Úvodní výprava skautů

Termín: 23.9.2018
Autor: Rychlík

Tajuplná výprava za krásného počasí do proudu přírody

Byl nádherný slunečný den, jak už to na konci září bývá.
Ptáci zpívali a vál příjemný vítr. Teda za předpokladu, že jste se nesešli zrovna u hlavního vchodu na Smíchovském nádraží.

Když už jsme skoro nastupovali do autobusu, jenž nás měl zavést na start naší výpravy, doběhl na poslední chvíli Dave a bylo nás konečně 11.

11 je hezké číslo, je to prvočíslo a hlavně je to mistrovské číslo:

Číslo jedenáct stejně jako další mistrovská čísla (22, 33) je velmi mocné a silné číslo. Ne vždy  osoba, která je pod vlivem čísla jedenáct dokáže využít potenciál tohoto čísla a je spíše pod vlivem čísla dvě, které tvoří součet jedenáctky. Ne každý je totiž schopen přijmout potenciál mistrovského čísla, neboť s mistrovskými čísly není jednoduché žít.

Nejsem numerolog, takže tomu moc nerozumím, ale jisté bylo, že se nás sešlo hodně.

Když jsme konečně dorazili na Slapy, začínalo slunce skutečně pražit. Navíc vůbec nefoukal vítr a bylo fakt vedro. Kdo by to byl čekal. Sluneční paprsky do nás začaly ostře bodat ve chvíli, kdy jsme si prohlíželi Slapskou přehradu.

Zde několik pozoruhodných faktů o Slapské přehradě:

  1. Je šestou největší přehradou v ČR

Pod pregradou (jak jí místní usedlíci říkají) jsme narazili i na sochu svatého „proč má jméno napsané na druhé straně“ Jana. Svatý Jan je, jak známo, patronem nejen loďařů a vorařů, ale také proudů, ať už stejnosměrných či střídavých.
My se rozhodli vydat po proudu svatojánského proudu v proudu dobré nálady.

Sem tam však na nás vyskočil nějaký ten skřet či ork, protože jak známo, ti reagují na zvláštní slova. Proto se nesmělo nahlas hovořiti tato často používaná slova: bagr, úterý, nevím, mňam, nazdar, kebab, jídlo, čtyři, ano, strom a cesta.
Inu bylo to skutečně těžké, to musíte uznat.

Za stále vydatnějšího sluníčka jsme si to razili dál. Sem tam jsme objevili, že má někdo u sebe orkolík, sem tam jsme se schovávali před práskačkami zlého čaroděje – vránami.

Když se slunce skutečně nejvíc rozpražilo, schovali jsme se do stínu podivného amfiteátru na břehu řeky. Zde jsme sehráli divadlo „Jak jsme pojedli oběd“ a vydali jsme se dále na cestu.

Na krkolomné cestě jsme narazili na pořádné nepřátele, ale rozhodli jsme se nevyvolat válku s mloky, protože jsme u sebe neměli dost čapek.

V jednu chvíli jsme dokonce narazili na historicky první turistickou trasu KČT. Zde jsme nalezli i nějaký ten poklad a taky jsme nalezli mapu k mapě!

Když i podruhé sluníčko dosáhlo svého slunečního maxima, schovali jsme se do malého altánku. Někteří v dřepu ocenili kvalitní artistické dovednosti chytání JÍDLA do pusy. Celá družina se velice pobavila a vyrazila dál.

Ke konci cesty jsme si netroufli za vydatného slunce najít poklad vysoko v železobetonu a také jsme hledali psa. Ne našeho a nenašli jsme ho.

Když jsme akorát včas dorazili do Štěchovic, zbývala už jen jedna malá drobnost: dát si točenou limonádu.
Někteří to nevydrželi a rovnou si objednali pizzu Havai. Nasyceni a napití, jsme vyrazili zpátky do Prahy.

Naprosto podle pravdy zapsal Rychlík