Středisková výprava 2025 aneb Stroj času

Termín: 8.-11. 5. 2025
Autor: ti, co ví a Hoblík

Pozor, pozor! Jelikož tato středisková výprava byla opravdu speciální, obsahuje dokonce dva zápisy místo jednoho. Udělejte si pohodlí, dámy a pánové a užijte si tuto neskutečnou jízdu, protože právě začínáme...

předmluva

„Lidi jsou jako továrny. Někteří větší, někteří menší. A pořád něco vyrábí. Ti větší toho vyrábí víc, ti menší toho vyrábí míň. Jenomže problém nastává, když je norma splněna a není co vyrábět... To se pak generuje stres...
a stres...
stres je základ veškerého zla, a proto je potřeba ho eliminovat.“

– René Descartes

„Kdo jinému ███████, na toho přijde ████████.“

– Immanuel Kant

„Tenhle zápis bude delší, jak moje anotace k HKV, a dokonce taky obsahuje vymyšlené citáty!“

–  Rychlík

středa 7. 5. 2025

Už zase! Od té doby, co jsem v čele ministerstva pro efektivitu vlády, nepřestávají nekontrolovaně vznikat další a další zbytečné projekty, které jenom sají peníze ze státního rozpočtu. Není lehké to všechno uhlídat, obzvlášť ten výzkum...

Bude je to skoro rok, co se mi podařilo zatrhnout další projekt tomu ███████ Lysenkovi. Tvrdil, že se svým týmem doletí na Pluto a neváhal si najmout bandu skautů, kteří měli před kontrolními orgány předstírat, že jsou špičkoví kosmonauti s patřičným výcvikem. Naštěstí jsme mu po pár dnech stopli financování a poslali ho na transplantaci mozku za svým bratrem s vírou, že dožije zbytek života v Pohostinství Dřešín.

Dneska pro změnu přišel kolega s tím, že nějaký Zeitraum z Časoprostorových anomálií právě získal obrovský grant na stavbu a testování stroje času a je potřeba mu to zatrhnout. „Ty jsi na to káp,“ dal jsem mu za pravdu a ve snaze tenhle nesmysl včas zastavit jsem ještě dnes vyslal na jeho zítřejší přednášku svého agenta, aby podával pravidelná hlášení. V pátek mu tam pro jistotu pošlu i komisi a z celé kauzy udělám exemplární případ. Večer o tom dám dokonce vědět i Premiérovi (díky bohu, že to není jediný český sitcom). Jenom jediná věc mě dnes trápí – kde se tu vzala ta kočka?

Jak jste si již možná všimli, místo standardního zápisu z akce byl použit výňatek z deníku dr. Melona Uska, který nedávno unikl na veřejnost prostřednictvím skupinového chatu, do nějž byl omylem pozván i jeden z členů našeho střediska. Nyní následuje hlášení agenta, kterému se podařilo infiltrovat Raumzeitovo pracoviště. Nutno dodat, že to patrně nebyl moc složitý úkol, jak lze ostatně vyčíst z obsahu onoho hlášení...

Hlášení agenta č. 58 z mise „Senečák“

čtvrtek 8. 5. 2025

09:00 – No tak jsem tady. Večer se nic zvláštního neudálo, ale dnes dopoledne začínají události nabírat spád. Místo toho, aby Raumzeitovi poskoci začali ihned ráno s prací, pobíhají tu po pracovišti a hrajou Tetris v papírové podobě. Asi nezbyly granty na počítače. Před chvílí tu dokonce proběhl jeden zaměstnanec s Nether portálem a následoval ho další s ██████ křížem v ruce. Nevím, proč mi to notebook cenzuruje...

