Středisková výprava - Čáslav

Termín: 17.4. - 19.4.2015
Autor: Pavouk

Z deníku neznámého šlechtice:
Léta páně 1888, bylo chladné jaro. Známý podnikatel Přemysl Oráč mě pozval do své přepychové vily v Čáslavi. Když jsem se však s ostatními šlechtici dostavil, bylo mi řečeno, že Přemysl je mrtev a že ho prý zabil jakýsi Jack Vykrajovač. Usedl jsem tedy v klidu k pokeru a dal si chlebíček.

Po chvíli zábavné hry se ozval křik. Prý byla zabita nějaká dáma. Taková škoda! Měl jsem na ruce dvě esa a musel jsem přerušit hru! Jediné co na té slečně bylo zajímavé, byl vykrojený tvar na její kůži. Usedl jsem tedy zpět k pokeru, a co se nestalo. Zase nás vyrušovali a tentokrát s tím, že je vše v naprostém pořádku, protože byli pozváni prvotřídní detektivové této doby, jako jsou: Percule Hoirot, Herlock Sholmes, major Zeman a detektiv Vrťapka. Na tomto večeru mi přišlo mimo jiné divné to, že služebnictvo neustále prosilo o klíče a o lampu, vypadajíc přitom jako skřeti. Rozčílen nad nedohraným pokerem jsem se uložil ke spánku.

Ráno jsem byl velice nepěknou metodou vzbuzen a musel jsem běžet (!!) na rozcvičku. A žádné kytarové písničky tomu nepomohly. Pak jsem se i s ostatními zapsal na jakési „zábavné“ akce, které měly následovat později. Nejprve ale každému známému detektivovi přiřadili skupinku šlechticů z našich řad. A hádejte, co jsme museli dělat. Chtěli po nás, abychom řešili ty jejich vraždy, že prý si to paní Oráčová přeje. No nic nám nezbývalo a tak jsme se vydali do města hledat indície vedoucí k vrahovi. Měli jsme najít místa, kde byly vyfocené fotky, které jsme dostali.
V průběhu času mě zarážela skupinka starších osob než my, kteří si říkají roveři. Ti ani nemuseli hledat žádné indície. Taková nespravedlnost!

Jakmile jsme se vrátili z honu indícií, mohly začít ty očekávané akce. Byly tam věci jako: Slack-​line, šílené pokusy šíleného vědce, které byly prováděny přesně, výroba turbánků, rozdělávání ohně na vulkanické úrovni a fotbal. To bylo interesantní. Následoval oběd. To byl vepř na paprice. Lahodnější pokrm jsem ještě nejedl.

Po poledním klidu jsme byli vysláni za cikánkou, která prý zahlédla vraha (nevím proč všichni tu vraždu pořád tak řešili). Ta mlela nějaké nesrozumitelné řeči a poslala nás za žebrákem (navíc to byl nejspíš muž). Ten po nás ale chtěl nějaké předměty a tak nás pro ně poslal (navíc to byla nejspíš žena). Takhle jsme se zamotali do poměrně složitého koloběhu, kde vystupovali i lidé jako úředník, advokát, hvězda Selena Ondráčková, prodavač koblih, bohatýři aj.. Vše skončilo zase u naší cikánky, která byla mrtvá a v ruce svírala papírek se vzkazem: „VRAHEM JE ZAHRA…“. Bystřejším z nás došlo, že vrahem je asi zahradník. Rozeběhli jsme se tedy do vily a zajali zahradníka, který byl poslán na Sibiř, aby sbíral vajgly na chodníku. 

Po polívce jsme všichni byli šťastni, že se vše vyřešilo, zažehli jsme krb a obveselovali jsme se písněmi a hádáním jejich autora či názvu a tak dále. Ti starší z nás se účastnili vypravování o nesmrtelném hlase, který zní MA-​WA-​DA-​NI. Také proběhla tichá diskuze na téma kolektivu. Tato diskuze částečně pokračovala později v noci na chodbě, kdy proběhlo mimo jiné i měření dané chodby.

Vstal jsem pln energie do dne svátečního, tudíž připraven nepracovat. Ale veškerá má radost byla překažena další vraždou. Ach jo, to jako že jsme poslali na Sibiř nesprávného člověka jo? No to snad není možný! Po snídani měl Percule Hoirot proslov o tom, že jsme neschopní a že ví co a jak. Prý že vrah je zahradníkovo dvojče. Po proslovu nás zavedl do kuchyně, kde jsme objevili bombu. Pan Percule není nijak moc elektrotechnicky zdatný a tak na ní omylem spustil desetiminutový odpočet.
Vyběhli jsme ven, kde už na nás neočekávaně čekali zuřiví psi, kteří hlídali rozstříhaný návod na zastavení bomby. Prostě klasika. 

Tak už máme vyluštěnou šifru, jdeme přestřihnout první drátek.

Tímto končí deník, který byl nalezen v odpálených troskách vily. Náš tým vytvořil možný konec příběhu, kdy se podaří deaktivovat bombu:

Hurá, bomba byla deaktivována. Běželi jsme po stopě pravého vraha, který byl převlečen za stařenu. Prozradil se však tím, že mu upadlo vykrajovátko z kapsy a tak byl dopaden. Zahráli jsme si s ostatními šlechtici fotbal a odjeli zpět do svých domovů. 
Konec

Zapsal Pavouk