Rádcovský Kurz Nátěr I

Termín: 13.2. - 15.2.2015
Autor: Pavouk 

Mawadani na Nátěru – víkend 1 TMEL 13. – 15. února 2015 
Tož to byla zase akce. Jmenovalo se to nějak jako Stěr, nebo snad Nátěr? Jo to je lepší. A celá akce začala na rodném Smíchově. Ano, bylo to na Smíchovském nádraží. Sešli jsme se s ostatními a už jsme byli vysmátí, neboť jsme si pamatovali na Krokodál a na to, jak Mawadánci přečíslili počtem osob ostatní střediska. Avšak nastala zrada! Konkurence nepřicházela z řad Hiawathy, Vatry či Radotína. Přečíslilo nás středisko Čern… Bílý Albatros. Ale každý dobře ví, že kvalita vítězí nad kvantitou a proto je třeba zapsat všech deset statečných z našeho střediska: Očko, Míša, ZaZu, Bleška, Buzz, Ben, Množík, Pavouk, Brko… a Rychlík.

Po nějaké době cesty se náš autobus „rozbil“ a byli jsme ve skupinách podle barevného spektra vysláni na základnu. Abych řekl pravdu, stále ještě nevím, zda se autobus opravdu rozbil či nikoliv. Vydali jsme se tedy na cestu. Měli jsme mapu a pár obálek, které jsme postupně otevírali. Text v nich byl „humorný“. To si přeberte jakkoliv, každopádně nám dával různé úkoly po cestě. Třeba jíst jen jídlo ostatních členů (velice oblíbený úkol), nebo vyměnit si ve skupině batohy (již méně oblíbený úkol), nebo svázat se dohromady (žádná skupina tento úkol nesplnila do konce).

Není divu, že ve tmě se všechny skupinky ztratily. Některé víc, jiné míň. Musím ale uznat, že stoupání na Hradiště stálo za to, neboť tam byl nádherný výhled na okolí. Škoda, že byla noc. Některým družinám se tento výhled tak líbil, že na Hradiště šly dokonce víckrát. Jestli to bylo schválně, je jiná věc. Okolo jedenácté hodiny už však všechny družinky byly na základně v Mentaurově. Jelikož jsme neplnili úkoly, tak, jak jsme měli, k večeři byla kapustová polévka místo vývaru. Stejně měl ale skoro každý své jídlo. Byli jsme velmi unaveni a šli jsme spát. Obzvláště unavený byl Nožík, který prohlásil, že si vymění kalhoty a v tu chvíli usnul.

Dalšího dne ráno nás vzbudila Rychlíkova hudba. Xnídani byla snídaně. Následoval dopolední program, kdy jsme se dozvěděli něco o komunikaci s ostatními, o zdravovědě a taky jsme si utvářeli své charaktery na sociální síť Pixla net. Nějakou nevyzpytatelnou náhodou přišly jen Mawadáncům přání k Valentýnu. Nyní se mi nějak mlží paměť, ale tuším, že pak jsme šli hrát šátkovou hru do lesa (přijměte prosím mé omluvy, pokud se mýlím). K obědu bylo Japonsko… teda pardon, byla čína. A byla to dobrá čína, protože na jídle se podílela Brko.

Odpoledne se dokončoval nestihnutý program. Také proběhly různé hry, svačina a jiné. Qečeru jsme hráli hru s potravními řetězci, která byla pro některé i pochopitelná. Každopádně jsme se u ní nenudili a jedna skupinka měla i hlasatele Ivana. Také proběhla prezentace všech zúčastněných středisek. Pokud se o tom chcete dovědět více, jděte na www.mawadani.com . Byli jsme také podrobeni komplexní mystifikaci o vystřeleném oku. Někdo tomu i uvěřil. Jako večeře byl vývar, nebo taková zajímavá zelená polívka.

Po této večeři jsme se dozvěděli, proč máme mít s sebou společenské oblečení. Ještě vás chvíli napnu touto větou. Bylo otevřeno nové Casino, kde se hrál hazard jako: Poker, Black Jack, stolní fotbálek a jiné. Nejvíce tvrdá hra byla „Kloboučku hop!“. Peněz bylo kupodivu málo a tak byla možnost upsat se na nějakou službu (například umytí talíře). O tyto služby se později rozjela dražba, kde byl mimo jiné i žeton s tématikou Nátěru. V Casinu nehráli všichni zcela poctivě a tak bylo třeba míti vyhazovače. Byl to takový vysoký chlupatý chlap, který málokdy mluvil (Byla to gorila, ale nikomu to neříkej.). Občerstvení bylo taky, ale placené, což bylo zcela proti nátuře našeho střediska, žel protest uspořádán nebyl.
Proběhlo hraní hry Jungle Speed i s pádem ze židle. U nás na pokoji jsme si později večer vyprávěli vtipy, obzvláště nás pobavil Láďův vtip s velbloudem. Pak se šlo spát.

Dalšího dne ráno nás opět vzbudila Rychlíkova kytara. Po chvíli jsme si dokonce vynutili knedlíky. Pak byl dopolední program, kdy jsme dělali pozvánky na naše schůzky, povídali jsme si o našich schůzkách a řešili jsme simulaci krizové situace, kde jsme uplatnili naší výbornou znalost zdravovědy. Téměř nikdo nezemřel. Opravdu… no tak dobře, možná se objevil nějaký nedostatek v našich znalostech a pár lidí pošlo. Taky tam byla mrtvá gorila (zdá se, že Casino zkrachovalo). Šli jsme si zahrát veverky na týmy. Bílý Albatros proti všem ostatním. Skóre bylo 1:1. K obědu bylo fakt dobrý maso s bramborami a zbytek vývaru.

Členové kurzu si potom šli zabalit své batohy a uklidit v pokojích. Poslední problém nastal při nacpávání batohů do busu. Ten byl však hrdinně vyřešen. Cesta domů probíhala dobře. Na Smícháči jsme se rozloučili a rozešli do svých domovů. 

Doufám, že je tento zápis politicky korektní.
Zapsal Pavouk