PŽD III.

Termín:  18.-19.3.2022
Autor: Rychlík

PŽD III. – Na vlně nostalgie
V pátek večer jsme se na Masarykově nádraží sešli skutečně v hojném počtu, který připomínal spíš Catonův memoriál II. – byli jsme tedy jen čtyři. Nutno podotknout, že se ale jednalo o skutečnou elitu nočních pochodů – Martin, Vašek, Slanina a já. Ve vlaku na nás čekala krásná reklama s nápisem vejšlap a my jen doufali, že to snad bude letos, po všech těch covid restrikcí, přeci jen kapánek pohodovější.

Po výstupu v Kralupech nad Vltavou jsme si to zamířili do nedaleké hospody U Kohouta a byl to snad první PŽD, kde se všichni účastníci vešli k jednomu stolu. Už zde jsme začali naší nostalgickou megapouť, když na vyžádání Vaška došlo ke dvěma partiím Železného dědka a Martin si objednal svůj oblíbený SS. Dokonce mu dal i vysoké hodnocení!

Na začátku cesty jsem ukázal, že i letos mám připravenou trasu a ukázal výpravě svou mapu – červené tričko. Celá trasa se totiž šla po červené!

Hned za osvětlenými Kralupy při pauze na bočení a pití jsme mohli ocenit další nezvyklou věc – měsíc opravdu šajnil, neboť byl zrovna v úplňku a my jsme si tak mohli vychutnat cestu bez umělého světla. Kdykoliv jsme narazili na nějaké ostré, umělé světlo, vzpomněli jsme si na Orana, který letos vyslepičil, a ocenili jsme, že s námi je alespoň jeho duch. Slanina mi ukázal své Sauronovo oko hodně zblízka, takže jsem následujících pár minut měl barvu naší turistické trasy před očima.

Podle instrukcí jsme se varovali každého tunelu a toho, co na nás mohlo číhat ve stínech. Slanina byl stále ve střehu, protože nejlepší obranou je přeci útok.

V Otvovicích se začalo s čtením zápisů z předešlých pochodů. Jaká náhoda, že první zápis, ačkoliv ho napsal Vašek, byl ze čtvrtého pochodu, což byl Slaninův první. Zjistili jsme, že se některé zápisy zcela neshodují s našimi vzpomínkami. Nakonec jsme této záhadě přišli na kloub. Na testování jisté teorie s horkou čokoládou nakonec naštěstí nedošlo.

Slanina velice úspěšně vyhledával červené turistické značky, ačkoliv zdůrazňoval, že to je bez záruky! Vše navíc završil, když se ochladilo a on se vykašlal na konvence a oblékl si triko přes košili! Alespoň jsme se dozvěděli, co dávají v Krefeldu v 1:00 v televizi.

V Zákolanech jsme se pokochali nájezdovou rampou k soše a podotkli, že takovou rampu nemá ani pan prezident.

Ze Zákolan jsme vyšlapali kopec na Budeč, kde Vašek vytáhl dva lampióny, které i díky Martinovu profesionálnímu držení, úspěšně vzlétly vstříc měsíčnímu úplňku. Zde jsme před půlnocí dodrželi další tradici a zavolali naší další duchovní opoře. Podle tradice měla vypnuté zvonění a tak jsme ještě poslali smutnou zprávu sms.

Před Okoří jsme narazili na zajímavou cestu, která vedla lehce z kopce, ačkoliv byla lemována dvěma potoky, které tekly opačným směrem. Slanina začal slyšet fantomová auta. Okoř byla pěkně osvětlená a po další pauzičce jsme vyrazili dále.

Únava se začala projevovat na celém osazenstvu. Ovšem, když došla řeč na vlaky, čtvrtina se výrazně probudila s novou silou a vervou.

Už jsme se pomalu blížili k Praze, cestou koukali na skladiště a došli k zajímavému závěru, že každý sklad Amazonu musí mít Strážnou věž. Když si Vašek odskočil podívat na Františkovu jeskyni, přišel o skvělý recitál básně o Smolíčkovi Pacholíčkovi:

Vypravěč:
Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem,
žil malý Smolíček s dobrákem jelenem.
Aby si v pustině ukrátil chvíli,
vymyslel brannou hru o závod k cíli.
Poslal vždy jelena natrhat brusinky,
a potom zavolal kámošky Jezinky.
Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy,
Smolíček záhy však zařval jak na lesy.

Smolíček:
Za hory, za doly
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka Pacholíčka Jezinky nesou!

Jelen:
Teď abych uháněl do stráně nahoru,
ten blbec už zase nezavřel závoru.
Mám já to po daru na stará kolena,
lítat furt po lese jak sova pálená.

Vypravěč:
Pak jelen vyrazil zachránit Smolíčka
a jednu z Jezinek přitom kop do líčka.
Té ihned naskočil moncl jak jelito,
v místě kam dopadlo to sudo kopyto.
Byla to sice jen nešťastná náhoda,
z palouku rázem však zmizela pohoda.

Jezinka:
Na lesní žínku si vztáhl své kopyto?
Víš-li ty surovče jak vůbec bolí to?
Teď už se nedivím že tvoje parohy,
rostou ti až někam do výše oblohy.
Jestli si i svou laň nakopal do líčka,
zahnula, a teď máš bastarda Smolíčka.

(Bastard) Smolíček:
Že já tě Jezinko přetáhnu potěhem,
co na tom, že máma utekla s medvědem?
Jen příde říje zas jelen zadupá,
a maminek bude, že nestačí chalupa.
Však někdy zajdi k nám, ať vidíš co je zač,
takovej citově vyprahlej paroháč.

Jelen:
Maminky budou, o to se postarám,
jen jestli ňáká z nich vydrží do jara.
Občas se snad každá prohřeší nevěrou,
a navíc potvory moc toho sežerou.
Proto je občas do lesa vyvedu,
procházkou na dostřel jednoho posedu.
Myslivci jsou sice slepí jak patrony,
zvládnou však potrestat splašený hormony.
A jak ztrestat Smolíčka Pacholíčka?
Opíše projevy Grebeníčka!

A to už jsme se pomalu blížili do Nebušic. Cestou někteří z nás nabrali pár koblížků a my jen doufali, že nás pan autobusák nevyhodí. V Nebušicích jsme pak ulicí K Cíli došli až do cíle. Vašek ještě na závěr nabízel něco svého… Na Slaninovu tradiční otázku, zda jsme šťastni, jsme letos zase odpověděli v polospánku, že ano!

Jsem zvědavý, co na nás bude čekat na dalším pochodu…

Účastníci pochodu: Martin (3 PŽD), Vašek (3 PŽD), Slanina (3 PŽD) a Rychlík (3 PŽD)