Svojsíkův závod 2025 – krajské kolo

Termín: 13. – 14. 6. 2025
Autor: K. Ketus

Právě čtete 3. díl epické ságy o úžasných příhodách družiny $kautíci!!319megaPARADRAci.

Svojsík anebo nic! || SZ – okres || SZ – kraj || Výprava skrz betonovou džungli || SZ – celostátní 

Řeknu ti něco, co už víš. Svojsíkův závod není jenom samý slunce a duha, je to hodně zlý a drsný místo. A i když jsi sebesilnější, srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když to připustíš. Nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako stanoviště zdravovědy. Ale nejde o to, jak inkasuješ, jde o to, kolik ran uneseš, a přesto se znovu zvedneš, kolik ran dokážeš přijmout a nezastavíš se. Jenom takhle vybojuješ historický úspěch pro svoje středisko!

No tak to bychom měli motivační předmluvu na začátek. Nějak se nám tu ty předmluvy po zápise ze střediskovky rozmohly. Nyní ale k tématu. Svojsíkův závod. Krajské kolo. Historický úspěch pro oddíl, středisko i okres. Nezapomenutelné zážitky. Nová přátelství a naučené dovednosti. A taky ti bobři.

„Nevíte někdo, kolik je potřeba bobrů?“
„To opravdu netuším, snad by nám to mohl povědět pan Bradley.“
„Pane Bradley, pane Bradley, kolik si myslíte, že je potřeba bobrů? Jednotky, nebo snad dokonce desítky?“
„Stovky.“
„Stovky? Stovky bobrů? To je ovšem výtečný odhad pane Bradley, pojďte se na to se mnou napít!“

„A to je pro dnešek vše. Pokud nikdo nemáte nic dalšího k projednání, můžeme dnešní střediskovou radu ukončit a přesunout se do Jeep baru. Ještě Ministr? Snad ne zase oddílová kolečka? Ach tak, úspěch skautů na krajském kole Svojsíkova závodu, říkáš? Ale proč bychom je měli kvůli tomu zařazovat do Síně slávy střediska Mawadani?“

„Hele, náhodou to není vůbec špatný nápad. Aspoň by to trochu vykompenzovalo to zklamání s Citadelou. Já jsem jim tam toho Krakena navrhoval, ale oni ne. Že jim to nepřijde trapné. Ti kluci si přece zaslouží pořádnou odměnu. Je to přece historický úspěch nejen pro náš oddíl, středisko, ale dokonce i okres!“

„No dobře, tak můžeme hlasovat. Zahajuji hlasování střediskové rady o zápis členů družiny $kautíci!!319megaPARADRAci do Síně slávy střediska Mawadani. Kdo je pro?“

„Počkej, počkej, sekl se mi notebook a nestíhám zapisovat. Můžeš mi, prosimtě, vyjmenovat všechny členy, ať to tam můžu přidat?“

„Tak prosím ještě všichni dokolečka řeknem svoje jména, aby to mohl Slanina přidat do zápisu. Tak tedy, kdo je pro? No dobrá, návrh prošel. Ještě někdo něco, nebo už to můžem konečně zalomit?“

„A co ten plackovač?“

Hej, už dost. Říkal jsem sice, ať je ten zápis dobrý tak jako ten ze střediskovky, ale musí to být zápis. To znamená hezky pěkně ucelený text. Ne náhodné výkřiky do tmy. Vyprávění. Od začátku do konce. V pátek jsme přijeli, dali jsme si večeři a šli spát. Takhle nějak. Chápeš? Musí se to dát číst, člověče!

Tak dobře...

Všem nám hned od začátku bylo jasné, že to bude sjezd NPCs vol. 2. V pátek v podvečer se sešlo naše elitní komando doplněné vybranými jedinci z úderné jednotky Brainrotů – Měďákem a Tomíkem –, abychom vylepšili naše 8. místo z krajského kola před dvěma lety. Byli jsme připraveni jako nikdy. Ale to organizátoři také. Ačkoliv jejich řady opustil Arny, hvězda a charakter, na němž Svojsíkův závod dlouhé roky stál, vývojáři od jeho odchodu pilně pracovali na vývoji a vylepšování všech NPCs pro větší imerzi. Dialogy tak byly rázem reálnější, animace plynulejší, lampy rovnější a glitche s barvou triček vzácnější. Místy bychom si je dokonce málem spletli s normálními lidmi, ale naštěstí byli od standardních lidských bytostí odlišeni šátkem, nebo dokonce krojem.

Naše zadání se týkalo nějakých bobrů, hledal jsem proto ihned intuitivně svým zrakem pana Bradleyho, aby mi objasnil jejich potřebnou kvantitu, avšak marně. Navíc jsme byli připraveni o Ministra a posláni s náhodným NPC přespat do divočiny. Úkolu jsme se však zhostili s velikým zapálením a přes konflikty s mravenci jsme ulehli spokojeně ke spánku. Ráno jsme se snažili najít po cestě na start závodu obchod se zmrzlinou, ale s velikým zklamáním jsme nakonec museli konstatovat, že zmrzlinář, který dosud nevynalezl inflaci, byl z tohoto ročníku nekompromisně odstraněn. Tak snad ho příště zase vrátí. Na úvodním nástupu jsme taktéž shledali, že tým moderátorů byl rozšířen o dva zrádce z našich řad a vzápětí se nás nesportovně snažil demotivovat Ministrův „kamarád“ Skluz, ovšem my byli na jeho triky velmi dobře připraveni a radši jsme vyrazili na první stanoviště.

Tím bylo rozpoznávání dezinformací. Neváhali jsme a vyhodili jsme z okna pár bodů, které by museli organizátoři na náš účet při vyhodnocování zbytečně přičítat, a podobně jsme to provedli u čtyrbodového přídělu za oblíbenou zmrzlinu Odyssea. S příchodem na stanoviště vaření se však ručička na tachometru našeho výkonu ustálila na 100 % a v druhé polovině závodu jsme předvedli absolutní dominanci, klasickou ztrátu na zdravovědě samozřejmě nepočítajíce. Do cíle jsme tak přicházeli s mírným optimismem, načež jsme si zahráli při čekání na výsledek frisbee.

Ministr neponechal nic o náhodě ani tentokrát a na pozici hlavního rozhodčího propašoval Zbýňu. Nezbývalo tak než čekat dál na naše jisté vítězství. Při vyhlášení jsme museli trochu hrát překvapené, ale to nakonec nebyl problém vzhledem k tomu, že jako odměnu jsme dostali pouze Citadelu. Taková urážka. Svojsík se v hrobě obrací. Touto hrubou chybou organizátorů jsme si však nenechali zkazit radost z historického triumfu. Po cestě autobusem zpět jsme ještě testovali propracovanost Skluzova dvanáctiletého svěřence, jenž tvrdil, že je v úzkém příbuzenském vztahu s jakousi africkou královskou rodinou, a museli jsme uznat, že tohle NPC bylo opravdu velice přesvědčivé.