10:30 – Kdybych nebyl dopředu varován, myslel bych si, že si psychiatři z Bohnic otevřeli novou pobočku v Plzni. Raumzeit se svým pomocníkem, myslím, že mu říkají Ministr, si místo svačiny začali hrát na roboty a zapatlali stoly pomazánkovým máslem. Až někdy zase potkám svého přítele Ricka Deckarda, určitě mu to musím říct, je totiž posedlý představou, že po světě chodí maskovaní androidi a média o tom mlčí. Údajně se vyskytují zejména v psychiatrických léčebnách, avšak přestože pobýval nějakou dobu jako pacient klinky HKV v Čáslavi, žádný důkaz zatím nenašel. Zřejmě špatný výběr ústavu.

14:00 – Stále žádné známky práce. Raumzeit s jeho kolegy zřejmě neochvějně věří, že pracovat není potřeba. Odpoledne se koná nějaká konference, kterou nechal svolat. Zatím ale všichni napjatě sledují dva týdny starý díl AZ kvízu, kde hraje jakási sympatická důchodkyně Milena proti nepříjemně vzhlížejícímu Dominikovi. Fandím Mileně.

16:30 – Celé pracoviště se aktuálně začíná velice neochotně za doprovodu spuštěného alarmu připravovat na příjezd vědců na konferenci, kde bude Raumzeit prezentovat svoje pokroky. Ne, že bych teda věřil, že něco má, po tom, co jsem viděl, jak tady probíhá běžné dopoledne.

17:25 – Konference začíná. I když ne tak úplně... Raumzeit se evidentně neobtěžoval s výrobou jmenovek, a tak teď všichni stojí venku a říkají nahlas svoje jméno ve snaze si zapamatovat ostatních šedesát zúčastněných. Je to ale hlavička, ten Sigmund.

18:30 – Raumzeit začíná prezentovat, tak uvidíme, co se z toho vyklube. Moment. Tady něco nehraje. Ten německý přízvuk, zájem o výtvarné umění, hackování času ...jenom ten knír ještě chybí. Radši jsem zavolal Kung Furymu, ale ten mě ujistil, že jde o falešně pozitivní nález. Nicméně stále ve vzduchu visí nějaká zrada. Musím tomu přijít na kloub. No nic, jdu dávat pozor, co se snaží ten břídil říct.

19:00 – Ten kluk to dokázal! Objevil rovnici pro cestování časem. Je to génius. Nebo si to alespoň myslel celý sál při bouřlivém potlesku na konci jeho přednášky, protože já jsem ho prokoukl. Ta rovnice je samozřejmě plagiát a úvaha, kterou k ní dospěl, je tak primitivní, že by ji pochopilo i pětileté dítě. Shodou okolností se jich během prezentace pár v sále nacházelo.

Každopádně po konci přednášky evidentně dorazila zpráva o zítřejším příjezdu komise a Raumzeit začal viditelně lehce panikařit. Protože ta banda ██████, které nazývá svými spolupracovníky, nebyla zjevně schopná ani dohrát Tetris, musel se obrátit s žádostí o pomoc na přítomné posluchače v sále. Hbitě je zrekrutoval do svého nového speciálního týmu, který musel do 24 hodin sesbírat součástky, sestavit stroj času a připravit prezentaci pro komisi. Nic, co by nezvládlo pár desítek profesionálů svého oboru, kteří si vlastní stroj času staví každý den ještě před snídaní.

Vzhledem k až přílišné trivialitě úkolu dokonce tento tým rozdělil, kvůli zapomenuté pile, nerovnoměrně na 4 družiny, z nichž každá měla sestavit jeden stroj. Protože „Čím víc strojů, tím víc Ústav pro studium časoprostorových anomálií Akademie věd České republiky,“ stál si za svým.

19:30 – Sedíme u ohně. Proč? Protože v grantu byl jaksi opomenut rozpočet na jídlo a Raumzeit ho tak musí platit ze svého. Moc rád bych řekl, že na vědcích, kteří ho tahají z maléru, určitě nešetří. Bohužel, opak je pravdou. Místo luxusního rautu se podávají buřty. Které si musíme opéct. Sami. U ohně. Kam až to Akademie věd klesla?

