Smutný let Hvězdného korábu Václav 11
Autor: deník Mojmíra Gustavsena
Toto je deník Mojmíra Gustavsena. Možná jsou to poslední slova, které někdo z lidské rasy napíše. Skutečných lidí je už jen hrstka a jsme na pokraji vyhynutí. Paraziti už většinu populace Země mají v hrsti. Jsem i jeden z posledních, kteří byli přímo u události, která nás sem dostala.
Jako reportér jsem se shodou několika šťastných událostí dostal do posádky Hvězdného korábu Václav 11. Pod vedením kapitánky Jiřiny Andersonové jsme se měli vydat na novou planetu Alfa Maw 3-19. Podle všeho to měl být ráj na zemi, velice bohatý na život, obzvláště z rodiny Aves.
Příprava na dalekou cestu byla náročná, měli jsme různé výcviky včetně otužování v ledové vodě, různé psychologické experimenty v rámci naší sociální skupiny či strategické hry pro dobývání i získávání přízně. Během výcviku došlo i na trénink se střelnými zbraněmi.
S velkou nadějí jsem usínal v kryopodu skupiny B. Byl jsem nedočkavý se dostat na novou planetu a pokračovat v hrdinném tažení lidské rasy ke vzdáleným planetám. Tedy až do toho nešťastného okamžiku…
Když nás z kryopodů probudily poplašné systémy, bylo vše špatně. Loď se srazila s neznámým objektem a během této srážky jsme přišli o celé hlavní vedení naší mise. Oba androidi byli totálně k ničemu, jen umocňovali již tak stresovou událost, kdy nám šlo o holý život a přežití zbytku posádky.
Role vůdce tedy připadla až důstojníkovi 3. třídy Bohumilu Neumanovi, takové nicce. Přesto se podařilo opravit alespoň systém podpory života a hlavně se podařilo vypnout poplašné zařízení. Jednu krizi jsme přečkali, ale bylo by lepší, kdyby celá posádka zahynula.
Všichni jsme si oddechli, když jsme slavili Den Propojení. Nikdo však netušil, že jeden z nás je infikován. O to hůře se mi píšou tato slova, protože jsem byl součástí této posádky a měl jsem nás nechat všechny zemřít.
Nikdo nemohl ani tušit, že vajíčka neznámého vetřelce přežila srážku a pár se jich podařilo zachránit oním prvním nakaženým. A další infikovaný byl náš nový velitel - Neuman…
Všichni společně pracovali na opravě lodi, všichni plni naděje, že snad se nám podaří dostat na novou planetu.
Dokonce se podařilo zprovoznit poklop pro cestu do vesmíru. Jenže jsme měli jen 2 skafandry a na cestu s kosmonautem Jáchymem Connorem se vydal právě Neuman. Nikdo netušil, že krom varování od mimozemské rasy se venku nachází i nebezpečí, před kterým vzkaz varoval…
Nakonec se celé posádce podařilo zprovoznit nadsvětelný pohon Nadsvětloň a zadat správné údaje do navigačního systému. Všichni mohli konečně v klidu usnout v kryopodu…
Když jsme se po dlouhém letu probudili zpátky na Zemi, byli jsme zmatení. Upravil snad někdo navigační panel, abychom nedorazili tam, kam jsme původně chtěli?
Byla to velká ztráta pro ČFS, dokonce se rozpoutaly nepokoje v podobě několika potyček ozbrojených povstalců z Protiproudu. Nikdo však netušil, že jsme si s sebou přivezli něco jiného, něco co právě získalo úrodnou půdu pro ovládnutí lidstva. Postupně bylo infikováno celé vedení ČFS. Pak už to byla jen otázka několika dní, kdy se začalo s infekcí celého lidstva. Když si to někteří z nás uvědomili, bylo již pozdě. Nyní se skrýváme a snažíme se přežít. Je nás už málo.
Většina lidí už je přeměněna, jejich předchozí životy nehrají roli, nyní jsou součástí něčeho jiného. Říkají, že jsou součástí něčeho velkého, ale už to nejsou oni. Paraziti ovládli jejich mysl a z jejich těl vytvořili jen otrocké schránky.
Snad se stane zázrak a my všichni odejdeme do nebe díky nějakému poslednímu vzdoru.
Pokud by se tak skutečně stalo a někdo nalezne tento zápis, nechte nás a naší planetu jako pohřebiště - výstražné memento, co na vás může číhat ve vesmíru.
Pokud ovšem k něčemu takovému nedojde, utečte, nenechte se ovládnout… Nestudujte ty parazitiy. Jak by pravil Mic Avid - “Stop!” Pokud chcete žít, utečte…
