Středisková výprava - Přelouč

Termín: 13.4. - 15.4.2017
Autor: Pavouk

Pátek třináctého dubna 2018 byl pro Přelouč opravdu nešťastný den. Ne snad, že by někdo umřel, nebo že by se zřítila nějaká budova, stalo se něco mnohem horšího. Přijela banda ryčících Mawadánců a už si to patlala až do tamní skautské základny. A to vám teda povim, že jich bylo jako sfing ve stánku se sfingami, šlo totiž o výpravu celého střediska, takže zde byli zástupci téměř ze všech oddílů, a dokonce i dva zástupci z jiných středisek v inkarnaci Hrošík a Péťa.

Základna byla příjemná, velice dobře vybavená, bylo zde hned několik záchodů a spousty dětských odrážedel, takže vlastně vše, co člověk potřebuje k životu. A pro milovníky čísla 9 tu byla i wi-​fi. Večer každý jedl to, co si přinesl nebo to, co mu přinesli ostatní. Jiné možnosti ani nejsou. Po klidné a poklidné večeři následovala seznamovací hra. Nejtěžší bylo klasicky seznámit se s pravidly této hry, ale i to se počítá. Hra však byla narušená vtrhnutím vystrašeného kníratého muže, který se všem představil jako Karel Knedlík. Tvrdil, že ho straší duch jeho předka Viléma z Pernštejna, protože byl pohřben bez uší, nosu a prstu (ten duch, nikoliv Karel). Tento pán pak poprosil děti, jestli mu můžou pomoci s vypátráním těchto zbloudilých částí těla, aby se zbavil onoho ducha a dopřál mu pokoje. Děti sice souhlasily, ale už od začátku bylo na tom Knedlíkovi něco divného… ten jeho knír… Následovalo krátké zpívání s kytarou a pak se samozřejmě šlo spát, nikdo neponocoval, v noci byl klid a mír.

Sobotní ráno bylo zahájeno rozcvičkou pod vedením ZaZu, mysl všech přítomných (a i nepřítomných) se však upírala k místní čičině, která se na rozcvičku přišla podívat. Byla moc hezká a se všemi se mazlila. K snídani byli rohlíky a trochu jsme si i zajamovali. Pan Knedlík potom rozdělil děti na čtyři skupiny a ty měly za úkol zjistit, kde se hledané části těla nachází. A kam jdete, když chcete něco zjistit? Samozřejmě že na Google, ale vzhledem k tomu, že se vám tolik nelíbí číslo 9, musí postačit knihovna. Senilní knihovník (Jeho jméno byl jeden velký otazník) dával dětem informace, v kterých knihách mají hledat další informace. Všechny informace však byly zašifrované, a i výsledek byl zašifrovaný a knihovna byla plná hygienicky přepjatých knihomolů. A ještě ke všemu to někdy úplně nevycházelo. Když dětem nakonec vyšlo heslo „Do papule bobule“, Knedlíkovi bylo hned jasné, že to logicky odkazuje k místnímu mostu. Ale i tak to bylo nějaké podezřelé… ten knír…

Následoval pokrm. Obsahoval tři základní elementy: Brambory, mrkev a wepřové. BMW. Polední neklid proběhl v klidu. Odpoledne se děti vydaly k již zmíněnému mostu pod vedením Knedlíka a jeho pomocníka a experta na buzoly Jorgeho. U mostu děti hledaly tak usilovně, že našly kešku. Nakonec se jim teda podařilo najít i nějaké mapy, které je poslaly na místa s částmi těla. Když se skupinkám po dlouhé cestě drsnou přírodou podařilo od správkyně získat ony uši, nos a prst, musely se ještě vypořádat s podivnými loupežníky, kterým z nějakého zvláštního důvodu šlo o tyto lidské zbytky. No proti gustu… První donesla ostatky skupina Hobitova, neboť na ostatní skupinky užila lsti. Není divu, měli v týmu Lstivého Odyssea. Nakonec se však u Knedlíka nashromáždily všechny části. Ale ten jeho zpropadený knír…

Večeřel se chleba s pomazánkami. Každý si mohl vybrat z přeberného množství pomazánek. Každý si našel tu svojí. Byla to paráda. Další na programu mělo být promítání filmu, ale než začalo, zjevil se duch Viléma z Pernštejna a tvrdil, že Knedlík je zrádce a že chce pomocí jeho ostatků uvést na Přelouč kletbu. To je ale prevít ten Knedlík… Od začátku mi byl podezřelý… to asi tím knírem. Pak proběhlo avizované promítání. Na programu byl Asterix a Obelix: Mise Kleopatra. Šlo to, šlo to, Imhotep. Mladší děti pak dělaly, že jdou spát a starší se koukaly na další film, kterým byl Thor: Ragnarok. Nic pro epileptiky… Po tomto filmu šli spánek předstírat i všichni ostatní.

Nedělní ráno začalo dobrovolnou rozcvičkou. To potěší. K snídani byla krupicová kaše, což obměkčilo i ty nejtvrdší povahy. Panovala celkem pohodová nálada a bylo teplo. Něco však bylo špatně. Ano, vždyť Knedlík chtěl proklít celé město! Skupiny se vydaly ven a sledovaly Knedlíkovi přisluhovače, kteří mu nesli ony ostatky. Došli až na rituální místo, kde mu vše potřebné předali, a protože byli v transu, mohl Knedlík v poklidu provádět podivný rituál. Děti ho musely překazit, a tak plnily úkoly od přisluhovačů. To dává smysl přece. Ale stačilo jen umět abecedu. Nakonec byl rituál překažen, kletba neproběhla a pan Knedlík si vyrval srdce. Jak poetické. Následovaly krátké míčové hry, a také oběd. Byla těsta vin (jako vždy) a červená omáčka. Nakonec balení, úklid a odjezd zpátky do Prahy.

Pro Přelouč to vlastně nebyl tak nešťastný víkend, Mawadáncům se podařilo zachránit město od kletby ke které sami z velké části přispěli. Výprava tak vlastně byla velice zdařilá a všichni se těšíme na další střediskovku!