19:45 –Tak proto! Zrada odhalena a všechno do sebe začíná zapadat. Doteď by se nezkušený pozorovatel mohl domnívat, že zdejší výzkum je jen nahodilý projekt z rukou vědeckého nadšence, nikoliv cílená sabotáž finančních prostředků Vlády České republiky. Taktéž by se onen pozorovatel mohl domnívat, že za tím rozhodně nemůže stát vypočítavý maniak, který v pozadí tahá za nitky a už má pár takových projektů za sebou. Může. Zčistajasna se mraky rozestoupily, vítr ustal, odněkud seshora začaly hrát největší hity Hany Zagorové a přijel Lysenko. Pátý pokus o jeho relokaci na Strakonicko zjevně opět nevyšel. O tom chlápkovi kolují na ministerstvu pro efektivitu takové legendy, že i kdyby byla jenom půlka z nich pravdivá, člověk by si musel myslet, že není z naší planety...

20:00 – Buřty zjevně nestačily. Raumzeit vydal pokyn a vytáhly se i kytary. Je to fakt príma si občas, coby hlavní strůjci pokroku v České republice, zahrát na skautíky, co si jen tak vyrazili na společnou výpravu do Plzně. Raumzeit mimochodem hraje taky a vypadá velmi zamyšleně. Když tato situace nastala naposledy, začal mi vyprávět něco o krupicových kaších a jejich souvislostech s geologickou historií zeměkoule, tak doufám, že se to nebude opakovat.

21:30 – Jeden z kytaristů před pár okamžiky navrhl, že by se mohl zahrát Hvězdář. Absolutní nehoráznost. Nejenže je ta písnička strašná, ona se dokonce ani nenacházela v playlistu. Tisíce se zvedly v právu, neměly nic a kytaristu ubily. Incident naštěstí kvůli tmě nezahlédlo moc lidí, pro jistotu byli ovšem všichni vědci posláni spát a zaměstnanci ústavu se šli poradit o dalším postupu.

pátek 9. 5. 2025

7:30 – V noci se nám tu objevila cirkulárka MAXimálních velikostí, která řezala dříví takovým způsobem, že musí být hotové snad na tři táboráky dopředu. Nastává ráno. Sice chtějí všichni ještě a spát a je celkem zataženo, ale dva zaměstnanci aktuálně pobíhají po ústavu s kytarou v ruce a zpívají něco o Slunečném dnu. █████!

9:00 – Komise je tu už za 11 hodin a Raumzeit teprve vysílá družiny na zisk součástek. Času dost. Družiny musí obejít šest jeho kolegů, což není zrovna malý počet, ale zase nevidím důvod, proč si na cestu po ústavu vytvářet mapu. Mapu, která je ještě ke všemu blbě, protože Oddělení kulturní iterace je zakresleno jinde. Sigmund mimochodem taky během své včerejší prezentace jaksi zapomněl zmínit fakt, že stroje budou poháněné velbloudím trusem. Velbloudím. Trusem. Na otázku proč jednomu z vědců odpověděl, že by to jinak zkazilo celou zápletku. Na druhou otázku proč druhému z vědců odpovědět odmítnul. Zvláštní...

12:00 – Zatímco družiny už dávno poctivě získávají velbloudí trus, fluxové stabilizátory, kybernetické fázové modulátory, subprostorové antény a bůhvíjaká další udělátka, Raumzeit sedí u rybníka a čte si. Ministr dokonce sedí nad rybníkem a čistí si zuby. Neochvějná profesionalita těchto dvou šikulů mě rozhodně nenutí opět přemýšlet nad ██████ █████████ █████.

