Skauti v okolí Senohrab

Termín: 26.9.2015
Autor: Pavouk

Výprava začala jako vždy na Hlavním nádraží. Už jsme marně doufali, že se nám podaří třeba jen zahlédnout legendárního pana Kokoko, avšak k vidění byli jen uprchlíci. Cestou vlakem jsem se snažil prodat jednu magic kartu za tři koruny, avšak nikdo si jí nechtěl koupit (Mimochodem kdybyste někdo měl zájem, nebojte se mě kontaktovat…). Po příjezdu do Senohrab, jsme usoudili, že jsme na jižní polokouli, protože na jedné boudě ještě byli rampouchy.

Chůzi jsme si krátili rozsáhlými diskuzemi o rodinných vztazích v Pánu prstenů a i v reálném světě, někteří tyto dvě reality nerozlišují (že jo Bene). Když jsme došli k tomu, že trpaslík je něco mezi židem a Irem, museli jsme debatu ukončit.

Došli jsme k visutému mostu a zde jsme se měli rozhodnout, zda budeme pokračovat v cestě, či odlovíme kešku. Nikdo nehlasoval proti odlovení, takže jsme se vydali do skal. Stoupali jsme do kopce (ne dovnitř) a terén byl nebezpečný a kluzký. Co chvíli spadl kámen, ale naštěstí nebyl nikdo pod náma. Keška měla být umístěna na košatém dubu (ne pod kmenem ani kamenem). Košatých dubů tu naštěstí nebylo nijak moc a tak se nám podařilo krabičku najít. Cesta z kopce byla o dost zábavnější pro nás, kteří jsme šli jako poslední. Kameny totiž opět padaly, ale již pod námi někdo byl - ostatní skauti.

Putovali jsme tedy dál, přes most lesem až ke zřícenině. Zde jsme poobědvali a někdo z nás tu oslavil narozeniny. Bohužel už nevím, kdo to byl, ale dostal dvoupatrový dort! Také jsme si mohli přečíst dopisy, které jsme každý sám sobě před rokem napsali. Některé z dopisů nás nabádali k zajímavým činům. Vražda Rychlíka s tím samozřejmě nemá nic společného…

Pak jsme si zahráli jednu team-building hru, kde jsme všichni museli vylézt na jeden strom. Navzdory smyslu téhle hry tam každý postupně vylezl sám bez pomoci. 

Pochod pokračoval a chytla nás hádanková nálada. Myslím, že Sokolova čísla všem utkvěla v paměti. Sami se ho na to zeptejte. Mezi další oblíbené patřilo: ”Jde kůň klap, klap, kam jde?” (500x zopakovat). V této hádance se velmi vyžíval Otesánek, který dodržoval pravidlo v závorce. Mezi další hádanky se řadí jednadvacetkrys, či počítání koleček v číslech, což se nám povedlo obrátit proti tvůrcům.

Chvíli už to vypadalo, že se nic neděje a najednou se staly dvě věci naráz: Uviděli jsme velmi přátelské nutrie a Rychlíkovy se rozpadly boty. Po krmení nutrií a shánění provázku pro Rychlíkovy boty jsme se vydali dál podél potoka. Dál už jsme potkali jen dýni. Nakonec jsme znaveni závěrečným kopcem došli zpět do Senohrab a potom jsme čekali na vlak. Aby nám čekání uteklo rychleji, rozdali jsme si ty dobré bonbónky a někteří si dali i delux čokoládu. Pak už jen cesta domů.

Výprava byla super a všichni, kromě Rychlíkových nohou, jsme si to užili.

Pavouk