výprava roverů za dr. lysenkem

Termín: 10. - 12. 2025
Autor: Člen elitního komanda roverů

Elitní skupina roverů se v pátek sešla na Smíchovském nádraží s jasným cílem.
Najít Dr. Lysenka za každou cenu. Ne všichni byli dosti kvalifikovaní, aby se mohli zúčastnit(tvrdili že nemají čas), takže nás bylo pouze 6 nejlepších. 

Již dopředu pro nás bylo přichystáno 1 kupé a my mohli v klidu cestovat vlakem. Nutno podotknout, že celá akce probíhala v utajení, takže jsme museli sdílet vlak s obyčejnými občany. Vše proběhlo podle plánu a my vystoupili na nádraží v Rokycanech. Od tamtaď jsme se vydali na místo našeho prvního přespání vzdáleného zhruba 2,5 kilometrů. Po příchodu jsme postavili základní tábor, nastražili pasti rozestavěli hlídky a ulehnuli ke spánku. 

Ráno jsme vstali, posilnili se snídaní a všech 7 nás vyrazilo dál. Počkat 7? Málem bych zapomněl. Během noci se k nám připojila nejdůležitější jednotka naší výpravy, která přišla pěšky až z Pardubic. Nepostradatelný člen, vysoce postavený ludaistický kněz, uznávaný lysenkolog, známý také jako "Kocour". Proplížil se pastmi a ulehli mezi námi.

Když už se sešeří
nastane příšeří ,
Kocour se přikrade
s batohem na zádech,
přiváben příšerou.
                      - neznámý autor
Gentlemani chodí spát ve 4 ráno
                      -Kocour

Cesta byla dlouhá a umorná, po cestě jsme narazili na pár studánek, z nichž alespoň některé tekly a my si mohli doplnit zásoby vody. Kam jsme ale vůbec šli? Od našich špionů se nám doneslo, že se Dr. Lysenko skrývá na hoře Tok. Jedna z nejnebezpečnější hor na světě. S výškou 865,0 metrů dosahuje již mimo atmosféru. Dalším problém byl, že jsme si nevzali kyslíkové masky a cepíny a vrcholek hory má teplotu absolutní nuly.
Po 30 kilometrech úmorné cesty jsme konečně dorazili na vrchol. Naše štěstí bylo, že jsme s sebou měli pár propan-butanových bomb, z kterých jsme dýchali . 

Na vrcholu pod vedením Kocoura jsme skutečně vypátrali na Dr. Lysenka a dosáhli osvícení. Chtěli jsme ho vzít do Prahy, ale odmítnul spolupracovat a prchl do strakonické nemocnice pomáhat udrožovat úmrtnostní prvenství. Pořád v šoku ze setkání s Lysenkem jsme se vydali kousek pod vrchol Toku a uložili jsme se ke spánku.

Druhý den ráno jsme vyrazili do Jince, kde jsme se vydali do Prahy a rozloučili se s Koucorem, jenž jel do Pardubic, hledat perník a sázet na dostihy. Ačkoliv se nám nepodařilo přivábit Dr. Lysenka do Prahy, tak i přes to prohlašují výpravu za úspěšnou.