Skautská výprava na Kokořín
Květen 25, 2013
Termín: 25.5.2013
Autor: Rychlík
Skautská výprava na Kokořín, aneb když skauti dřepují…
A tak se v časných ranních hodinách, dne 25. 5. 2013, sešlo na Hlavním nádraží sedm statečných – Medvěd, Otazník, Otesánek, Ondra, Pavouk, Fanda a Já.
Cíl znali všichni, ale cestu k němu jen vedení – šli jsme okružní cestu ze Mšena k hradu Kokořín a zpět.
Už ve vlaku bylo zcela jasné, že si z této výpravy odneseme nezapomenutelné zážitky, ale nikdo ještě netušil jaké. Vlastně to začalo zcela nevinně, když Medvěd donutil každého napsat 3 libovolná slova. Slova, která jsme nadiktovali, byly mimo jiné: Ach, jo, ale, zlato, lodička, já, ty, nevím, tři, děcka, ne, jo…
Pak jsme se dozvěděli, že po určitý úsek cesty nesmíme daná slova používat a když je někdo řekne, musí všichni udělat 1 dřep. Aby všichni věděli, že ten dřep musí provést, určili jsme si speciální slovo, které se vždy zakřičelo: „Šváb“ (za vznik tohoto slova vděčíme Pavoukovi, který ve vlaku vybalil karetní hru Švábí salát).
A tak jsme se všichni vydali na cestu. Musím podotknout, že první kilometr byl vskutku náročný hned z několika důvodů: 1) zvykali jsme si na daná slova (dřepovali jsme jak pominutí), 2) číslovka 3 je velmi, ale opravdu velmi užívaná, 3) Rád si povzdychávám slovy Ach jo, což bylo až smrtelné…
Po tomto útrapném prvním kilometru, který jsme spíše podřepovali než šli, došlo k menší úpravě pravidel. Ten, kdo řekne dané slovo, si dá 2 dřepy a ostatní si dají jen 1. Takto přestala provokativní mluva, po které vždy následovalo zvolání „Šváb“.
Už na začátku našeho putování jsme si pískali Imperial march (z Hvězdných válek), zrovna když jsme šli kolem hromady hnoje – takže první hlod dne „Imperial hnůj“.
Dále jsme otestovali nový skautský sport, který jsme nazvali scout climbing (viz fotky z akce).
Když jsme se pomalu blížili ke Kokořínu, procházeli jsme nádhernou krajinou, jež jakoby z oka vypadla z Pána prstenů. A tak jsme zrekonstruovali pár okamžiků z této známé fantasy (zase viz fotky z akce). Zde také došlo k ukončení dřepovací hry (kterou si nohy některých z nás ještě pár dní pamatovaly).
Pod Kokořínem jsme se zastavili na malé občerstvení a došli jsme k jednoznačnému závěru – „Ten hrad vidět nemusíme“ a tak jsme se vydali směrem k Pokličkám (kamenné útvary). Nutno podotknout, že nás počasí zatím docela šetřilo, to se ale velmi rychle změnilo a začalo pršet. Naštěstí jsme první vlnu špatného počasí přežili a mohli jsme pokračovat dál…
Předposlední bod na naší cestě bylo kamenné bludiště u Mšena. Prý se v něm dá i ztratit, ale naneštěstí jsme si to nemohli ověřit, protože nás zastihl skutečně prudký déšť. Schovali jsme se tedy do bludiště a doufali, že to brzo přejde. Nakonec jsme se dočkali a tak jsme si procházeli bludiště i za svitu slunce. Já mezitím odlovil jednu Cache a mohli jsme vyrazit do cíle, tedy do Mšena (což byl vlastně start…). Jelikož jsme šli skutečně rychle, stihli jsme dřívější vlak a vrátili jsme se do Prahy včas na večerníček…
A tak dopadla naše slavná, jednodenní výprava.
Zapsal z paměti a ze svých fotek Rychlík
A tak se v časných ranních hodinách, dne 25. 5. 2013, sešlo na Hlavním nádraží sedm statečných – Medvěd, Otazník, Otesánek, Ondra, Pavouk, Fanda a Já.
Cíl znali všichni, ale cestu k němu jen vedení – šli jsme okružní cestu ze Mšena k hradu Kokořín a zpět.
Už ve vlaku bylo zcela jasné, že si z této výpravy odneseme nezapomenutelné zážitky, ale nikdo ještě netušil jaké. Vlastně to začalo zcela nevinně, když Medvěd donutil každého napsat 3 libovolná slova. Slova, která jsme nadiktovali, byly mimo jiné: Ach, jo, ale, zlato, lodička, já, ty, nevím, tři, děcka, ne, jo…
Pak jsme se dozvěděli, že po určitý úsek cesty nesmíme daná slova používat a když je někdo řekne, musí všichni udělat 1 dřep. Aby všichni věděli, že ten dřep musí provést, určili jsme si speciální slovo, které se vždy zakřičelo: „Šváb“ (za vznik tohoto slova vděčíme Pavoukovi, který ve vlaku vybalil karetní hru Švábí salát).
A tak jsme se všichni vydali na cestu. Musím podotknout, že první kilometr byl vskutku náročný hned z několika důvodů: 1) zvykali jsme si na daná slova (dřepovali jsme jak pominutí), 2) číslovka 3 je velmi, ale opravdu velmi užívaná, 3) Rád si povzdychávám slovy Ach jo, což bylo až smrtelné…
Po tomto útrapném prvním kilometru, který jsme spíše podřepovali než šli, došlo k menší úpravě pravidel. Ten, kdo řekne dané slovo, si dá 2 dřepy a ostatní si dají jen 1. Takto přestala provokativní mluva, po které vždy následovalo zvolání „Šváb“.
Už na začátku našeho putování jsme si pískali Imperial march (z Hvězdných válek), zrovna když jsme šli kolem hromady hnoje – takže první hlod dne „Imperial hnůj“.
Dále jsme otestovali nový skautský sport, který jsme nazvali scout climbing (viz fotky z akce).
Když jsme se pomalu blížili ke Kokořínu, procházeli jsme nádhernou krajinou, jež jakoby z oka vypadla z Pána prstenů. A tak jsme zrekonstruovali pár okamžiků z této známé fantasy (zase viz fotky z akce). Zde také došlo k ukončení dřepovací hry (kterou si nohy některých z nás ještě pár dní pamatovaly).
Pod Kokořínem jsme se zastavili na malé občerstvení a došli jsme k jednoznačnému závěru – „Ten hrad vidět nemusíme“ a tak jsme se vydali směrem k Pokličkám (kamenné útvary). Nutno podotknout, že nás počasí zatím docela šetřilo, to se ale velmi rychle změnilo a začalo pršet. Naštěstí jsme první vlnu špatného počasí přežili a mohli jsme pokračovat dál…
Předposlední bod na naší cestě bylo kamenné bludiště u Mšena. Prý se v něm dá i ztratit, ale naneštěstí jsme si to nemohli ověřit, protože nás zastihl skutečně prudký déšť. Schovali jsme se tedy do bludiště a doufali, že to brzo přejde. Nakonec jsme se dočkali a tak jsme si procházeli bludiště i za svitu slunce. Já mezitím odlovil jednu Cache a mohli jsme vyrazit do cíle, tedy do Mšena (což byl vlastně start…). Jelikož jsme šli skutečně rychle, stihli jsme dřívější vlak a vrátili jsme se do Prahy včas na večerníček…
A tak dopadla naše slavná, jednodenní výprava.
Zapsal z paměti a ze svých fotek Rychlík
