PŽD VI.

Termín: 28.-29. 3. 2025
Autor: Kronika Richarda z Okrouhlíku

Léta Páně toho, jakž kroniky praví, šestého, co Železný Dědek vládl nad cestami nočními, přihodilo se, že v měsíci březnu, kdy jiná střediska v nečinnosti dlí, naše bratřstvo putování sobě zvolilo, ač běžné to nebývalo. Na hlavním rynku nádražním sešlo se sedmnáct reků, mužů i panen odvážných, by noční pochod započali.

I v železném voze, jenž nás vezl, rozdělili jsme se na dvě tlupy. Skupina zkušených, v níž Vašek i Páv moudrost svou prokazovali, shledala, že nádoba z PETu na každý nápoj se hodí, leč onoho večera nebylo třeba rčení Pávova: „Dnes v PETce, zítra v mošně.“ Naproti tomu mladíci v druhé skupině výsměch od konduktorky obdrželi, neb jejich jízdenka k smíchu se jí zdála. Zajisté i proto skupina zkušených kontrolou neprošla.
Ve voze též k veliké radě došlo, kdežto rozhodnuto bylo, kde v Roudnici večeři poctí. Zprávy z kronik moderních, jež Google a mapy zvané jsou, přiměly mnohé k zamyšlení nad volbou pokrmů. Leč Oran, hazardér bez bázně, tatarák sobě objednal a šťastně z toho vyšel, neb žaludek jeho pevným se ukázal.

Když v Roudnici jsme spočinuli, shledali jsme se s domorodým lidem podivného vzezření a vydali se do pohostinství na náměstí. Tu Rychlík s úděsem shlédl maso pštrosí k prodeji a strach jej obklopil, zda nečeká jej něco nečekaného na talíři. V hostinci pak jídla obdrželi všickni, kromě Oldy nešťastného, jenž černého Petra vytáhl. Jako útěchu pak kámen, jejž zvou kostkou, obdržel.

Po posilnění i slavnostní kruh sestaven byl, kde jména svá jsme pronášeli, a tu jsme vyrazili, leč špatnou cestou, což nás k obratu přimělo. V tu chvíli již vyhlídková věž nás překvapila a mladí v síle své na ni hned vystoupili. Chování jejich vůči hlavounovi střediska minulém však žalostné bylo. Načeš Kaktus moudře poznamenal: „Jak Oran zapálil baterii, stal se z věže maják.“

Cesta k Řípu rychle ubíhala, neb mnohé rozhovory se vedly a příběhy staré vzpomínány byly. Leč když na hoře jsme stáli, Vašek vyprávěti počal o Železném Dědkovi a skutky jeho zaznamenané kronikám předložil. Při rotundě sv. Jiří a Vojtěcha pravdu o Řípu jsme četli, již nám mainstreamová moc nesdělila.

A tu Rychlík v slavnosti velké připravil čokoládové fondue, kdež třem lindtovým králíkům hlavy sťaty byly, by v kaši sladké spočinuly. Šídlo pak na zdi rotundy stíny čarovné tvořil, až tyranosaurus sám se objevil.

A pro ty, kdož v učenosti nedostatkem trpí, pravím: brontosaurus zajisté jest dinosaurem, a to natolik, že kdyby krok svůj rozvážněji nevolil, snad i Kaktuse do země vrazil.

Před odchodem Rychlík smetanu bohům VKK obětoval, což nám přízeň přineslo. Když dolů jsme sestoupili, lampión na pole vypustili jsme, by světlo naše temnotu noční proťalo. Leč zapalovač vždy hledán byl, a Rychlík teprve doma zjistil, že jej měl stále po ruce.

Tu Vašek praviti ráčil, že poprvé snad jsme cesty nezabloudili. Avšak u Jeviněvsi osud jinak určil, neb jsme bludnou stezkou šli. Mládež vpřed se hnala, avšak špatně. Díky umění modernímu však staré pravidlo platilo: „Ne každý, kdo bloudí, je ztracen.“

A tak se stalo, že pochod náš na třech stanicích ukončen býti mohl, leč osud nás dovedl do Mlčechvost. Avšak Drak, Medvěd a ZaZu osudu vzdorovati chtěli a dále do Nové Ouholice putovali.

Konečně, když ve vlaku shledali jsme se, štěstím jsme zářili. Mladí v únavě usnuli, kdežto zkušení v hovorech pokračovali. Tak skončil pochod Železného Dědka šestý, zaznamenán v kronice věků, by paměť jeho nikdy nezanikla.

Účastníci pochodu tohoto byli: Vašek (6 PŽD), Slanina (6 PŽD), Rychlík (6 PŽD), ZaZu (5 PŽD), Martin (4 PŽD), Oran (3 PŽD), Páv (3 PŽD), Šídlo (2 PŽD), Olda (2 PŽD), Drak (2 PŽD), Kaktus (2 PŽD), Medvěd (1 PŽD), Luďa (1 PŽD), Robin (1 PŽD), Ostříž (1 PŽD), Odysseus (1 PŽD), Raptor (1 PŽD)