud jsou kolem cesty stromy s obrovským obsahem sněhu na větvích. Pokud si dáte dohromady duši dítěte a postavu/sílu dospělého muže plus sníh na větvích, tak vám vyjde docela slušně vražedná kombinace.
Po příchodu na Babku a sesbírání dříví na oheň, všichni sesedli k ohni. Děti si začaly vytahovat buřty a jiné pochutiny k opékání, zatímco vedení vytáhlo své smartphony chtějíc se dozvědět výsledky prezidentských voleb.
Dovolte mi, abych přehled dalších událostí velmi zkrátil. Dojedli jsme a dopili a rázným krokem se vydali do Řevnic, cíli našeho výletu. V nich jsme se opět pousmáli nad otočenou cedulí městské policie a šli jsme do cukrárny. Z cukrárny na nádraží, z nádraží do vlaku a vlakem do Prahy.
Ve vlaku ještě narychlo proběhla volba o nejkrásnější kartičku, která byla napínavá do posledního hlasu. Po výstupu na Smíchovském nádraží bylo ještě potřeba rychle vyhlásit vítěze ze všech her a tradičně se rozloučit. Pak se každý vydal domů po své vlastní cestě a vsadím se s vámi, že každý v duchu litoval, že krutý mráz a omládlé vedení přežil.
Těžko říci, zda chladné počasí (asi -11 °C) odhalila naše těla, nebo nám to bylo řečeno všemožnými přístroji, které měli účastníci u sebe. Podle hesla: Ni ohně, ni mrazu … jsme však hrdinně vykročili na vedlejší cíl naší cesty a to na Kytínskou louku, kde se konal sraz všech skautů.
Po cestě jsme dětem vysvětlili, jaké hry se po cestě budou hrát a také, že letošní novinka je volba krásy. Co se týče her, tak to byly samé klasiky, až na novinku jménem Medvědi. Musíme podotknout, že byla vyhlášena jen jedinkrát, a to ještě ke všemu ji polovina dětí nezaregistrovala. Ale stejně této hře věštím šťastnou budoucnost.
Zpátky ale k volbě krásy. Protože zvolit nejkrásnější účastnici/účastníka tohoto pochodu, by nemuselo dopadnout zrovna nejlépe, a proto jsme se spokojili s volením nejkrásnější kartičky. A ano ta věc na obrázku je vítězná kartička.
Na Kytínské louce šly děti vyměňovat kartičky a část vedení začala dumat nad logikou světa. Výsledky tohoto dumání nemohou býti zveřejněny, jen vám povím, že v Austrálii žijí X-meni a Xena.
Co dál? Po hodinovém rozchodu a čtvrthodinovém shledávání jsme se konečně vydali k našemu hlavnímu cíli a to k Vrcholku Babka, kde jsme zamýšleli opékání buřtů. Bohužel se mezi námi objevili i tací, kteří si mysleli, že hodláme opékat nějakou babku, naštěstí jsme však tento názor rychle vymýtili.
Po cestě na Babku nás ale čekalo nemilé překvapení. Ukázalo se, že dva členi z vedení mají stále duši dítěte. Ptáte se proč „nemilé“ překvapení? Protože duše dítěte je velmi zákeřná věc, pokud jsou kolem cesty stromy s obrovským obsahem sněhu na větvích. Pokud si dáte dohromady duši dítěte a postavu/sílu dospělého muže plus sníh na větvích, tak vám vyjde docela slušně vražedná kombinace.
Po příchodu na Babku a sesbírání dříví na oheň, všichni sesedli k ohni. Děti si začaly vytahovat buřty a jiné pochutiny k opékání, zatímco vedení vytáhlo své smartphony chtějíc se dozvědět výsledky prezidentských voleb.
Dovolte mi, abych přehled dalších událostí velmi zkrátil. Dojedli jsme a dopili a rázným krokem se vydali do Řevnic, cíli našeho výletu. V nich jsme se opět pousmáli nad otočenou cedulí městské policie a šli jsme do cukrárny. Z cukrárny na nádraží, z nádraží do vlaku a vlakem do Prahy.
Ve vlaku ještě narychlo proběhla volba o nejkrásnější kartičku, která byla napínavá do posledního hlasu. Po výstupu na Smíchovském nádraží bylo ještě potřeba rychle vyhlásit vítěze ze všech her a tradičně se rozloučit. Pak se každý vydal domů po své vlastní cestě a vsadím se s vámi, že každý v duchu litoval, že krutý mráz a omládlé vedení přežil.
