PŽD V.
Autor: Ten, kdo se zbytečně tahal s kovovou síťkou
Tento zápis žádná mainstreamová media neuveřejní. Čtěte rychle, než ho smažou…
Na Hlavním nádraží se sešla skvadra skutečně různorodá. Protože známe své lidi a nevěříme všeobecnému měření času, který si vymyslely nadnárodní firmy, aby nás lépe ovládaly, navrhl jsem sraz o 26 minut dříve, než byl odjezd vlaku.
Slanina, který umí chodit v systému dopravy, nás naučil, jak si koupit lístek za 20 korun u přístroje, kde šlo platit i kartou. Neuvěřitelné, jakého pokroku dosáhly za těch pár let technologie na hlaváku.
Ačkoliv nás mělo být deset ve vlaku, nebylo nás deset ve vlaku. Olda, který se nám snažil později namluvit, že prý na vlak přímo běžel, ho nestihl jen o pouhé 2 minuty, čímž způsobil celé výpravě nemalé problémy, protože doprava do Říčan je skutečně velmi náročná.
Ve vlaku se vedla nejedna zajímavá diskuze, hlavně pro milovníky psů.
Když jsme konečně dorazili na start cesty, přešli jsme na zastávku (tedy Na Zastávku). Zde si pevné jádro objednalo příjemnou večeři, a dokonce jsme se dočkali i příchodu sourozeneckého dua Olda a Hanka.
Pro milovníky fotbalu bohužel na velké obrazovce hrála česká repre s Norskem. Netřeba k tomu už nic dodávat.
Po večeři jsme se vydali zpátky na cestu domů…
ALE VŮBEC!!!
VYRAZILI JSME PŘECE NA NOČNÍ POCHOD!!!
Na nádhernou trasu z Říčan do Úval, kterou znalo jen pár lidí a kterou jsme šli ve tmě, se všichni moc těšili.
Po menší pauze s námi letos šel Oran, což nám bylo hnedka připomenuto, když zapnul svůj flashbang (který eufemicky označil za „čelovku“).
Počasí nám jakž takž přálo. Ovšem byl to vlastně další důkaz nevěrohodnosti mainstreamových médií, která hlásila 0% pravděpodobnost srážek. To bylo dosti v rozporu s mrholením, kterému jsme byli svědky. Samé lži, tomu prostě nemůžeme věřit.
Přednes vtipů vygenerovaných umělou inteligencí dalo tušit, že to ještě nějaký pátek bude trvat než světovou nadvládu svobodných zednářů převezmou stroje, které nás zotročí jako ve filmu Matrix či Wall-E.
Cesta nás vedla do Mukářova, který je znám velkým výskytem žab a samo rozsvěcujícím pouličním osvětlením.
Ve vzduchu bylo cítit něco zlého. Jak jsme brzy na vlastní pěst poznali, byli jsme v blízkosti nejstrašidelnějšího lesa v ČR – Pánova březina.
Když jsme do něj vstoupili bylo jasné, že zdejší zlo našlo sobě rovné. U magického dubu, kde kněžna Ležárka ukryla svůj zlatý kalich, jsme nic nenašli. Ani černý pes se neobjevil, natožpak nějací duchové. Není se čemu divit. Ostatně na konci tohoto brzy zakázaného zápisu naleznete jména účastníků této výpravy…
Inzerce: Máte už nový merch z nočního pochodu? Trička i mikiny z PŽD V. budou již brzy k dostání na PZD.merch.store. Bílé tričko s nápisem „Orane, zhasni!“, nebo třeba oblíbené „Přežil jsem noční pochod a jsem šťastný“ či „Hrál jsem pinčes ve 2:30 ráno“ již brzy v prodeji. Celou akci je možné podpořit i na Herohero!
Z Pánovy březiny jsme se nějak vyhrabali na žlutou značku a zde jsme začali obdivovat další unikát. Hned napravo na nás vykoukl nádherný obří Zerav obrovský (pro neznalé gigantická túje). „To je borovice“ řekl Drak a měl pravdu. My tedy koukli nalevo a tam na nás vykoukl nádherný Zerav obrovský! Dokonce jich tu byla celá alej, kterou jsme si mohli potmě v klidu prohlédnout.
Cesta nás zavedla až do malebné Babice, kde na všechny čekalo půlnoční překvapení. Vypečený jahodový dort, se kterým se Rychlík tahal od startu, byl zkonzumován rychle. Překvapením ale nebyl fakt, že půlka lidí důkladně nečte informace k akci na webu. Vašek se nezapřel a hned zazvonil na místní zvon. Jelikož nám začala být trochu zima, vydali jsme se dál na cestu.
Na největrnějším kopci u živlům otevřeného pole se rozhodlo, že tady je to místo, kde vypustíme náš lampion. Trio Vašek, Marek a Oran se vrhlo to horlivého zapalování, zatímco zbytek byl jen součástí Oldova snu. Nakonec se podařilo lampion úspěšně vypustit a my vyrazili dál.
Speciální hřiště s pingpongovým stolem bylo velkým šokem pro Rychlíka, neboť onen stůl měl pevnou kovovou síťku. Rychlík proklínal to 1,5 kg železné konstrukce pro sestavení přenosné síťky, kterou tahal celou cestu s sebou. No co se dalo dělat? Dalo se hrát pinčes ve 2:30 ráno! Zcela překvapivě to byl úspěch. Únava osazenstva jako by na chvilku zmizela a všichni se nadšeně vrhli na sportík. Dokonce se na místě nacházela KFC posilovna, kterou si někteří také vyzkoušeli.
Samozřejmě nechybělo i tradiční čtení několika povídek z pera Železného dědka, jemuž je nyní noční pochod dedikován.
Malá pauza u svatého Donutu nás připravila na poslední část cesty do Úval. Již značně zmožení jsme rozhodli, že není třeba vidět Stonehenge (ostatně ZaZu nám ho ukázala na mobilu) a i proto jsme v Úvalech šlapali nejkratší cestou na nádraží.
V 6:00 jsme dorazili zpátky na Masarykovo nádraží a zde jsme se unaveně rozloučili.
Byl to další povedený noční pochod. I s různými zacházkami jsme nakonec ušli pěkných 25km a všichni jsme si to snad užili.
A kdo byli ti hrdinové a účastníci V. PŽD?
Vašek (5 PŽD), Slanina (5 PŽD), Rychlík (5 PŽD), ZaZu (4 PŽD), Oran (2 PŽD), Páv (2 PŽD), Marek (1 PŽD), Olda (1 PŽD), Hanka (1 PŽD), Drak (1 PŽD), Kaktus (1 PŽD)
