Skautská výprava na Okoř
Termín: 9.3.2014
Autor: Pavouk
Dobrý den,
jmenuji se Otacecek a dnes se mi stala zvláštní věc. Bydlím v poklidné obci Horoměřice v Bezejmenné ulici a dnes do obce přijeli skauti. Asi si říkáte, že na tom není nic zvláštního (to jsem si říkal také), ale nechte se překvapit. Hned ze začátku mi ti skauti přišli docela sympatičtí už jen svým zájmem o Geocaching. Dokonce našli mou oblíbenou cache hned za mapou okresu.
Skauti tedy vyrazili a hned za obcí po nich vedoucí chtěli básně, které si skauti měli připravit. Kupodivu každý nějakou báseň měl a to buď vlastní, nebo od někaď přepsanou. Obzvlášť mě zaujala tato báseň:
Oslavná báseň 319. oddílu
Ať žijí Verlyby,
i ti Baribalové,
Ty jsou verké lyby,
Ti jsou kanibalové.
Náš oddíl vzkvétá,
Lidí je dost,
Pozorovat Rychlíka,
To je radost.
Francouzská invaze,
jde podle plánu,
krev je na podlaze,
a i na trámu.
Ať žije oregano,
Nikdy ho není dost
To si říkám každé ráno
Toto jsou slova pro radost.
Tato báseň mě zaujala hlavně tím, že absolutně nechápu, o čem se tam hovoří. Skauti šli tedy dále po červené až k místu, kde narazili na další cache. Na tomto místě si povyprávěli něco o turismu. Možná se vám zdá, že se nic tak zvláštního nestalo, ale počkejte, co přijde.
Jejich další zastávka se totiž udála na rozcestí, kde skautům jeden z jejich vedoucích vyjmenoval některá česká slova pod záminkou, že se jedná o medvědí slovník. V této chvíli se naši cestovatelé začali mluvit velmi zvláštním způsobem, a když někdo z nich řekl nějaké zakázané slovo, tak se zařvalo „ŠVÁB!“ a všichni udělali dřep + ten, co řekl to slovo, udělal další. Zajímavé to bylo hlavně ve chvíli, když kolem projížděli cyklisté a pár skautů řeklo „dobrý den“. V tu chvíli se začali všichni smát a řvali se samí švábi. Časem jsem dokázal ta slova zapsat a jsou to tato slova: „se, je, sever, den, dvacet, už, ta, zas(e), myslivec a nikdo.
Nevím, co tento oddíl má pořád s těmi švábi, ale když se potřebovalo vysvětlit něco důležitého, tak se dokonce řvalo „ŠVÁBOUT!“. Asi si umíte představit, že se dřepovalo opravdu hodně a tak vedoucí uzákonili 19 minut ticha (hádejte proč právě 19) s tím, že kdo poruší mlčení, na toho se vztahuje medvědí slovník a na mlčící ne. Jeden z prvních, kdo porušil mlčení, byl skaut přezdívkou Otesánek. Pochod tedy vypadal tak, že všichni mlčeli, jen Otesánek neustále mluvil a dřepoval.
Potom byla akce medvědí slovník zrušena. Skauti tedy došli k Okoři, kde je přivítala velká spousta psů, na které začali pokřikovat své přezdívky. Tvrdí dobrodruzi si dali zmrzlinu a pokračovali v pochodu. Cestou narazili na známý viadukt, který je postaven ze dvou žulových kvádrů. U něj hledali již třetí cache a jeden z nich zapadl do bláta…
Cesta pokračovala, až přišla další zvláštní věc. Skauti si měli zvolit nejzodpovědnějšího z nich a ten je potom vodil na provázku, když všichni ostatní měli zavázané oči.
Cestovatelé potom došli k Budči, kde měli přestávku na oběd, který již všichni snědli. Také se rozhodli, že udělají skupinové foto. Co mě ovšem dostalo, bylo to, že se fotili polonazí. Bohužel si mě také při této příležitosti všimli, jak je sleduji. Dále našli již čtvrtou, poslední a dosti trapně schovanou cache. U Budče hráli poměrně známou hru zvanou veverky. Při této hře byla udělena nová přezdívka jednomu ze členů jménem Ondra V.– Buzz Rakeťák.
Cestou dolu na autobus si skauti povídali veselé historky o zajímavých lidech, kteří se jim kdysi snažili něco prodat. Pak výprava došla k autobusové zastávce, kde čekala další tři čtvrtě hodiny na autobus do Prahy. Potom jsem šel domů a na uklidnění jsem si dal trojitou dávku…
Předáno Pavoukovi