Skauti - ze Štěchovic do Mníšku
Březen 21, 2015
Termín: 21.3.2015
Autor: Rychlík
Výprava skautů Štěchovice – Mníšek p. Brdy
Vydal jsem se 21. 3. 2015 na další výpravu. Cestou autobusem jsem nabral Otesánka a na zastávce tramvaje Na Knížecí se z nory vyhrabal hobit. Už jsme skoro vyhlíželi tramvaj, když přijel Buzz a tu úmornou cestu na Smíchovské nádraží nás svezl raketou.
Tak se nás na nádraží u zastávky autobusu 319 (no dobrá 390) sešlo zase šťastných sedm. Krom mě a fotografa, tam byl tedy Otesánek, Hobit, Buzz, Adam a Medvěd.
Přeplněným autobusem jsme se dostali až do Štěchovic (to místo mi bylo nějak povědomé, i když tolik světla nepamatuji) a vyrazili jsme proti proudu říčky Kocáby směrem do Mníšku.
Už po prvních pár kilometrech bylo jasné, že cesta nebude úplné kafíčko, neboť jsme se skoro dostali pod palbu psíčků s puškami. Náročnost cesty byla hlavně po psychické stránce vysoká pro Adama a trochu i pro Otesánka. Oba totiž plnili výzvu „Zdravý jídelníček“ a tak jen slintali, když Buzz vytáhl své toasty a nabízel ostatním. Aby toho nebylo málo, přičinil se i Hobit se svou čokoládou… Oba plnící odolali a my se mohli s chutí vrhnout na náročný výstup k pomníku A.B.S. Po krkolomné, strmé a kamenité cestičce jsme vyšplhali až k pomníku samotného zakladatele českého skautingu – Antonína Benjamína Svojsíka (nikoliv brzdný systému v autě, jak si zezačátku někteří mysleli). Medvěd s hrůzou prstem ukázal na jedno místo v pamětní knize u pomníku. Někdo měl tu drzost a podepsal se M2D před ním…
„Ode dneška jsem Bear Grill,“ prohlásil rudě vidící Medvěd, který rázným krokem mířil nahoru na vyhlídku nad údolím k strmému srázu. Neskákej, pomyslel jsem si, a on neskočil. Mé tři semestry kurzu telepatie se přeci jen vyplatily!
Na vrcholku jsme zase maličko pojedli a někteří z nás se podíleli na dojedení Hobitovy čokolády. Adam se trápil…
Po cestě jsme procházeli nejstarší trampskou osadou v Čechách, ale vůbec to tak nevypadalo. Naštěstí se o zábavu postarala druhá keška na cestě. V ní byla totiž malá hračka znázorňující Medvídka Pú po menší nehodě.
Pokračovali jsme dále, sem tam se přebrodili, sem tam narazili na nějakou slavnost a sem tam se zastavili na kratší jídlo. Medvěd vytáhl svůj doublepack poličan-paprikáš a Adam se zase trápil. A aby toho nebylo málo Medvěd po chvilce vytáhl i svůj druhý doublepack (tentokrát paprikáš-poličan) a Adam se zase trápil. Buzz nabídl všem Adamovy oblíbené sladkosti a Adam se zase trápil (Otes byl v naprostém klidu)…
Potom jsme putovali krásnými lesy a loukami, v dáli zahlédli šíleného psa a zastavili jsme se i u svatého Václava. Nakonec jsme včas dorazili do Mníšku a po dlouhé debatě jsme uznali, že i kakao s muffinem jsou vlastně docela zdravé.
Autobus zpět jsme stihli akorát, jen Otesánek musel čekat 30 minut, holt se někdy nepoštěstí.
Všech sedm nás to tedy přežilo ve zdraví a v pohodě jsme se vrátili zpět do Prahy.
Zapsal Rychlík
P.S.: V cukrárně jsem měl punčový řez zastřešený střechou – to aby měl Adam s Otesánkem nad čím přemýšlet…
P.P.S: Je až s podivem, že nás zase jelo sedm. Toto číslo je neuvěřitelně časté na našich výpravách!
