Stavba tábora, když hoří svět

Termín: 26.-28. 6. 2026
Autor: roztavený Rychlík (což je teplota 1350 °C až 1540 °C)

"Pokud procházíš peklem, nezastavuj se a dej tu podsadu na správné místo..."  Původní celé znění citátu Winstona Churchilla, když pomáhal stavět tábor v Dřešíně

Stavba tábora

Bylo vedro…

Takto začalo naše putování do Dřešína na stavbu tábora 2026.
Podle předpovědí vedro mělo být, ale nikdo z nás si nedokázal představit, jak moc velké.
Už na Pahorku jsme na teplotu byli ujištěni, když na slunci bylo 42 stupňů a u udírny 39 stupňů (jsem líný zjišťovat, jak se dělá ten symbol pro stupně).

My ale razili dál, inspirovaní filmem Mad Max, Armagedon, a taky tím filmem s Dwaynem Johnsonem, kde Kalifornii zasáhne zemětřesení (to sice nemá s vedrem nic společného, ale taky tam něco vybuchuje).

Cestou jsme se dozvěděli pár velice nepříjemných informací: Nádrž u tábořiště se ve vedru celá vypařila a Dřešínské pohostinství nebude schopno s hořícím vybavením otevřít o víkendu svůj krám.

Když jsme konečně dorazili na místo, potkali jsme ještě Míšu, která, když viděla tu zkázu, tak raději rychle jela zpět do studené Prahy.
My si ale řekli, že ne. Nasadili jsme nejlepší žáruvzdorné oblečení a začali jsme vynášet všechny podsady z táborové kuchyně. Při pohybu na slunci jsme museli sem tam nějakou podsadu hasit, ale naštěstí bůh Ra pomalu začal ulehat ke spánku a tak se práce přeci jen zpříjemnila.

Večer jsme všichni vyrazili ke stánku Dřešínského pohostinství, neb zavřeno mělo být jen o víkendu a byl teprve pátek. Ledová tříšť a pivo teklo proudem pod náporem naší úderné skupiny. Dokonce byla domluvena i možnost otevřít v sobotu večer…

Následující den se vstalo brzy, těsně po svítání. Například Michal očekával, že sobota bude skutečně krutá, tak začal kopat hrob už v pět ráno.  Nutno podotknout, že myslel i na ostatní, takže byl skutečně velký a začal být i hluboký.
Po snídani se k Michalovi přidalo pár dalších kopáčů, kteří si každou minutou více uvědomovali, že nás čeká pěkně krutý den.

Velká část z množiny všech lidí se vrhla na stavbu stanů. Malá část množiny všech lidí pak dělala další potřebné práce – umyla nádobí, připravila kuchyni, postavila sprchu či opravila schody od mostku.

S přibývajícím časem (rozuměj v 9:00 ráno) začalo být opravdu vedro. To však nikoho nezastavilo, a tak jsme pracovali dále. Skupina rodičů-kutilů se vrhla na výrobu nových podsad a práce se jim vskutku povedla.

Některé mozky se začala pomalu přehřívat, ale naštěstí člověk nemusí být v dnešní době extra chytrý (od toho má AI), takže vše probíhalo v pohodě.

A náhle tu byly stany dětí postaveny a mnoho práce hotovo. A to už opravdu začalo být vedro. Na sluncem rozžhavené louce by se rozpustil i terminátor a palec by určitě neměl nahoru. I’ll be back ani omylem.

Když jsme na slunce dali teploměr, po pár sekundách se sklo roztavilo a rtuť vypařila. Prostě konec světa jaký zažili dinosauři před 66 miliony lety (plus mínus 319 let).

A právě v tuto chvíli dorazilo do Dřešína černé auto. Pohřebák? Nikoliv! Byl to náš vynikající oběd. Pro účastníky tábora navíc velice nečekaně bylo na výběr ze dvou skvělých jídel. Díky dětské práci bylo vše připravené během minuty. Měl jsem sáhodlouze napsané obě skvělá jídla i s recepty, ale bohužel mi papír při cestě přes tábořiště v kapse shořel.

Po obědě se všichni rozjeli do dvou světových stran – do Volyně a do Rohanova. Má skupina zajela do Volyně na nejstarší plovárnu v ČR. Vodu jsem si pamatoval tedy studenější. Ale vypařená nebyla, protože plovárna byla umístěna za Paywallem 50,-.
Těsně před odchodem mi přišla další krutá zpráva: Dřešínské pohostinství nakonec večer neotevře. No nedivil jsem se, ale plakal jsem (vnitřně, protože boys don’t cry).

Po návratu zpět do horoucího pekla se nám podařilo postavit týpí a rytířský stan, spolu s několika vůdcovskými stany.

Některým osobám dokonce shořeli v tom vedru vlasy.

Večer bylo příjemné grilování. Člověk se mohl ochladit u ohýnku. Když už konečně byla teplota dost nízká, rozhodl jsem se nakonec realizovat představení vedení 319. oddílu. K tomu posloužila nahrávka od MC Soon To Be Riche. Jelikož se mi během ní roztekl mozek a vytekl ušima, doplazil jsem se akorát do stanu a nezaznamenal jsem žádné recenze.

Rozsáhlé, pozitivní recenze, prosím posílejte vůdci 326. oddílu OSJ. Za váš pozitivní feedback děkujeme.

Neděle se nesla v podobném duchu jako sobota. Vstali jsme brzy, dodělali vše potřebné a pak přežívali vedro. Dostavěly se všechny stany, opravily lavičky a stoly, zkrášlilo se duchovní místo a vztyčil se i stožár. Tábor už byl legit, no cap (jak by řekla dnešní omladina).

Po skvělém obědu, ve kterém bylo mleté maso, které skutečně přežilo až do této chvíle, se většina vydala na cestu směr Praha.

Na závěr by se slušelo poděkovat všem obětavcům, kteří se nebáli dát i přes nepřízeň počasí ruku k dílo a díky nimž se vše zvládlo. Ano, slušelo by se, ale bohužel mi zbytek mozku vytekl při psaní tohoto zápisu, osp jkao jajanb bsu hsjajsu huajwjhch...

Bavil vás tento zápis? Nezapomeňte autora podpořit na Hero Hero nebo ve stanu číslo 14 (podsadový stan nejblíže kuchyni).