Středisková výprava - Hradec Králové

Termín: 29.4. - 1.5.2016
Autor: Pavouk

Psal se rok 2016 a bylo jaro. A ejhle, náhodou se všichni Mawadánci sešli, aby vyjeli na výpravu. Účast byla hojná téměř ze všech oddílů, jen ze skautek nejela žádná. Proč asi? Po shromáždění na Hlavním nádraží jsme vyrazili vlakem směr HK (to je Hradec Králové, nikoliv houskový knedlík). Ve vlaku byli moc příjemní lidé, kteří měli radost, že nás mohou pustit na svá místa. Jako dodatek jsme všichni společně pochválili ČD (to jsou České Dráhy, nikoliv čerstvé datle).

Hradec Králové vypadal stejně jako tři roky dozadu na rádcovském kurzu Krokodál. Jen zde po městě nechodili krokodálové a navíc jsme šli na jinou základnu. Tou byla zajímavá budova poblíž železnice. Nastěhovali jsme se do svých pokojů. V tom roverském byl okamžitě zhotoven věšák na oblečení našimi kvalifikovanými inženýry. 

V hlavní místnosti jsme se sešli na večeři, kterou měl každý vlastní. Nejlépe na tom byl Rychlík, který neměl žádnou. Jak se říká, za žebrotu na dobrotu. Řízky ověnčený Rychlík přišel do místnosti, kde se řešila nadcházející hra. Jeho osudnou chybou se stal krátkodobý odchod, během kterého roverstvo spáslo Rychlíkovy řízky. Když se vrátil do místnosti, bylo mu řečeno, že za vše může polospící Oran.

Započala první scéna, kdy se zjistilo, že je mezi námi čarodějnice. Každý účastník prošel zdravotní kontrolou roverských doktorů, jež měla za cíl objevit čarodějnici. Kromě tepu se kontrolovala například tvrdost lebky, či počet vší. Nemluvě o psychické prohlídce vedené Luďou. Doktoři byli opravdu přísní a důkladní, když však přišel na řadu Mára, nikdo nenašel odvahu ho jakkoliv zkoumat. Museli jsme věřit, že není čarodějnicí.

Mladší část výpravy již šla spát a jediné na co se čekalo, byl příchod Otesánka a Blešky. Pamatujete si, jak jsem psal, že od Krokodálu jsme změnili základnu? To Otes ani Bleška nevěděli. Buzz se však pro ně vydal a po nějaké době dorazili na základnu. Dále už nás čekala jen trocha slovních vtipů a spánek.

Už ani nevím, co mě probudilo, ale najednou jsem se objevil na rozcvičce, která se běžela na fotbalové hřiště. Běhalo se v kruhu a to cyklicky pořád dokola. Namazané chleby s rajčaty a vajíčky nám byly snídaní. Dopolední program bylo šifrování, kde družinky prokázali svou inteligenci. Během toho šli roveři hrát fotbal na golfové hřiště. To už tak inteligentní nebylo. Míčkem sice nikdo nedostal, ale k pochroumání nohou došlo dokonce dvakrát.

Obědem se stala kaše se Slaninou, kuřecí maso a fazole. Nastal velice dlouhý polední klid, který po umytí ešusu trval zhruba deset minut. Odpolední program byla rozsáhlá hra po centru města. Bohužel (pro některé bohudík) zde nechyběl přiteplený Černý kocour. Byla zde také například Krasomila, která moc ráda kazí fotografie panu Nikonovi, nebo Zlý duch, kterému bohužel nikdo nepřečetl slovo na zádech a tak jeho duše nedosáhla svobody. Pořád to bylo lepší, než některá individua, která duše postrádala.

Po hře jsme se vrátili na základnu a už jsme se chtěli rozchillovat, ale museli jsme připravit večerní oheň. Ten byl opravdu pěkný. Zpívaly se písničky staré, nové, recyklované, kytarové a i ukulelové. A také se pekly buřty, bohužel se ale málo roztahovaly. Dalším programem byla noční hra v základně. Vevnitř byly balónky se svíticími tyčkami uvnitř. Družinky měly tyto tyčky získat, celý prostor byl ale střežen slepými krtkojdy (ano, je to napsáno správně). Když družinky udělaly sebemenší zvuk, krtkojdi se na ně vrhli. Nakonec byli všichni krkojdi pomocí tyček vyhubeni.

Hra se povedla a byla zábavná, Kondorovi ale z prstu začal téct kečup. Určitě to bylo tím batmetalem. Usínání bylo doslova vlhké. Letošní čarodějnice končily a čekal nás První máj.

Nedělní rozcvička nebyla zdaleka tak záživná, jako ta předešlá. Ale zato jsme si zaběhali Velkou Pardubickou, když už jsme byli v Hradci Králové. K snídani byly takové buchtoidy a kakao. Nastal závěr víkendové hry, stačilo jen dostat čarodějnici. Jak jinak, než vodou? Bohužel čarodějnice ZaZu byla chráněna myškojdy. Když družinky všechny pozabíjely, mohly dostat samotnou čarodějnici. Ukázalo se, že vlastně tak špatná nebyla, takže vše bylo opět zbytečné. Útěchou všem byl skvělý guláš k obědu. K mání byl i ten bez lebek. 

Následovalo uklízení celé základny a balení batohů. Proběhlo také vyhlášení víkendové hry, kterou vyhrál Socool. Po nějakých těch míčových hrách jsme byli nuceni jet zpět do Prahy. Cesta vlakem byla úmorná. Spousta vlčat a světlušek měla stále dost energie, čímž se lišili od starších účastníků výpravy.

Celou výpravu hodnotím kladně, program byl výživný stejně jako jídlo a atmosféra byla poklidná. Bohužel se ale nepodařila najít Vendy. Co naplat.

Tak odpočívejte v pokoji. (ne že vás zase uvidím spát v kuchyni!)

Pavouk