VIII. Catonův memoriál - noční pochod 

Termín: 11.3. - 12.3.2016
Autor: špatný básník

Tak nám místo pořádného zápisu z legendární akce přišla jen tato špatná a navíc zbytečně dlouhá báseň.


Catonův memoriál VIII.

Na nádraží v pátek večer sešlo se nás moc,
nikomu však nevadilo, že blížila se noc.
Chlapci, ti se nezapřeli, s květinami i hrst petržele,
aby si je (ty květiny) ZaZu mohla ráno odnést do postele.
Po zanechání toho všeho v úschově na třetí pokladně,
vyrazilo 15 chrabrých k vlaku, jak jinak než hromadně…

V Berouně však nastaly zmatky, Martina například nechtěl pustit vlak,
při hledání hostince mnohé téměř trefil šlak.
Uprostřed kovošrotu cesta vedla kolem děla,
až konečně a se vší parádou ke stolům posadili jsme svá těla.
Při objednání nápojů občanky hrály prim, 
pilo se, jedlo a četl se i špatný rým.
Ondra hrdě na své hrudi ukázal nám střediskové tričko,
což spolu s podlézáním zapůsobilo na vůdce maličko.
Po 2 hodinách zábavy však najednou všem došlo,
že z 30 km trasy se zatím vůbec nic neušlo.

Vyrazili jsme tedy na cestu, ještě plni všech našich sil,
jakékoliv bahýnko nám Slanina kanadami rozrazil.
Během cesty různá témata řešili jsme o sto šest.
Například kdo málo mluví, velmi dobrý kámoš jest!
Také Oran chtěl nám ještě několik věcí o botách říci,
když do nastalého ticha znenadání zaznělo: „Jaký obuvníci?“
Nad ránem ještě stále do bahna zapadali jsme hluboko,
a to nám na cestu zezadu svítilo Sauronovo oko…

Při hledání další kešky zbytek šel prozkoumat ves,
asi jim však nedošlo, že s Otesánkem máme GPS.
S Oranem tedy vyrazili jsme kvapem dohnat tuhle většinu, 
která však zcela jinde právě vybalovala nenačatou svačinu. 
Marně do kroku jsme přidali,
ty za námi jsme přesto nedohnali…
Nakonec po domluvě na kraji lesíka,
někteří při čekání dali si šlofíka.

Ve Vonoklasech oddělila se Lenka s Kondorem,
když vyrazili SI za pracovním terorem.
V Solopiscích zase Vašek s Ondrou vyrazili na lehký vzduch
11 přeživších už pomalu cítilo Radotínský… …vzduch.

A konečně cíl naší cesty, Radotínské nádraží už bylo v dohledu,
po zničení plotu a odbahnění, konec, sláva, už jsme tu!

A nakonec otázka, která byla každému vlastní:
Po dalším pochodu, cítíte se šťastní?
 


Rozbor básně: Autor se pokusil vypořádat s traumatickým zážitkem z náročného pochodu v noci uměleckou formou. Bohužel jeho báseň postrádá hlubší myšlenku i jednotnou formu. Pokus o humorné rýmy se zcela míjí účinku. Doporučili bychom autorovi, aby se spíše věnoval něčemu, v čem by mohl slavit větší úspěch – například světovému míru…