Výprava na Okoř

Termín: 18.10.2014
Autor: Krtek

Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je stromama. Tak tuhle písničku asi znají všichni. Ale kde to je? A jak dlouho se tam jde? Existuje to vůbec? Opravdu je tam ta bílá paní s pokladem? Na to všechno jsme chtěli přijít se světluškami, proto jsme se v sobotu 18.10. vypravili do hvozdů v okolí hradu. Hned na začátku výletu jsme nastoupili do cyklo-​hráčku ( jediná souprava ČD, která je celá upravená pro děti - velká křídová tabule, na stolečkách hry a mnoho dalšího). Paprsky sluníčka nám začaly svítit do oken vlaku, protože nás čekala cesta 12 km, bylo to překrásné zpestření. Trasa nás hned u prvního a posledního kopce překvapila, některým pomalu docházely síly, takže takové posezení na vrcholu přišlo vhod. Tam jsme se dozvěděli, jak to s tím Okořem a pokladem je, a dokonce s námi šli 4 trampové (Myška, Slanina, Cipi a Krtek), kteří prý mohou vědět, kde je ukrytý poklad. Cesta ubíhala rychle, potkali jsme mnoho turistických rozcestníků, kde nám Krtek vysvětlila mnoho fint, co tam vlastně všechno je. Abych nezapomněla, což poslední dobou je u mě velmi časté, tak nejdůležitější úkol byl najít nějakou neobvyklou zvířecí stopu. Povedlo se hned na první bahnité cestě, tedy jestli se dá mluvit o nějakém zajímavém zvířeti, to nevím. V bahně se rýsovala psí stopa, a protože moc kilometrů nezbývalo do konce, tak jsme ji odlili ze sádry. Výsledek se povedl, jak se můžete přesvědčit na fotkách. Tak se naše výprava najednou stala lepší než vlčat, máme přeci odlitek stopy. Ručičky na hodinkách ukazovaly třetí hodinu a na obzoru vykukoval Okoř. Jsme tu, ale co ta bílá paní ? Nikde nebyla, tak jsme svůj žal šli zajíst do nedaleké cukrárny. Když v bříšku všechno slehlo, tak u brány zavolala paní průvodkyně. Prohlídka se stala pro světlušky neobvyklým zážitkem. Myslím si, že i paní průvodkyni překvapil zájem všech světlušek a nepřeberné množství jejich různých otázek. Po odchodu jsme se pokusili něco riskantního - zkusíme vyvolat bílou paní. Štěstí nám velmi přálo a objevila se. Prozradila nám, že jeden ze čtyř trampů poklad ukradl, takže ví, kde je ukrytý. Byl to padouch Slanina, ten prevít ho ještě schoval. Vzali jsme buzoly a vydali se podle azimutu, který nám neochotně sdělil. Po desítkách minut z křoví začaly vykukovat dvě čokolády. Rychle jsme je čapli a padali na vlak. Po cestě jsme potkali strašáka, který neunikl naší fotce. Vlak jsme došli a unavení nasedli. Po náročném dni, kdy nám záda hřálo sluníčko, jsme se všichni těšili na další výpravu a do postýlky za maminkou. Hojnému počtu na další výpravě zdar.