Rádcovský kurz Nátěr II

Termín: 27.3. - 29.3.2015
Autor: Buzz

A byl tu druhý Nátěr

Opět jsme měli sraz, jakožto i předtím, na Smíchovském nádraží. Sešli jsme se skoro v tom samém složení až na to, že chyběla většina členů 319. oddílu kromě Buzze/Bendera, jelikož nemohli a konečně se k nám přidaly i holky z Minnehahy. Cesta ubíhala celkem rychle a po chvíli jsme byli v Chrašticích.

Hnedka po příjezdu jsme si šli zahrát pár zahřívacích her, než se zkontrolovalo ubytování. Ubytovaní jsme byli v místní základní škole. Poté, co jsme se vybalili v jednotlivých třídách, tak jsme se sešli v tělocvičně, kde jsme se navečeřeli (co si kdo přivez) a zároveň jsme dostali informace o chodu školy (však to znáte). Po společné večeři jsme se přesunuli do laboratoří, kde jsme si po oddílech museli vyluštit Sudoku, což nebylo tak lehké, jak to zprvu vypadalo. Po sudoku následovalo moření částí krmítek. Každý oddíl si mohl vzít jedno neseskládané krmítko a museli jsme si je namořit, aby něco vydržela. Následně jsme se přesunuli do „věže“ školy, kde nám vedoucí pustili krátkou animovanou povídku s názvem „Muž, který sázel stromy“. Povídka byla velice zajímavá a celkem vám ji mohu doporučit. Po projekci nás však vyhnali ven, a po oddílech jsme podle mapy museli po pozemku školy hledat kousky skládačky, kterou jsme pak museli samozřejmě složit. Při této hře jsem se s Baldim celkem pobavil. Bubu z Minnehahy se totiž podařilo ve tmě ztratit celou svou družinku :-D (pardon, musel jsem to sem napsat). Pak se šlo konečně spát.

