U Kolína je rovina

Termín:  7.10. - 9.10.2016
Autor:  Očko

Tentokrát jsem se sešly na opravdu neobvyklém místě – Hlavním nádraží. Čekalo zde spoustu známých i neznámých skautů a lidí, kteří jistě byli velmi nadšeni z toho, že stojíme přímo v cestě k eskalátorům. Sice se úplný začátek výpravy nepovedl – účastníci na srazu byli dřív než organizátoři, ale zbytek už byl o poznání povedenější. Při cestě vlakem se nám stalo osudovou chybou spoléhat na prázdnost spojů ČD v pátek odpoledne a nekoupení si místenek. Vlak byl trochu přeplněn a my si užily pocit, že na světe nejsme samy. Klaustrofobici měli tento pocit dvojnásobný. Jedinou výhodou se ukázalo to, že uličky vlaku byly tak nacpané, že se k nám průvodčí nedostal a tudíž nekontroloval jízdenky (bohužel jsem je měly koupené). Po příjezdu, nalezení klubovny a uklidnění se z šoku, v jaké „luxusní“ čtvrti Kolína jsem se to octily, jsem se zabydlely. Zatímco světlušky a skautky pletl náramky přátelství i nepřátelství, vedení se vydalo do místní Billy nakoupit nějakou tu potravu (nezapomněly ani na 31 a ½ rohlíku). Po večeři a pohádce všichni upadly do říše snů a těšily se, co nám přinese zítřek.

V pátek vlakem do Kolína,
věřím, že to bude prima.
Spacáky a karimatky, 
to jsou naše kamarádky.
(Elis, Tina, Andy)

Všechny jsme se bavily,
náramky jsme tvořily.
Udělaly jsme jich milion,
a pak padly únavou.
(Klárka, Maya)


Zatímco děti byly vzhůru už v brzkých ranních hodinách, vedoucí ještě pochrupkávaly a nechávaly si zdát o růžových slonech a fialových myškách. Ráno začalo klasicky rozcvičkou a snídání. K snídani byly rohlíky s pomáslem. Následovalo rozpoznávání stromů a keřů, které jsme musely v polovině utnout a jít rozmrznout do naší útulné základny, a oběd. O poledním klidu jsme objevovaly krásy stolního fotbálku a deskových her. Zasmály jsme se a zavzpomínaly na Cimrmany hrášky a vydaly se na výlet do neznámých končin Starého Kolína. Po příchodu k místnímu statku, který měl být námi dobyt, přišlo velké zklamání v podobě svatby bubeníka z kapely Rybičky 48. Prohlédly jsme si dokonalého ženicha (dle slov jeho svědka), vyfotily společné foto a vydaly se směr nádraží. Velmi zklamáni z toho, že si nepohladíme lamy jsme došly až k nádraží, před kterým se rozprostíralo prostorné hřiště. Zaskotačily jsme, zavzpomínaly na dětská léta a absolvovaly velmi dlouhou projížďku vlakem ( necelých 10 minut). Unaveny jsme dokráčely do základny, odjela ZaZu, což jsme všichni oplakaly a vzpomněly si na ni, když nám zbyly fazole od večeře. 

Stromy se nám líbily, 
také jsme se bavily.
Viděly jsme spoustu listí
a já na ně pořád myslím.
(K+M)

Kiki, Elis v rychlém kole,
dávaj góly ve fotbale.
K obědu jsou kolínka,
kolínka jsou mňaminka.
(E+T+A)

Během rozcvičky mám zvyšovali účast Medvědi od Kolína. Uklizení základny bylo velmi psychicky a fyzicky náročné, proto jsme si zakončení výpravy osladily v lokální cukrárně. Prohlédly si centrum Kolína a vydaly se směr Praha.

Když jsme běžely k sochám medvědů,
měly jsme plné ruce kaštanů.
Xnídani chleby byly,
marmeládou jsme je pomazaly.
(Anička, Kája, Bára)

Za pomoci malých basníků zapsala Očko