Výlet 126. oddílu s rodiči

Termín: 21.4.2018
Autor: Máša (skautka)

Sešli jsme se v sobotu 21. dubna v 7:50 na Smícháči. Jeli jsme na výlet k vyhlídce Máj, do Třebsína a k Petrovu u Prahy. Bylo nás velmi moc. Bylo hodně svetlušek, jedna skautka, pět vedoucích a samí rodiče... V 8:04 náš autobus s číslem 361 vyrazil. (měli jsme štěstí a přijeli rovnou dva, protože jinak bychom se tam nevešli). Jeli jsme necelou hodinu a když jsme přijeli na konečnou, tak jsme čekali na zastávce na další autobus. Když jsme vystoupili z dalšího autobusu, přímo na zastávce byla malinká pekárnička, kde jsme si skoro všichni koupili velmi dobré koláčky. Po malé svačince jsme pěšky vyrazili dál. Po cestě jsme nalézali na zajímavé brouky, kytky a Anička vždy vědela, co to je a jak se to jmenuje. Objevili jsme, že tam roste svízel přítula a začala válka. Všichni běhali a házeli to po sobě po celou naší cestu. Tak po 30 minutách od začátku jsme došli na vyhlídku Máj. Byla velmi moc pěkná a vypadalo to tam úplně jako reklama na Kaufland. Potom jsme se vydali dál, všichni se nasprejovali repelentem a namazali krémem. Až když jsme procházeli polem, tak nám Krtek řekla, že si zahrajeme hru Bomba a štít. Tak jsme si to zahráli a vyrazili dál. Holky si povídaly strašidelné historky a Máša se snažila všechny vystrašit pupenama, které vypadaly stejně jako housenky. Zazu má na všechno ALERGII! Anička nám řekla, že si máme zahrát Bomba, medvěd, něco, něco. A tam jsme museli objímat stromy, vylézat na vyvýšená místa atd. Krtek byla tak hodná, že nám dokonce půjčila svůj foťák! Nakonec jsme dorazili na druhou vyhlídku. Všichni byli unaveni, tak jsme si tam všichni sedli a začali se fotit, obědvat, pít a hrát si. Taky jsme tam potkali Kačku a její rodinu. Oni měli hamaky, ve kterých jsme si pak na chvíli taky poleželi, a prapodivný létající talíř, se kterým jsme si pak taky hráli. Hráli jsme pak i na čaroděje. Vedoucí se tam zatím fotili na Míšin fotoaparát. Jeli jsme si pak ještě jednu hru a měli jsme naložit do krabiček sirek, co nejvíc věcí. Pak jsme vyrazili. Všem bylo vedro a všichni si už přáli být u cukrárny, ale zbývalo nám ještě docela hodně času. Po cestě jsme si dali ještě jednu přestávku, tam jsme si hráli a byla škoda, že jsme neměli míč. Šli jsme po poli, bylo vedro a říkali jsme si strašidelné historky. Dori spadla. Nakonec jsme přišli k CUKRARNĚ! Všichni si dali alespoň dva kopečky zmrzliny a nějaké pití, byli jsme strašně šťastní. Seděli jsme na zastávce, pojídali zmrzlinu a čekali na vlak. Když jsme pak doběhli na vlakovou zastávku, tak jsme si ještě něco stihli koupit. Přijel vlak, my jsme nasedli do druhého patra a vyrazili. Ve vlaku jsme si hráli na horskou vesničku a když jsme dorazili, tak jsme se rozloučili a vyrazili domů.

KOOONEEEC

Psáno z pohledu Máši