V sobotu ráno nás opět (jako vždy) probudila Quickova kytara. Po snídani nás rozdělili do skupin a ve třídách jsme probírali určitá témata. Rychlík měl bezpečnost na internetu, Pírko schůzky ostatních a naší schůzku a Šárka „plánování“ (jakékoliv a čehokoliv plánování). Po svačině se ještě dodělával předchozí program. A konečně nás vyhnali ven. Venku jsme se rozdělili na týmy podle barev a zahráli jsme hru „Omnikin“ s kin-ballem (obrovský míč). Šlo o to, odpálit balón tak, aby to ostatní nechytily. Tuto hru vyhrál oranžový tým (viz závěrečná fotka). Když jsme dohráli Omnikina, Začal se s kin-ballem hrát fotbal-rugby, při kterém se nám podařilo míč propíchnout. Pak se nám podařilo přemluvit vedoucí na buldoky, ale nestihli jsme je kvůli obědu. Oběd nám ochotně připravily místní školní kuchařky. Byly zapečené těstoviny s červenou řepou a podle mého názoru byly lepší než jídlo z naší jídelny (tím to však nechci nikomu vnucovat). O poledním klidu si oddíly vytvářely programy na svou další schůzku. Pak už se každý bavil po svém. Po poledňáku následovala prezentace svých programů na schůzky s ostatními a následné vyhodnocení těch nejlepších. Poté jsme se opět vyhrnuli ven, kde jsme si zahráli nám známé ponorky. Ovšem jestli mají i skutečné posádky ponorek tak mizernou mušku, tak to se jdu rovnou zahrabat. Při ponorkách jsme však narazili na drobný fakt a to ten, že Strejda nereaguje na svou přezdívku. Po svém vypuštění běžel bezmyšlenkovitě kupředu a na výkřiky jako „Strejdo stůj“ atd. vůbec nereagoval. Ovšem jediné, co ho zastavilo, byla až fotbalová branka, která mu vstoupila do cesty. Po vydařených hrách venku s minimálními ztrátami na životech jsme se opět vrátili dovnitř, kde nás čekaly zajímavé diskuse se všemi členy vedení. Ovšem každý si nemohl poslechnout vše, že ano. Největší nával a zájem mělo téma problémové dítě s Šárkou, které přesáhlo i daný časový limit. Ale myslím, že za to stálo. Následně byla večeře, tedy guláš s chlebem, na který vám každý účastník dá svůj názor. Po večeři jsme se přesunuli do kinosálu. V kině Rudá hvězda, které bylo přeplněno příznivci KSČ, jsme shlédli přímý přenos projevů našich věčných soudruhů, jako třeba soudruha Rudolfa Slánského a soudruh prezidenta Gustava Husáka v roce 1948, kdy se komunisté dostali k moci. Za bouřlivého potlesku po zhlédnutí všech projevů a vojenské přehlídky lidových milic před nás předstoupil soudruh Básník se slovy: „Soudruzi a soudružky, v tuto hodinu a od této chvíle nadále vás nabádám (ve jménu našeho vůdce generalisima Stalina…) k pracovitosti a bdělosti vůči západním imperialistům, abychom mohli společně budovat a tvořit naši socialistickou republiku………. Už jste si mysleli, že to neskončí, co???
Ne, jen se nám pak za neustálých dotazů snažil dvě hodiny vysvětlit pravidla celovečerní (noční) hry. Ta však byla celkem snadná. Každý dostal jedno povolání a jeho úkolem bylo v tehdejší době nasbírat co nejvíce komodit a udržet si čistou morálku, ale to nebylo snadné, jelikož vás co chvíli někdo udal a vy jste šli hezky do lochu. Takto hra probíhala po celý večer až do doby, kdy nás pozavírali všechny. Poté nám všem zavázali oči a po jednom nás někam odvlekli. Při cestě nás dozorci všemožně mučili. Po chvíli jsme stanuli po jednom před „lidovým soudem“. Každý byl za něco odsouzen (např. 25 let v uhelných dolech, 30 v uranových dolech, doživotí atd.). Poté nás opět drsně odvlekli do tělocvičny, kde se čekalo na ostatní. Útěk bohužel nebyl možný, akorát to zhoršoval. Když už jsme tam byli všichni, tak jsme si mohli rozvázat oči a dozvěděli jsme se, že nám ti hodní dozorci pomohou utéct. Tak nás pustili ven s mapou místa, kde jsme měli prchnout přes hranice. Některé skupinky to zvládly rychle, jiné dorazily až časně zrána.

V neděli ráno nás opět vyburcovala Rychlíkova kytara. Každý vypadal jako po velkém mejdanu. Po snídani jsme se rozdělili na skupinky a rozebírali jsme hru z předešlé noci. Např. jak nám u toho bylo, jaký byl pro nás nejsilnější moment atd. Když jsme dodebatovali, tak jsme si šli sestavit naše krmítka. Práce nám ubíhala pěkně od ruky a zanedlouho byla krmítka hotova. Při výrobě si hlavně holky pochvalovaly svoji zručnost s vrtačkami. Po krmítkách následovala hra, při které jsme si ve skupinkách zvolili někoho jako modela, který se oblékl do ochranné kombinési. Každý ze skupiny pak za různé úkoly dostával barevné suché zipy, které na modely nalepoval. Anebo si za 15 dřepů mohl nabarvit ruku a obtisknout ji na nás, modely. Tato hra měla myslím velký úspěch (hlavně u maminek modelů kvůli praní). Po vydatném obědě proběhlo vyhlašování výsledků. Potom si každý zabalil a škola se začala dávat do původního stavu (tu probouranou zeď v ředitelně slibuji o prázdninách opravím). Když bylo vše hotové, sešli jsme se v altánku před školou a sdělili si své dojmy z celého Nátěru. Poté následovalo loučení s Chrašticema a vedoucíma a hurá do autobusu. Opět jsme se zjevili na Smíchovském nádraží. Kde to všechno začalo, tam to taky skončilo.

Podle mě se tato akce velice povedla. Spřátelil jsem se tu s hodně báječnými lidmi, prožil spousty skvělých zážitků a také jsem se i něco přiučil a dozvěděl. Díky vám všem zúčastněným, za tyto skvělé zážitky a snad brzy na viděnou.

Vložil Bender/Buzz