15:30 – Pár hodin lehké námahy je znovu střídáno flákáním. Ale ne ledajakým. Z flákání neorganizovaného, jež tady probíhá již dvě hodiny pod krycím názvem „polední klid“, se stává flákání organizované. Vědci byli rozděleni do věkových skupin a pod vedením Raumzeitových kolegů si jdou dělat, co chtějí. Někteří tento pokyn vzali až moc doslova a odjeli do centra Plzně poctít návštěvou místní McDonald’s. A pak, že nejsou peníze na jídlo. Bylo mi ovšem řečeno, že zrovna tahle položka je financována jako odměna z jakéhosi klání, kterého se dotyční vědci zúčastnili. (kéž by tak byl z toho klání na webu taky zápis, co?) No dobře, pro tentokrát to nechám být. Nicméně nastal větší problém. Z ústavu odjel jediný schopný medik a ten, který ho měl zastoupit, si takzvaně „na Oldu“ spletl týden, kdy měl přijet. Jsem rád, že nejsem aktuálně v centru Plzně a nemusím něco takového řešit. Stres je totiž přísně zakázán a mám takový pocit, že dneska se seznam zákazů ještě rozšíří.

19:30 – Komise přijede co nevidět a Raumzeit teprve burcuje pracoviště z všeobecného povalečství a snaží se všechny přimět, aby sestavili stroj času v rekordním čase. Nemají totiž moc času. Absurdní. Stejně, i kdyby to stihli, toho chudáka už nic nespasí. Komisi osobně vybíral ministr pro efektivitu a dal si velký pozor na to, aby při inspekci provedla s Raumzeitem rychlý proces. Tohle bude veřejná poprava v přímém přenosu, ale Raumzeit o tom nemá ani ponětí.

20:30 – K večeru se nám objevuje druhá mrtvola. Zabíjení je možná povoleno až od nedělního rána, ale tady tyhle pravidla neplatí. Po nebohém kytaristovi je obětí samotný Raumzeit, jehož při prezentaci strojů času komise rozsekala takovým způsobem, že byli vědci radši opět posláni spát. Ještě že si nedávno nechal pro jistotu nacvičit vlastní pohřeb...

sobota 10. 5. 2025

9:00 – Přestože Raumzeit jako zázrakem opět ožil (tady už se nedivím ničemu), moc platné mu to není. Do dvou dnů musí ústav zavřít. Vědci ovšem tu zprávu nečetli, a tak je Raumzeit zatím udržuje ve lži. Dneska odpoledne má prý v plánu i stroje otestovat. Normální člověk by se mu vysmál do obličeje, ale on ty chudáky dokázal zmanipulovat takovým způsobem, že si na ty ďábelské mašiny, které sami konstruovali, klidně sednou. Do odpoledne je ale času dost, a tak se všichni rozhodli po sobě házet šišky. Klasická aktivita na zabití nudy pro druh homo sapiens sapiens. Asi to brzo ztratím.

11:00 – Házení po sobě šiškama vystřídalo hned několik zajímavých aktivit. Kupříkladu házení po sobě míčem, házení po sobě diskem nebo házení sám sebou na zem během přechodu po laně. Místy se na to někdo prostě vykašle a jde běhat po lese. Říkají tomu orientační běh. Před chvílí se na to dokonce vykašlali úplně všichni a zazpívali jedné vědkyni k narozeninám. Krása.

15:00 – Ten šílenec se fakt chystá ty stroje otestovat. A nikdo se mu to nesnaží rozmluvit. Tohle neskončí dobře a ví to i Lysenko, který radši odjel už včera. Ať si ten člověk tvrdí, co chce, já se rozhodně přenést do minulosti nenechám.

15:05 – Tak nic. Raumzeit právě oznámil, že test stroje budou muset absolvovat úplně všichni. Utíkat nemá smysl. Vyřiďte prosím mé rodině, že jsem je měl rád. Všechen majetek odkazuji █████ █████████ ████.

jedno krásné sobotní odpoledne, Léta Páně 1434

15:15 – Tak máme docestováno. Raumzeit právě zjistil, že nám došlo palivo a pokud nenajdeme velblouda, nedostaneme se zpět. Jako by to nikdo nečekal. Co je za rok nikdo netuší. Doufám, že jsme aspoň v antice, docela bych si pokecal s Platónem, jak to myslel s tou jeskyní...

