Svojsíkův závod - okresní kolo

Termín: 23.4.2023
Autor: Kaktus

23. dubna se skupinka 4 skautů ve složení Kaktus, Raptor, Odysseus a Bizon se jménem Megaparadraci vydala do okresního kola Svojsíkova závodu s jednoznačným cílem – uštědřit ostatním týmům devastující porážku. Od Pavouka jsme dostali v 9 hodin instrukce s pokyny, které uváděly, že do čtyř hodin máme objet čtyři stanoviště, na dvou splnit úkoly a získat nějaké ty nápovědy, které nás dovedou k místu, na něž máme přijet.

Zdravíce Ministra s Andulou, kteří se rovněž v klubovně nacházeli, jsme se po rychlé taktické poradě rozhodli použít autobus 191 a dojet na stanoviště na Petříně. Na Strahově jsme neomylným krokem zamířili do Petřínského komplexu, abychom nalezli sochu houslisty. V tu chvíli jsme také obdrželi první telefonát od Ministra, který se ptal, kde jsme. Sebevědomým hlasem mu bylo sděleno, že se blížíme k prvnímu stanovišti. Zděšený Ministr nám sdělil, že tohle je jeho stanoviště a bude na něm nejdřív za 20 minut. Přesto jsme začali hledat sochu doufajíce, že k ní dorazíme dříve než Ministr s Andulou a pak se jim vysmějeme. Bohužel hledání se protáhlo na poněkud delší dobu. Přibližně hodinu a půl jsme bloudili v petřínských zahradách a co chvíli volali Míňovi, aby nám poskytl alespoň malou nápovědu. Stihli jsme zavítat až skoro k Pražskému hradu a vrátit se zpátky na Petřín asi třikrát, než jsme stanoviště objevili. Naším úkolem bylo za pomoci kartonů prolézt kus hřiště, přes které byly natažené provazy, a nasbírat co nejméně dotyků. Úkol jsme samozřejmě zvládli fantasticky a okolo jedenácté jsme mířili směr Anděl, abychom nakoupili oběd a poradili se na dalším postupu. Cpouce si rohlík s májkou do pusy, Odysseus řekl, že na ty dvě nepovinná stanoviště s můžeme vykašlat, a tak jsme i učinili. U druhé zastávky – parku Folimanka – jsme byli ve dvanáct a čekaly nás krizové situace a jejich řešení. Odpovědi jsme trochu natipovali a ze stanoviště odjeli s průměrným výsledkem. Dle dvou nápověd jsme usoudili, že místem, na kterém máme asi za 15 minut být, je Cibulka.

Tam jsme paradoxně přijeli jako první a po pokynech, jež nikdo neposlouchal, začali plnit hlavní část závodu. Prvním úkolem byla Kimova hra, u níž jsme prokázali naprostou dominanci a odešli tak se skórem 34/36. Pokračovali jsme v okruhu podle fáborků, než jsme potkali tuláka Boba, který po nás chtěl postavit přístřešek za pouhých 15 minut. V časové tísni jsme na sebe naházeli pár klacků a zachránily nás body za týmovou spolupráci. Na ekonomických pojmech a rozpoznávání fake news jsme ztratili jenom čtyři body a čekalo nás poslední část – zdravověda. To, co se tam během pěti minut událo, bude zapsáno do našich pamětí jako absolutní katastrofa. Jediný, koho se podařilo správně ošetřit byl Cukr s popáleninami. Panický záchvat Odysseus ještě zhoršil a Ministr? Se zvratky v puse byl Kaktusem a Bizonem nemilosrdně udušen zakloněním hlavy. Za 20 bodů ze 36 jim můžeme ještě děkovat. V cíli nám řekli, že můžeme jít sledovat ostatní týmy na stanovišti zdravovědy, a proto jsme další hodinu a půl sledovali tragické výkony ostatních soutěžících, kteří málem do popáleniny nalili desinfekci nebo Ministra úplně přehlédli.

Na vyhlášení jsme si vůbec nebyli jistí naším výsledkem, ale cíl jsme splnili – druhý tým jsme porazili o 30 bodů, snědli čokoládu a odvezli si potrhaný diplom obratně poničený Kaktusem, který nezapomněl spadnout z točitých schodů.