PŽD IV.

Termín: 17.-18.3.2023
Autor: Účastník

Čtvrtý Pochod Železného Dědka

Na nádraží bez Martina sešlo se nás v pátek pět,
abychom zas pozdě v noci objevovali ten náš český svět.
Ve vlaku jsme hnedka začali degustací placatek,
toto hezky začíná, zas budeme mít dobrý zážitek

V Benešově krátká cesta vedla do Corona podniku,
před smíchovským pivem holt není nikde úniku.
Navíc se k nám přidal šestý borec, aby cesta lépe utekla
a na cestu jsme se dali, desátá hodina již přetekla.

Za Benešovem na nás čekal zámek jménem Konopiště,
moc jsme z něj neviděli, byla holt tma, tak snad někdy příště…
ZaZu s vervou sobě vlastní u kašny hned spustila
po generace děděná pořekadla, které ji babička učila.

Nakonec dobyla samotný zámek až se třásl od základů,
jiní se přitom zbavovali svého pivního nákladu.

I stalo se na pár místech, že jsme neodbočili na správnou z cest,
tím se nám vše prodloužilo což byl ve finále krutý trest.
Rušná silnice první třídy skýtala mnohé záhady,
bažanty ve stavu mrtvém či prasata řidiče na hranici nehody

Naštěstí se nikomu nic této noci nestalo
a na vedlejší cestě s dopravou to přestalo.

V Týnci na malém plácku na některé čekala Jawa,
i milovníci medu si přišli na své, jsme za půlkou tak sláva!

O Železném Dědkovi dozvěděli jsme se cestou mnoho,
jeho vzestup a jeho pády, bylo toho skutečně mnoho…

Menší zkratka před Jílovým umožnila stihnout správný vlak,
posledních pár kilometrů už byl na nohy pěkný tlak.
Do cíle naší dlouhé cesty došli jsme ještě v noci,
samotný Morfeus už nás měl skoro v moci.

A nakonec toho všeho zazněla otázka všem vlastní,
po dalším nočním pochodu: cítíte se šťastní?

 

Analýza básně: Autor se poněkud dětinskou cestou rozhodl popsat zajímavou událost. Tím však celý duchovní a fyzicky náročný zážitek deklasoval a ubral mu onu poetičnost paradoxně tím, že do poetiky převedl celý zápis z této události. Asi již nemá smysl se zabývat jednotlivostmi ve formě i obsahu, celek hovoří za vše - nevyšlo to. Pokud by autor věnoval trochu více sil například čemukoliv jinému, možná by ušetřil nejednomu čtenáři cenný čas a nesebral by mu vůli žít. Je až z podivem, že došlo k publikaci této “básně” na tomto renomovaném webu. Jistě za to může familiárnost autora s jedním ze správců. O to zavrženíhodnější pak celý tento počin je.