15:20 – Potkali jsme nějakého chlápka. Na antiku to moc nevypadá, mluvil česky. Mlel něco o Žižkovském, tak jsme mu řekli, že jednoho vědce s tímto jménem čirou náhodou máme. Zřejmě ho to neuspokojilo, ba co víc, začal se nervózně třást a radši se pokřižoval. Když jsme mu ho ale ukázali, uklidnil se, asi to nebyl ten, kterého myslel. Otázali jsme se ho na místní zoo, netušil však, o čem je řeč. Při otázce na lokaci velblouda v této době a místních končinách sebou začal znova neklidně škubat. Nakonec z něj vypadlo, že jediného velblouda v okolí mají kališníci v nepřátelském táboře, takže jsme alespoň identifikovali dobu a svitla nám malá naděje. Pak nás zavedl k místnímu obchodníkovi, který připravil bojovou taktiku. Sice má u sebe dost zbroje pro všechny, ale tu nám prý zadarmo rozhodně nedá.

17:30 – Nevím, jak tomu lakomci v životě pomůže zhruba 1 200 kusů dobytka, který mu vědci výměnou za výzbroj za poslední dvě hodiny nanosili, ale zbraně nakonec postupně vydal. Taky se jaksi nezmínil o té armádě husitů, která dobytek stráží. Naštěstí i s pomocí získaných zbraní se jako zázrakem podařilo vozovou hradbu překonat a velblouda odnést. Raumzeit celou dobu klasicky fandil zpovzdálí, ale teď se mu sebedůvěra vrátila a připisuje si veškeré zásluhy. Nikomu to nějak moc nevadí, a tak nás čeká Návrat do budoucnosti.

sobota 10. 5. 2025

19:30 – Oslava návratu se nese ve znamení dvou filmů a vyrobeného popcornu, který již stihli všichni vědci rozdupat po promítacích místnostech. Raumzeit opět překvapil. Musím se přiznat, že jsem čekal všechno, jen ne brutální ekopropagandu, která běžela na obou plátnech. Pro jistotu jsem si během promítání odběhnul zasadit pár stromů, abych uklidnil své svědomí.

22:15 – Vědci už dávno spí a já jsem se ocitl s Raumzeitem v jedné místnosti. Ten chudák už má taky dost. Začal něco blábolit o Teorii alkoholického kopce. Vytáhl jsem si zápisník a předstíral jsem, že si dělám poznámky, aby měl pocit, že ho beru vážně. Zítra naštěstí ta šaráda skončí. Raumzeit se to pokusí uhrát na to, že ústav zavírá kvůli nepovedenému testu on sám a dobrovolně, ale kde leží pravda tuší jenom ti, co ví.

neděle 11. 5. 2025

9:00 – Nastalo velkolepé finále. Moment, kdy Raumzeit poděkoval všem vědcům za pomoc, předal jim dary a oznámil, že ústav zavře. Vyvolal všechny družiny a za všeobecného potlesku a provolávání slávy jim ceremoniálně předal JoJo kyselé žížalky. Zasloužená odměna za všechnu tu dřinu. Vlastně přemýšlím, proč na světě ještě používáme trapné fiat měny, když můžeme v klidu odměňovat za práci žížalkami... Která družina byla nejúspěšnější, na to se historie neptá. (kdyby si to přece jenom někdo pamatoval, může to sem doplnit) Pak se všichni společně ještě vyfotili, aby existenci tohoto tragikomického projektu zvěčnili a on tak neupadl v zapomnění.

12:45 – Vědci byli zneužiti ještě jednou, naposledy, neboť se finišuje úklid objektu. Akademie věd ho nejspíš vrátí zpátky místním skautům, od kterých jej předtím odkoupila. A tak odjíždím i já, zničen, zlomen a trvale poškozen. Na tenhleten víkend v budoucnu určitě jen tak nezapomenu a přísahám, že pokud budu muset zažít ještě jednu takovouhle misi, dávám výpověď a odjíždím na Tibetskou náhorní plošinu dělat buddhistického mnicha...

