Roveři na stěně
Březen 23, 2013
Termín: 23.3.2013
Autor: Medvěd
Už cestou na sraz jsem se začal obávat, že na stěnu polezu sám. O to bylo mé překvapení větší, když jsem z okna tramvaje zahlédl Orana jak čeká na místě srazu. Po krátkém rozhovoru jsem se dozvěděl, jak bylo na nočním pochodu a jak mu Cipi řekla o stěně. Mezitím se k nám přidal další účastník nočního pochodu, Šídlo. A nastalo čekání a to pokračovalo a pokračovalo až do okamžiku, kdy se z tramvaje vyvalila skupinka čítající Cipi, Lenku a Kondora. A opět nastalo čekání tentokrát na našeho horolezeckého vůdce Marka (jehož účast byla nejistá, ale všichni jsme v ni doufali) a ještě jsme čekali na velkou hlavu, která ale bohužel nedorazila a vymluvila se na Liberec.
No nic, vyrazili jsme směrem na LokalBlok (restaurace a horolezecká stěna na Andělu) a ostatním roverům jsem prozradil, že nejdeme na jen tak ledajakou horolezeckou stěnu, nýbrž na stěnu boulderovou (leze se bez lana a jiného jištění, teda až na žíněnky na zemi). Někteří roveři byli zděšení, jiní to věděli dopředu a někomu to bylo jedno. Bohužel všeobecná panika, kterou jsem plánoval, se nekonala.
Když jsme tam dorazili a vypořádali se s problémem, jaké dveře vedou dovnitř, protože se zdály být všechny zavřený. Někteří se už začali těšit, že se nikam nejde a tato akce je zrušena. K jejich smůle jsem nakonec našel vchod dovnitř a od lezení nás nyní už nic nezastavilo.
Po hodině lezení jsme byli hotový. Už jsme se jen opírali o stěny a vedli nezávaznou konverzaci. Sice občas někdo z nás vyvedl pokus někam vylézt, něco přelézt, někam se vytáhnout, ale bylo již znát, že nejsme trénovaní a síly nás pomalu opouštějí. V této chvíli si Šídlo všiml starého odrbaného provazu, který visel ze stropu. Nebyli bychom to roveři/kamarádi, kdybychom ho v tu chvíli nezačali hecovat, ať vyleze nahoru. V tom okamžiku udělal něco, co nikdo (teda aspoň většina) z nás nečekala. On vylezl nahoru. A potom co slezl, tak tam vylez Kondor, a oba dva si zasloužili titul Chlapec. Pak přišla řada na nás ostatních a pomocí tohoto jednoduchého testu jsme zjistili, že Cipi, Lenka, Oran a já jsme děvčata. Po tomto šokujícím (a taky trochu zahanbujícím) zjištění jsme se ještě chvilku pokoušeli hrát na opice, ale nakonec jsme to vzdali a vydali se do šaten a následně ven.
Když jsme se sešli venku, tak nastala otázka: kam teď? Padlo spoustu nápadů, přičemž ten nejracionálnější zněl: „Kamkoliv do tepla. Tady je strašná kosa!“ Nakonec zvítězil návrh, ve kterém nás Lenka pozvala k sobě domů na nějaký film. Vydali jsme se tedy nakoupit potřebné věci a nakonec jsme strávili (po dlouhé debatě) zbytek odpoledne ve společnosti Mumie.
A také jsme zjistili, že Roveři nejsou opice, ale na druhou stranu, komu to vadí?
No nic, vyrazili jsme směrem na LokalBlok (restaurace a horolezecká stěna na Andělu) a ostatním roverům jsem prozradil, že nejdeme na jen tak ledajakou horolezeckou stěnu, nýbrž na stěnu boulderovou (leze se bez lana a jiného jištění, teda až na žíněnky na zemi). Někteří roveři byli zděšení, jiní to věděli dopředu a někomu to bylo jedno. Bohužel všeobecná panika, kterou jsem plánoval, se nekonala.
Když jsme tam dorazili a vypořádali se s problémem, jaké dveře vedou dovnitř, protože se zdály být všechny zavřený. Někteří se už začali těšit, že se nikam nejde a tato akce je zrušena. K jejich smůle jsem nakonec našel vchod dovnitř a od lezení nás nyní už nic nezastavilo.
Po hodině lezení jsme byli hotový. Už jsme se jen opírali o stěny a vedli nezávaznou konverzaci. Sice občas někdo z nás vyvedl pokus někam vylézt, něco přelézt, někam se vytáhnout, ale bylo již znát, že nejsme trénovaní a síly nás pomalu opouštějí. V této chvíli si Šídlo všiml starého odrbaného provazu, který visel ze stropu. Nebyli bychom to roveři/kamarádi, kdybychom ho v tu chvíli nezačali hecovat, ať vyleze nahoru. V tom okamžiku udělal něco, co nikdo (teda aspoň většina) z nás nečekala. On vylezl nahoru. A potom co slezl, tak tam vylez Kondor, a oba dva si zasloužili titul Chlapec. Pak přišla řada na nás ostatních a pomocí tohoto jednoduchého testu jsme zjistili, že Cipi, Lenka, Oran a já jsme děvčata. Po tomto šokujícím (a taky trochu zahanbujícím) zjištění jsme se ještě chvilku pokoušeli hrát na opice, ale nakonec jsme to vzdali a vydali se do šaten a následně ven.
Když jsme se sešli venku, tak nastala otázka: kam teď? Padlo spoustu nápadů, přičemž ten nejracionálnější zněl: „Kamkoliv do tepla. Tady je strašná kosa!“ Nakonec zvítězil návrh, ve kterém nás Lenka pozvala k sobě domů na nějaký film. Vydali jsme se tedy nakoupit potřebné věci a nakonec jsme strávili (po dlouhé debatě) zbytek odpoledne ve společnosti Mumie.
A také jsme zjistili, že Roveři nejsou opice, ale na druhou stranu, komu to vadí?
