Přechod Brd 2024 - Skautky a skauti
Autor: Ministr
Jak to již u nás v oddíle bývá skoro zvykem, i letos jsme se vypravili na další Přechod Brd. Na Smíchovském nádraží jsme se sešli v hojném počtu a dokonce k nám zabloudil i jeden stařešina. K tomu navíc jsme letos s láskou v srdci nabídli útěchu i třem holkám.
Jakmile jsme dorazili do Mníšku pod Brdy Pavouk nám oznámil, že ho začala volat chalva. Ta prý čekala na vrchu kopce, a proto jsme se rozhodli neváhat a vyrazit na cestu. Bylo krásné počasí a spíš než zimní přechod Brd to byl jarní přechod Brd.
Kopec jsme vyběhli v neuvěřitelné rychlosti a nahoře jsme se usadili na lavičce, kde Pavouk vytasil svou speciální chalvu. Já jsem ovšem nemohl být se zásobami chalvy pozadu, a proto jsem den předem zašel do posvátného obchodu Chez Amis, kde jsem si chtěl taky jednu koupit. Za kasou ale seděl moc příjemný pán, s ještě příjemnější nabídkou: 4 chalvy za cenu tří. Podlehl jsem tedy veškerému marketingu obchodu a na Přechod Brd se vydal s čtyřmi chalvami. Byl jsem asi trochu naivní, když jsem si myslel, že se to všechno sní…
Cesta dále pokračovala na Kytínskou louku, zde jsme ale věděli, že je náš největší nepřítel – v 13:00 se měl konat každoroční nástup, kde se říkají pokřiky jednotlivých oddílů. Vzhledem k tomu, že náš pokřik: „Po vítězství plujeme, po vítězství plujeme, hej, hej, hej to jsme my“ je katastrofa, rozhodli jsme se po rychlém odpočinku místo opustit.
Cesta dále směřovala na Babku, během které jsme narazili na benjamínky, se kterými jsme na Babku došli. Povedlo se nám obsadit místo největších alfasamců, ve skále, a rozdělali jsme oheň. Po chvíli dorazili i vlčata a světlušky. Dali jsme spolu střediskové foto a chvíli pokecali.
Odešli jsme jako první, protože jsme chtěli stihnout ještě cukrárnu v Řevnici. Když jsme do ní došli, smrděli jsme od kouře od ohně tak nehorázně moc, že si paní prodavačka musela myslet, že jsme asi oddíl lokomotiv.
Nakonec se nám povedlo stihnout dřívější vlak, takže jsme všichni mohli být dřív doma.