Konec hlášení.

Následuje zápis Hoblíkův...

Ach jo. Zase další nudný víkend. Je středa a já zas nemám nic naplánovaného. Počkat! Co to je? To něco, co je v tom kalendáři zapsáno malým písmem! St.... Stře..... Středisková výprava!??! Jupí!!!!!!!!!!! Jakmile se skauti začali scházet na Hlavním nádraží, bylo jasno, že tahle výprava bude něco jedinečného. Vlakem jsme jeli až na samotný kraj Plzně, kde se nacházela útulná klubovna na kraji rybníka. Po rychlém zabydlení, seznamovacích aktivitách a večeři jsme dostali něčekanou poctu. Byla to přednáška od samotného Sigmunda Raumzeita. Ten nám ve své prezentaci vysvětlil jeho teorii o jediné možné časové ose. Dále nám řekl, že po ní dokáže cestovat. Důkaz - jeho kočka Hindenburg, která nedopatřením snědla testovací verzi jeho stroje času a dostala se tak na mnoho světovích uměleckých děl jako například Mona Číča. Také nám řekl, že mu nevystačí mteriál na další prototypy. Po přednášce se všicni odebrali do svých pokojů a šli spát. V pátek nás hned po snídaní vědec vyhnal hledat součástky do stroje času. Všechny se nám podařilo najít, teda až na jednu - anténu, ale nakonec ve stroji nebyla potřeba. Po pozdějším obědě měl každý oddíl program podle toho, co si na ně připravil vedoucí oddílu (btw skauti navštívili centrum města a hlavně zavítali do MC Donaldu ( Mňam )). Po večeři jsme začali sestavovat stroj času. To jsme, ale netušili, že nás čeká přetěžká zkouška - stroje nám přišla ohodnotit časoprostorová komise. Po dlouhé sérii poznámek, připomínek a tvrdého hodnocení, jsme si mohli oddycnout, protože všechny naše stroje prošli. Po tak dlouhém dni, všichni vlezli do spacáků a usnuli.

V Sobotu ráno nás nechal vědec po náročném sestavováním strojů času trochu oddychnout a celé dopoledne jsme strávili sportíky. Program byl zakončen koupákem, který si všichni užili. Po obědě jsme ještě všichni trochu zrestovali, abychom byli připraveni na cestu do minulosti. Jakmile skončil poledňák, přišel za náma Sigmund se dvěma zprávama. První byla dobrá a druhá byla špatná. Dobrá byla to, že stroj funguje. Druhá, ale tu první předčila, protože jsme se mohli přesunout jen do roku 1434. Jakmile jsme se dostali do minulosti, čekal nás šok - palivo vyhořelo. Jako palivo jsme používali velbloudí trus, ale ten byl v té době ještě nedostupný. Naštěstí nás zachránil místní cechmistr, od kterého jsme se dozvěděli, že se velbloud nachází v Husitském obležení. Ano, byli jsme obklíčeni Husity. Hned jsme se dali do práce. Ukradený dobytek jsme prodávali na trhu a za něj jsme si nakoupili zbraně. Benjámínci mezitím trhali jídlo pro velblouda. Jakmile bylo vše připraveno, začali jsme obléhat tvrz. Než se Husiti nadáli, velbloud byl náš a s radostí putovali do přítomnosti. po zaslouženém jídle jsme se rozhodli podívat se na film. Potom už jenom stačilo sledovat usínající tváře. V něděli ráno nás Sigmund ocenil za pomoc. Nejvíc pochválil skupinku zelených, kteří mu pomohli nejvíce. Potom šli všichni uklízet a když měli hotovo, šli hrát vybiku. Po obědě jsme se vydali k vlaku a rozloučili se s Plzní.