Roverská výprafa

Termín: 3.3. - 5.3.2017
Autor: Pavouk

Byl poklidný večer na začátku března a pohodu v říčanském srubu na Marvánku nemohlo narušit nic. Nic? Kdeže! Z nedalekého Smíchova se přivalila skupina pyromaniakálních roverů s Medvědem a několika jedinci z Vatry. Na Marvánku opravdu tento víkend moc klidu nebylo.

A čirou náhodou to byl právě náš roverský kmen z Mawadani. V pátek večer jsme se po krátké cestě zabydleli ve srubu… někteří vlastně i mimo srub… prostě nějak tak zhruba v okolí. Pěkně jsme se najedli a samozřejmě nechyběla docela krvavá hra na kytaru doprovázená zpěvem, řevem a bubnováním. Mezi naše nejlepší bubeníky patřil hlavně Pálkař. Občas se i trefil na dobu. S postupem času byly písničky stále hlasitější a falešnější, ale nutno říci, že obvykle se dalo poznat, co se zpívá. Po nějaké době jsme se konečně uchýlili ke spánku, kterému ještě předcházela Benova akce s kradením místa na spaní. 

Sobotní ráno bylo prosluněné a slibovalo pěkný den. Kupodivu ani netrvalo moc dlouho všechny probudit… to možná proto, že jsem vstával jako jeden z posledních. Nějakou chvíli po snídani jsme se pustili do prvního programu. Jeho účastníci se rozdělili do tří skupinek a úkolem bylo přepálit připravené provázky. To se dalo uskutečnit několika způsoby. Skupinky měly k dispozici křesadlo a za jednoduchý úkol dokonce mohly získat březovou kůru. Ani s ní však nebylo vůbec jednoduché oheň rozdělat. Pomocí křesadla se to nakonec povedlo jen Betty. Byla zde však možnost získat sirky. A právě vstupem do rybníka se daly získat. Kupodivu se do rybníka odvažovaly jen holky.

Po svačině následovala další hra. Skupinky byly poslepu a se zákazem mluvení odvedeny na ne moc vzdálené místo a jeden člen dostal do ruky papírek s informací, že se mají vrátit k srubu. Dvě skupinky to dost rychle pochopily a dostali se ke srubu, třetí skupině to celkem trvalo, dalo by se tedy říci, že byla nejpoctivější. Možná se někdy dozvíte symbolický význam této hry. Během programu Buzz nelenil a venku na ohni vařil oběd. Byly to těstoviny s velice boloňskou omáčkou. Určitě to bylo velice dobré. Polední klid byl silně rozčilený. V blízkosti srubu byl až podezřelý klid. Vůbec to ale nesouviselo s tím, že holky šly do města. 

Po návratu všech ke srubu a po uměleckém focení účesů následoval další program. Tentokrát si každý vylosoval handicap řeči a ve skupinách měli poskládat báseň. Nejlépe dopadla kupodivu ta nejomezenější skupinka, kde velkou část básně zabírají jen citoslovce, nebo “Pizza havaj” (viz fotky). Zde vznikl onen rým “laj laj lalaj, pizza havaj”. Následovalo slepé krmení opic a pak hra na pamatování citátů. Kdopak je největší blázeň? 

Pak nás čekalo fotbalové utkání s Vatrou, které jsme vyhráli. Poměr počtu členů obou družstev je samozřejmě nedůležitý. Blížil se večer a sním i nákup večeře. byly to špekáčky, brambory v alobalu (velice populární) a samozřejmě bavoráčci. Večer se u ohně opět zpívalo.. Kouř z ohně nás všechny pěkně vyudil. Někteří si na ten smrad dokonce zvykli. Po doprovození ZaZu na vlak proběhla dokonce komorní prohlídka hradu. Kdyby vás zajímalo, co dostali dělníci při stavbě tohoto hradu, tak to byly dva stříbrné, polívka a možnost vyspat se dole v příkopě. No neberte to. Dále jsme zjistili, že Buzz vidí skrz záclony, takže až bude stát před vaším domem, žaluzie vám nepomůžou. Ve srubu se ještě promítal Počátek a nebo se diskutovalo. A šlo se spát.

Dalšího dne brzo ráno odjela Bubu. Snídaní byly rohlíky s marmeládou. V neděli dopoledne se pomalu poklízel srub, hrál se fotbal a aj frisbee. Mawadánci už v těchto sportech bohužel neměli tak velký úspěch jako předchozího dne, to ovšem není historicky významné. Nedělní sváteční oběd byla polívka a zbytky ze soboty. Po finálním úklidu srubu a po focení jsme vyrazili zpátky do Prahy, kde jsme se na Hlaváku rozpustili.. a to ani nepršelo.

Takto probíhala naše Výprafa s Vatrou, nechť se dlouho zachová v našich vzpomínkách.

Pavouk