Středisková výprava do Pardubic

Termín: 17.-19.5. 2024
Autor: Raptor

Výpravu jsme zahájili srazem na Hlavním nádraží v hojném počtu bohužel jen skautů a benjamínků, protože ostatní jeli pozdějším vlakem. Ve vlaku se nestalo nic zajímavého, jen jsme si zahráli jednu partičku magicků (kterou jsem vyhrál). Po příjezdu nás bohužel nevítal Ministr, ale několikakilometrový pochod skrz historické centrum Pardubic.
Když jsme dorazili ke klubovně nebo možná spíše základně, vzhledem k velikosti této budovy, tak nás přivítal Ministr. Ukázal nám, kde budeme spát a prostě ty důležitý věci, jako kde je kuchyně a podobně. Poté co se všichni ubytovali, byly seznamovací programy. Například kočička vedená Otesánkem a další, které ani nemají jméno, ale každý je zná. Po vlastní večeři (někteří měli i řízky), přišla chvíle na hřeb večera, čímž byl Šhrek, jedna z věcí, co jsem si odnesl, bylo, že zlobři jsou jako cibule nebo dorty. Večerka přišla záhy poté, což skautům nebránilo hrát dlouho do noci vlkodlaky.

Brzo ráno nás probudil dupot, chvíli jsme se dohadovali, kdo to může být, přerušila nás ale Zazu s kytarou a opravdovým budíčkem. Po Velké pardubické byly na posilněnou k snídani chleby s pomazánkou. Následovaly workshopy neboli wapi akce.

• ovídání si o střevních potížích a příprava Valíkova rehydratačního roztoku od Pavouka
• Základy focení s Drakem
• Mindfulness s Benem
• Lihová raketa s Kristý
• Kuchtění se Zazu
• Akční Člověče, nezlob se od Ťapky
• O pohonu raket a noční obloze s Rychlíkem
• Vyvolávání právě vyfocené fotky

Po odpočinkovějších wapi akcích přišly na řadu sportíky. Každý se mohl libovolně pohybovat z jednoho sportíku na druhý. Sportíky byly rozličných druhů Fotbal o který se staral Kaktus Frisbee s Pavoukem Lezení po stěně s Ondralem Vybika Spikeball pro Orientační běh (který vyhrál Raptor) Petanque Vikingské šachy K obědu, který byl záhy poté, bylo kari. O poledňaku se několik lidí rozhodlo, že jim dopolední sportíky nestačili, a tak si zahráli frisbee a spikeball. První etapa výpravy započala rozdělením do družin podle světadílů, každý světadíl se z nějakého důvodu rozhodl, že chce leťet na Pluto. Ale aby se tam všichni dostali, museli jsme posbírat potřebné vybavení. Což se jevilo jako jednoduchý úkol, dokud nepřišla bouře a u skladiště s vybavením se objevili nějací zabijáci.
Zdárně jsme posbírali dostatek vybavení a mohli se vydat na Pluto. Každá skupinka se vydala do města seznámit se s místními obyvateli a kolonizátory. Nechala si vždy jednoho člena v základně, který je navigoval, neboli se flákal. Po zkoušce akrobacie, interakce s neznámými osobnostmi a skládání básní, jsme se vrátili zpět na základnu. Ti kteří navigovali, také nezaháleli a už si pilně opékali špekáčky na ohni. Po několika písničkách od známých i neznámých kapel jsme se odebrali spát. Nebo alespoň vedoucí nás poslali spát.

Ráno nás vzbudila Odysseova oblíbená písnička Dinosaur. Od dopoledního programu nás dělila poze vánočka s kakaem. Po cestování vesmírem, kde bylo sposty gravitačních praků a raket, tak jsme si mohli zatancovat Just dance. Ministr poté ocenil každou skupinku, nejlépe se umístil světadíl Austrálie. Ve vlaku nám Kaktus ještě zahrál na kytaru a na nádraží jsme se mohli rozpustit.

Velké díky Ministrovi, Ťapce a Oldovi za další střediskovou výpravu.

Při vyklízení pardubické základny Pavouk našel tyhle zvláštní výpisky, které se celého výkendu dost týkají...

Výňatek ze zápisků vesmírného badatele RNDr. Demela Lysenka CsC.

