Úvodní výprava skautů
Autor: Olda
Jaká byla výprava?
Nepovedená.
Ptáš se, jaká byla zahajovací výprava skautů v roce 2020? Zajímá tě, do jakých krajin jsme se na výpravě dostali? Připadají ti tyhle otázky jako ze špatné reklamy? Super, protože na tyto otázky dostaneš odpovědi! (S tou reklamou nic moc nemyslím, prostě se s tím smiř!)
Vždycky se mi honilo hlavou, jak se pojede na výpravu. Dneska jsem dostal negativní odpověď, že autobusem nepojedeme. V Mělníku jsme přesedlali na další spoj.
Cesta na sever… To by mě zajímalo, jaký sever je na mysli, je to vcelku obecný pojem, řekl jsem.
„To přeci není žádné tajemství!“ dostala se mi odpověď.
Jedno bylo jisté, příroda v tomto CHKO byla vskutku nádherná. Téměř až magické smíšené lesy přímo sálaly tajuplnou energií. Navštívili jsme i romantický hrad usazený na vysokém kopci.
„Tohle je hrad Kokořín, že?“
„Ne, snad si nemyslíš opak?“
„Myslím. Takže nemáš pravdu.“
Cesta sice byla nahoru a dolů, avšak stála za to. Mezi mohutnými pískovcovými masívy se člověk cítil hrozně malinký a z kopců byl krásný výhled.
„Kudy se jde dál?“ zeptali jsme se Sokola.
„Doleva.“ automaticky jsme tedy zabočili doprava, jenže chybně!
„Ale ne!“ vykřikl Sokol. „Pravda!“ Všichni jsme tedy poslušně udělali dřep.
Toto bylo jedno z mnoha nedorozumění, jež na výpravě vznikla. Hra, při níž se na jakoukoliv otázku odpovídá nepravdivě vskutku přinesla spousty zajímavých chvilek.
Mě však trápily spíše vzniklé paradoxy. Proto jsem se zeptal: „Když však někdo odpovídá lživě tak, aby to byl přesný opak pravdy, a všichni to ví, není to potom pravda?“
„Úplně ti rozumím.“
Na výpravě jsme také viděli řádný příklad etologie lidského druhu. Samec Jenda projevil svojí teritoriální dominanci nad dvěma samicemi v lese tím, že jejich kuřácké místo řádně označkoval. Lidské samice se se zděšením rychle vzdálily. Ostatní členové Jendovy tlupy mu řádně zatleskali za obhájení titulu alfa samce.
Ke konci výpravy se uspořádala velká rohlíková challenge (v mawadanském slangu chalange). Nikdo nevěřil, že by někdo dokázal sníst rohlík pod minutu. Na první zdání jednoduchý úkol se zhostilo většina účastníků výpravy. Nikdo moc nedával sázky na to, že by Jenda dovedl sežrat, což je asi nejjemnější možný popis nadcházející konzumace rohlíku, tento druh pečiva pod minutu. Zatímco někteří si rohlík evidentně vychutnávali, on ho cpal do pusy celý. Petr pro změnu zvolil taktiku malých kousíčků, které polykal. Nakonec se Jenda stal vítězem s časem 56 sekund.
Zpáteční cesta v přecpaném autobusu nejenže nebyla příliš anti-covidová, ale také nepříjemná. Až na tento malý detail se však výprava velmi povedla.
