Svojsíkův závod - okresní kolo

Termín: 25.4.2015
Autor: Rychlík

Psal se rok l.p. 2015, byl teplý dubnový den. Na hlavním nádraží se sešla malá družina skautů z 319. oddílu a ještě menší družina skautek ze 126. oddílu. Jmenovitě tedy: Buzz, Pavouk, Robin, Mára, Očko a Bubu. Pak tam byli dva stařešinové - Medvěd a ten druhý…

Kvůli čemu ale mohl někdo vstávat v sobotu tak brzo ráno (kolem 6:00)? 
Inu byl tu zase další Svojsíkův závod a tentokrát se spojil okres Praha 5 s okresem Praha 2, aby to bylo velké. Vyjeli jsme tedy vlakem až do Strančic a kousek pak šlapali na start závodu. Nikdo z nás netušil, co se bude dít a jak si povedou obě družiny. A na startu jsme to viděli… Tolik družin, tak silná konkurence… Všude kolem nás to vířilo skauty v krojích, kteří dělali typické skautské věci: svačili u svých batůžku, seděli a čekali u svých batůžku, brousili si sekyru (kterou měli ve svých batůžcích), stavěli dvoumetrové vatry (v bezpečné vzdálenosti od svých batůžků) a pomáhali babičkám s nákupem…

Po krátké instruktáži se mohlo startovat a skauti z 319. oddílu to skutečně vzali zcela vážně. Konečně měli plnohodnotnou družinu a tak nastal čas porazit alespoň jednu jinou družinu. I přes zádrhele s umělohmotnými rukavicemi u první pomoci a menším zakolísáním u topografických značek, se jim podařilo získat i nějaké ty body u několika málo stanovišť. Například u stanoviště spolupráce, kde měli uvést vodu do varu, předčili svou rychlostí kdejakou horší rychlovarnou konvici, která byla levně nakoupena při výprodeji v supermarketu druhé kategorie.

Na stanovišti „Zpátky na stromy“ zase vrátili vajíčka do hnízda velmi rychle a efektivně. Při jejich dokonalé spolupráci pak nejednomu vedoucímu ukápla slza štěstí, která se při dopadu na zem změnila v nádhernou růži (protože takhle to se slzami vedoucích opravu chodí). 
Najít spojení na místo, kam nikdy nikdo nejezdí, však už bylo nad jejich sily a tak to celé bylo na houby. 

Jaké bylo naše překvapení, když dorazili jako první a měli přes 2 hodiny na oběd. Skoro okolo našich baťůžků vyrostly další růže se zázračnou mocí léčit nemocná štěňátka (o magických vlastnostech slz štěstí a pýchy u vedoucích se můžete dozvědět u svých vedoucích). 
Po obědě následovaly tzv. Brány. Ty už byly na jednotlivce a skutečně vyžadovaly znalosti i intelekt hodný středně průměrného génia. I zde však dokázali skauti odhalit své skryté vlohy pro logiku, elektrotechniku, vytrvalost i přírodovědu. Dokonce na některých stanovištích upozorňovali vedoucí na některé chyby v zadání (pavoukovci nejsou přeci hmyz). Přesto však některé věci dali zabrat každému.

A jak si vedly skvělé skautky z dagen? I po spojení s dvěma holkami s cizí družiny, dokázaly udržet vysokou úroveň. Vyřešily nejednu krizovou situaci a i oheň dokázaly rozdělat bez sebemenších potíží. 
Všichni tedy přežili závod a já všem rozdal malou kulatou odměnu. Všichni na mě ukázali svůj kyselý ksicht, což vlastně bylo dobře!

Ve výpočetním středisku pak pracovalo mnoho mozků na zpracování výsledků. Služby rychlé kopírky byly využity alespoň jedenkrát. Ve vzduchu byly cítit škvařící se mozkové buňky a vůně páleného papíru, to když byly při vysokých obrátkách zapisovány výsledky.

U vyhlášení výsledků už se čekalo jen na nejhorší. Dagny skončily na krásném 9 a půltém místě, což jsme moc nepochopili, protože umístění často probíhá v celých číslech (alespoň tak to bylo na zimní olympiádě, ke které bych Svojsíkáč přirovnal). 

Skauti s napětím čekali a čekali a čekali, až najednou byli… 

…první!

Cože? No tak jo. 

Mělo s tím snad společné to, že výsledky naší družiny zapisoval Medvěd, nebo snad smutné pohledy, které jsem vrhal na hlavní rozhodčí, nebo snad dokonce víra ve špagetovou příšeru? Na tyto otázky odpověď členové 319. nedostali, dostali však dobrý dort. 

Ještě před odchodem jsem byl brutálně napaden jednou dagnou, což skoro vedlo ke krvácivé tržné ráně na mé hlavě. Naštěstí se tedy na louce neobjevilo stádo jednorožců (protože každý ví, že větší množství vůdcovské krve je materiál, ze kterého se rodí jednorožci a duha). 
S boulí na hlavě, trochou dortu v břiše a s otřesem mozku jsem odcházel z místa triumfu malého družstva čtyř hrdinných skautů. Místní obyvatele asi ještě zarazí, kde se vzaly všechny ty růže, ale my to víme, že…

Napsal velmi pozdě večer a poté, co otestoval některé ty houby s lebkou, Rychlík