Trosky na Troskách

Dobrodružství Jindřicha ze Skalice neskončilo mezi meandry řeky Sázavy, čekal na něj totiž ještě jeden nelehký úkol: Dopravit poselství na hrad Trosky. A těžko bys hledal lepší příležitost, než víkend, kdy na hradě koncertuje osvědčené plzeňské trubadúrské trio, jenž se pojmenovalo podle Jindrova meče - Znouzectnost. Jakmile se Jindřich o koncertě dozvěděl, zachvátila ho horečka a chtěl tam být. Posbíral trosky z řad mladších i vysloužilejších roverů, všichni se oblékli do varkočů ratajských a talmberských stráží a bez rozdílů názorů vyrazili to kouzlo prožít. Přidal se dokonce i Černý Bob.

Cesty různých družin na zříceninu byly spletité, provázené mnohými překážkami a útrapami. Nakonec se však na hradě všichni ve zdraví sešli a rumraj mohl započít. Do skupiny se přidal i vzácný host z dalekého Nizozemí - Robert zvaný oranžový. Ten v kempu nechal ženu a dceru a vypravil se na koncert zcela neohrožen a zcela bez schopnosti objednat si pivo, což mu zajistilo začlenění do našich řad.

Vystoupení bylo epochální. Na hrad se sjeli hosté vzácní v takovém počtu, že došly párky v rohlíku! Večer si nenechal ujít ani Racek Kobyla, který se hned dalšího rána chystal na dalekou cestu do cizích krajů. Nádvoří se zaplnilo a zvuky elektrické kytary a vřeštícího Cainea se rozléhaly do zapadajícím sluncem krvavě zbarvené krajiny Českého ráje. Kotel s postupem času netvořily už jen stráže z Posázaví, legendární písně roztančily téměř celé nádvoří. Historicky poprvé bylo propojeno písničkové BINGO a došlo i na Knedlíky. Naše dobrodruhy čekal další úkol: Dostat se do základny Krčka, která je od Trosek vzdálená asi půl tuctu kilometrů.

S popěvkem na rtech naše skupina opustila hrad a prodírala se temnotou noci. Nechyběla ani noční koupačka ve Věžickém rybníku, žel Kateřina s pradlenama zrovna tu noc absentovaly. Doteď se mi tomu nechce moc věřit, ale nakonec se všichni do základny dostali ve zdraví a to bez větších újem.

Sobotní ráno bylo jako každé jiné, akorát že vůbec. Obklopení několika tábory (naštěstí nikoliv Kumánskými) naši hrdinové přijali otevřenou náruč nového dne. Posnídali sváteční pokrm, a to doslova - sobotní svatý Jakub, byl v neděli hned následován svatou Annou. Bábovka od Betty zajistila dostatečně důstojnou oslavu.
I vydali se na výlet po nejen přírodních památkách okolí, navštívili Hrubou Skálu a už to vypadalo, že tento skvělý den nemůže zastínit ani sebevětší mrak. Přišlo však něco mnohem horšího - naše skupina narazila na nepřítele, jemuž i sám Satan závidí jeho splávek. Nebyl jím nikdo jiný než žíznivý Herbert. Nebo možná Hubert… Herald? Ať už zove jakkoliv, protivník to byl zákeřný a urputný. Doteď si vybavuji jeho tvář zdeformovanou usrkáváním svijanského piva. Jindrova družina s ním vedla lítý boj celé odpoledne, během něhož odjela Míša a Betty obhospodařovávat farmu zvířat a přijeli Ondral s Veru na motorových ořích. Černý Bob se též ztratil do ústraní, asi vyděšen krvavou vřavou. Bitvu s Hagridem nakonec posázavská skupina vyhrála, celá válka však svého vítěze bude mít až v květnu dalšího roku.

Vyčerpáni bojem, museli však pokračovat v dalším putování. Cestou hráli a zpívali z plných hrdel. Družinu se dokonce podařilo rozšířit o další dva verbíře - šlo o potulné Dominikány z Ústí. Opět nechyběla zastávka na koupání ve Věžáku, tentokráte okořeněná lezením na kládu. Podařilo se nakonec našim dobrodruhům dorazit zpět do srubu, čekala je merenda v kempu s opékáním buřťáků a královských hermelínů. Ještě dlouho do noci byl slyšet od ohně smích a postupně se trousící válečníci.
Ráno se nasnídali, sbalili a vyrazili na cestu domů. Jsem zvědav, kdy Jindrovi dojde, že zapomněl předat to poselství, kvůli kterému na Trosky v první řadě jel… no tak třeba za rok zas.

Zapsal kronikář pánů z Košíř a od Starého pramene - Pavouk