Přechod Brd 2015

Termín: 13.4. - 15.4.2017
Autor: Pavouk

Vítám tě čtenáři. Jelikož stárnu, tak poslední dobou velice rád vzpomínám. Vzpomínám hlavně na staré časy ve skautu. Protože je již několikáté výročí přechodu Brd 24. 1. 2015, tak bych se s vámi rád podělil o vzpomínku na tuto výpravu.

Začnu tím, proč si právě tuto výpravu tak dobře pamatuji. Je to patrně kvůli tomu, že tato výprava byla naplánována tenkrát ještě mladým roverským kmenem střediska Mawadani a tak byla opravdu nezapomenutelná. Sraz byl na Smíchovském nádraží (tak se ještě tenkrát jmenovalo) a čekalo se na autobus, který nás měl dovézt kousek od Kytína. Autobus byl více než nacpaný a spousta lidí měla nutkání nenastoupit a počkat na další autobus. Tenkrát jsme však byli spoutáni ideály a vírou mládí a tak jsme nastoupili a dojeli až k rozcestí u Kytína.

Po chvíli chůze se ovšem stalo něco neočekávaného! Vyšli jsme z mapy. Při takové situaci si člověk musí představit, kde asi je v tom bílém prostoru kolem mapy. Za pár minut jsme se navrátili do mapy a došli jsme do Kytína. Po cestě měl Rychlík dokonce home-made hotdog. Vydali jsme se směr Kytínská louka a po cestě jsme si zahráli seznamovací hru, neboť jsme se nikdo mezi sebou vůbec neznali. Ach jo, ironie mi nejde tak jako za mlada. Také se bohužel potvrdila teorie, že jeden ze tří vedoucích koukajících se do foťáku musí být rozmazaný.

Došli jsme ke Kytínské louce a proběhla soutěž o nejhezčí brděnku, kterou vyhrál Drak a Míša. Také proběhla hra, kterou si měla naše junácká mládež procvičit pamatování. Účelem bylo zapamatovat si haiku, nebo báseň z Hladových Her: Reprodrozd. Na Kytínské louce proběhlo tradiční vyměňování brděnek a jedení párků v rohlíku.

Pak jsme se vydali na Babku s vidinou opečených buřtů… a klobás… a banánů… a kuřat! Brděnky roverského kmenu byli vlastně krabičky sirek. Tenkrát se ještě sirky zapalovaly škrtátkem. Roveři stříleli, hasili, kouřili a šlukovali. Samozřejmě jen zápalky. Došli jsme k Babce, najedli jsme se a pěli jsme. Oblíbená píseň byla o velbloudím mláděti. 

Po občerstvení jsme pokračovali směr Řevnice. Účastníci se také měli pokusit složit haiku. Obzvláště se povedly některé o tamní inteligenci stromů, nebo o haiku: 

Stromy jsou křivé
vyrůstají za sebou
chtějí nás zničit

Čí to byl nápad
vymýšlet dvě básně
co máme dělat

Brděnky máme
z převelkého bambusu
jsou vyrobený

Nesnáším haiku
a proto jsem ji složil
jsem to pokrytec

Následoval příchod do Řevnic a do cukrárny, kde měli výborné Pražské Koule plněné tukem, na kterých jsme si velice pochutnali.

A co bych vám měl vyprávět dál? Řevnice jsme opustili vlakem a jeli na Prahu. Smícháč byl stejně vlídný jako vždy, takže jsme se po pár písničkách rozloučili a vydali se do svých domovů.
Zapsal oldskaut Pavouk.