17.5.2024
Dnes jsem se vrátil z návštěvy svého bratra, který již léta pracuje jako chirurg v nemocnici města Strakonice. Měl jsem to štěstí (nebo smůlu?) ho několik dní sledovat při práci. Nemocnice dlouhodobě nemá zrovna nejlepší reputaci, ale to, že tam ošetřují i Kocoury, jsem fakt netušil! Byl jsem celkem rád, když jsem se vrátil do svého výzkumného centra Vinice v Pardubicích.
Proč ale tyto zápisky tvořím: Dneska konečně přijela posila do mého dosud jednočlenného týmu badatelů, jehož jsem nedílnou součástí. Čekal jsem leccos, ale že přijede přes 70 lidí opravdu ne. Prý jsou to všichni členové skautského střediska Mawadani, přitom má jít o specialisty z pěti různých kontinentů. Také jsem čekal o něco více kvalifikované pracovníky - pro začátek by stačilo ukončené základní vzdělání, nebo alespoň schopnost číst a psát u všech účastníků výzkumu. No co, doba je zlá, musím pracovat s tím co mám.
V první řadě pro mě bylo důležité vytvořit co nejvíce spolupráce schopný kolektiv. Na všechny jsem tedy uplatnil sovu speciální metodu zvanou “Seznamovací hry”. Chtěl jsem hned ten večer začít s prací na našem výzkumu, takže jsem celému týmu pustil špičkový vědecko-výzkumný snímek s názvem SHREK!. Jsem přesvědčen, že poznatky o vrstvách zlobrů pro nás budou naprosto klíčové - a to nejen v rámci tohoto výzkumu.

sobota 18.5.2024
Probudil mě zpěv ptáků a řev dětí. Zorganizovali jsme rozcvičku, jejíž součástí byl i trénink na Velkou pardubickou. Bohužel nám grant na výzkum nestačil na financování koní, museli jsme se tedy jen mlátit do stehen. Po tréninku dorazili ještě zbylí pracovníci s krycím jménem no-brani, kteří jeli ranním pendolinem.
Nastala další část přípravy na mojí výzkumnou akci. Tým bylo potřeba rozdělit dle vlastních preferencí do několika specializovaných skupin. K tomu posloužila moje nenahraditelná metoda s názvem “Workshopy”, neboli hezky česky “Wapi akce”. Jednotlivé skupiny se specializovaly v těchto oborech a činnostech:

• Průjem a vše co o něm potřebujete vědět - včetně návodu na Valíkův rehydratační roztok
• Základy focení a práce s foťákem
• Vyvolání právě vyfocené fotky 
• O pohonu raket a pozorování letní noční oblohy
• Mindfulness - proč je dobré meditovat?
• Akční "Člověče, nezlob se"
• lihová raketa
• Nakoukni kuchaři pod pokličku

Jak vidno, jsou to zcela zásadní vědomosti a dovednosti pro zdárný průběh naší akce, o tom ale později. Následovala sportovní průprava celého týmu s širokou škálou možných aktivit od frisbee přes lezení na umělé stěně až po orientační běh nebo spikeball (fanoušky Duny přezdívaný Spice-ball). Nesmělo se zapomenout ani na řádnou výživu všech účastníků výzkumu, k obědu se tedy podávala žlutá kejda s rýží.
Po dalším dílu vědecko-výzkumné ságy o zlobrech nastala zásadní etapa tohoto víkendu. Mým cílem bylo zjistit zdroj tajemného vesmírného signálu odněkud z okolí Pluta. Není nic snazšího, než se směrem signálu rovnou vydat - akorát, že vůbec. Velkou část odpoledne mí spolupracovníci jen sbírali potřebné vybavení, což se může zdát jako pohodová práce, dokud váš život nevisí na kousku krepáku na vašem rameni. V dešti. Nakonec však sběr materiálu a jiného vybavení dopadl zdárně a celý tým se mohl vydat směr Pluto. Každý kontinent vyslal vlastní skupinku, přičemž ve výzkumném středisku vždy zůstal jeden dispečer, který skupinku navigoval… nebo si pekl špekáčky. Cesta to byla velmi svízelná s několika zastávkami a dílčími úkoly. Všichni výzkumníci jí ale nakonec zdolali a odměnou jim byly již zmíněné špekáčky u večerního ohně. Zde se hrála i experimentální muzika z hudebního projektu ŽBJ-2024.

19.5.2024
Celá výzkumná akce se chýlila ke konci. Váhal jsem, jestli spolupracovníky ze všech koutů Země nenechat v otevřeném vesmíru. Nakonec jsem ale překousl zvýšené výdaje kvůli zpáteční cestě a nějak jsem je na naší planetu dostal. Bohužel už si nepamatuji jak, celý průběh zpáteční cesty jsem protancoval u just-dance videí! Když už mi vlivem této aktivity začínaly odumírat jednotlivé mozkové buňky, řekl jsem si: Stačilo! Zhodnotil jsem, že nejlépe všechny úkoly plnila Austrálie - aby ne, protinožci jsou určitě na stav beztíže přizpůsobení. Podávala se červená kejda s těstovinami a pak jsem všechny poslal domů a slíbil si, že už se budu radši naplno věnovat těm zlobrům…