Výprava na Čtvrtníkův srub

Termín: 3.2. - 5.2.2012
Autor: Rychlík

Čtvrtníkův srub – výprava ledu a mrazu
Málokdo by se asi odvážil vyrazit v -20°C někam na výpravu, natož pak na zasněženou Šumavu. Skupince odvážlivců vedené Cipi a Šípkem však toto nepříjemné počasí nedělalo žádné problémy a tak jsme se sešli v 16:45 Na Knížecí na nástupišti 4., abychom společně vyrazili tam, kam by se mnozí neodvážili. Naše skupinka byla osmičlenná. Krom Cipi a Šípka jsem tam byl i já, Petra (Brčko), Lenka, Martin, Honza (Šídlo) a Lachtan. Poslední jmenovaný si sebou vezl opravdu velký baťoh plný překvapení (k tomu se snad dostaneme)…

Cesta autobusem uběhla vcelku rychle a tak jsme všichni dorazili do Dřešína, kde došlo k velkému rozdělení. Elitní družstvo se vydalo přes naše letní tábořiště pěšky až do Vacova. Já s Petrou jsme autobusem ještě trochu popojeli do Vacova, abychom stihli včas dorazit do srubu a zahřát ho pro ostatní. Pořádné oblečení nás drželo vcelku v teple, vyjma tváří, které schytávali nápor štiplavého mrazu. I přes veškerou obavu naštěstí nebylo ve Vacově příliš sněhu a tak jsme v klidu došli až k našemu cíli – ke Čtvrtníkově srubu. Uvnitř snad byla ještě větší zima než venku! Úspěšně jsme začali akci „zahřátí srubu“ a posíleni teplým čajem jsme doufali ve změnu k lepšímu. Jen zmíním, že k potoku jsme se museli prosekat a voda zamrzala téměř ihned… 

Po dvou hodinách, kdy se nám podařilo rozehřát kamna do ruda, bylo ve srubu přijatelných -7°C, což už stačilo na to, abychom si sundali čepice a trochu rozepnuli bundy. Petra, která trochu vylila svůj čaj, zároveň objevila zajímavý paradox. I když bylo v jednom rohu dostatečně teplo, v druhém voda ihned po vylití na zem zamrzala (i když to byl horký čaj). 

Po třech hodinách od příchodu na srub se nám podařilo zahřát hlavní místnost na krásných 5°C, což už v pohodě stačilo na vytáhnutí kytary a zahrání pár hezkých songů. Krátce na to dorazila i elitní skupina, která se ihned vrhla ke kamnům a začala se hřát. 

A nyní se dostáváme k samotnému Lachtanovu batohu. Jeho obsah nám byl dlouho skryt až do chvíle, než z něj Lachtan začal vytahovat nejednu dobrou čokoládu… Zahřátí a posílení jsme tedy kolem 3:00 šli na kutě. V podkroví, kde většina z nás spala, bylo příjemné teplo, které se tam celou dobu schovávalo (taková drzost).

V sobotu jsme se probudili do příjemně chladného dopoledne (ráno už skutečně nebylo). Po menších dohadech jsme nakonec vyrazili na okružní jízdu kolem nádrže Rohanov do Vacova a zpět. Po cestě jsme naráželi na jednu zajímavost za druhou: Lachtanem vystrašené koně, nenalezenou kešku, klouzačku, hodně ledu a hospodu ve Vacově. V posledním jmenovaném jsme se zdrželi trochu déle, neb tam měli to, co jsme tento víkend hodně postrádali – teplo. Půlka našeho družstva pak otestovala hrací automaty za 2Kč. Většina vyhrála žvýkačku, výjimečně i s obalem…

Cesta zpět byla skutku mrazivá, ale zvládli jsme to bez ztrát a následků na zdraví. Asi kolem 16:00 jsme se dočkali vynikajícího obědu, který se skládal z kolínek a skvělé rajčatovo párkové omáčky. A Lachtan zase nezklamal. Ze svého batohu vytáhl rakvičky se šlehačkou a začal servírovat dezert. 

Odpoledne a večer jsme pak strávili trochu herně. Kromě Jungle speedu jsme si dali i vtipný Dixit a pak jsme se vrhli na hraní písniček. Projelo se vše možné, až nakonec Lachtan se Šípkem skončili u Nohavici. Zahráli všechny jeho povedené písničky, kterých je tak 90% (takže hráli dlouho). Večer jsme navíc vypustili lampión s přáním směrem k hřebčínu, na který jsme narazili dříve. 

A tak se šlo spát překvapivě brzy (asi kolem 24:00). Jelikož nikdo přes noc nepřikládal do kamen a nahoře se nedalo dýchat a bylo potřeba otevřít okno, probudili jsme se do arktické zimy, což není vůbec příjemné. No tak jsme zase zatopili a bylo hned o poznání lépe.

Po snídani se šlo nařezat a naštípat dříví. Holky zatím uklízely jeden šuplík plný karet. Petra vyrobila krásnou krabičku na karty, Lenka nakreslila krásný zápis do místní knihy návštěv a vše bylo hotovo. K obědu jsme měli gulášovou polévku a poté jsme vyrazili na autobus do Prahy. Nutno podotknout, že řidič asi šetřil či co, protože vůbec netopil a ty 2,5 hodiny byla v autobusu vcelku zima…

No a tak jsme všichni přežili a úspěšně se vrátili. Konec. Ende. 
M. R. P.