Vydal jsem se 21. 3. 2015 na další výpravu. Cestou autobusem jsem nabral Otesánka a na zastávce tramvaje Na Knížecí se z nory vyhrabal hobit. Už jsme skoro vyhlíželi tramvaj, když přijel Buzz a tu úmornou cestu na Smíchovské nádraží nás svezl raketou.
Tak se nás na nádraží u zastávky autobusu 319 (no dobrá 390) sešlo zase šťastných sedm. Krom mě a fotografa, tam byl tedy Otesánek, Hobit, Buzz, Adam a Medvěd.
Přeplněným autobusem jsme se dostali až do Štěchovic (to místo mi bylo nějak povědomé, i když tolik světla nepamatuji) a vyrazili jsme proti proudu říčky Kocáby směrem do Mníšku.
Už po prvních pár kilometrech bylo jasné, že cesta nebude úplné kafíčko, neboť jsme se skoro dostali pod palbu psíčků s puškami. Náročnost cesty byla hlavně po psychické stránce vysoká pro Adama a trochu i pro Otesánka. Oba totiž plnili výzvu „Zdravý jídelníček“ a tak jen slintali, když Buzz vytáhl své toasty a nabízel ostatním. Aby toho nebylo málo, přičinil se i Hobit se svou čokoládou… Oba plnící odolali a my se mohli s chutí vrhnout na náročný výstup k pomníku A.B.S. Po krkolomné, strmé a kamenité cestičce jsme vyšplhali až k pomníku samotného zakladatele českého skautingu – Antonína Benjamína Svojsíka (nikoliv brzdný systému v autě, jak si zezačátku někteří mysleli). Medvěd s hrůzou prstem ukázal na jedno místo v pamětní knize u pomníku. Někdo měl tu drzost a podepsal se M2D před ním…
„Ode dneška jsem Bear Grill,“ prohlásil rudě vidící Medvěd, který rázným krokem mířil nahoru na vyhlídku nad údolím k strmému srázu. Neskákej, pomyslel jsem si, a on neskočil. Mé tři semestry kurzu telepatie se přeci jen vyplatily!
Na vrcholku jsme zase maličko pojedli a někteří z nás se podíleli na dojedení Hobitovy čokolády. Adam se trápil…
Po cestě jsme procházeli nejstarší trampskou osadou v Čechách, ale vůbec to tak nevypadalo. Naštěstí se o zábavu postarala druhá keška na cestě. V ní byla totiž malá hračka znázorňující Medvídka Pú po menší nehodě.
Pokračovali jsme dále, sem tam se přebrodili, sem tam narazili na nějakou slavnost a sem tam se zastavili na kratší jídlo. Medvěd vytáhl svůj doublepack poličan-paprikáš a Adam se zase trápil. A aby toho nebylo málo Medvěd po chvilce vytáhl i svůj druhý doublepack (tentokrát paprikáš-poličan) a Adam se zase trápil. Buzz nabídl všem Adamovy oblíbené sladkosti a Adam se zase trápil (Otes byl v naprostém klidu)…
Potom jsme putovali krásnými lesy a loukami, v dáli zahlédli šíleného psa a zastavili jsme se i u svatého Václava. Nakonec jsme včas dorazili do Mníšku a po dlouhé debatě jsme uznali, že i kakao s muffinem jsou vlastně docela zdravé.
Autobus zpět jsme stihli akorát, jen Otesánek musel čekat 30 minut, holt se někdy nepoštěstí.
Všech sedm nás to tedy přežilo ve zdraví a v pohodě jsme se vrátili zpět do Prahy.
Zapsal Rychlík
P.S.: V cukrárně jsem měl punčový řez zastřešený střechou – to aby měl Adam s Otesánkem nad čím přemýšlet…
P.P.S: Je až s podivem, že nás zase jelo sedm. Toto číslo je neuvěřitelně časté na našich výpravách!
