Zápis z HKV4DX

Termín: 16.10. - 18.10.2015
Autor: Pavouk

Dlouho očekávaný víkend měl začít a my jsme se sešli na Smíchovském nádraží. Kromě našeho oddílu tam přišel i jakýsi holohlavý muž s pizzou. Po chvíli jsme všichni uznali, že to opravdu je Otesánek a ne nějaký vyznavač Taoismu či Nacismu. 

Vyrazili jsme směr Srbsko. Během cesty jsme se snažili ujednat výhodný obchod s Garfieldem, který lačnil po Francouzově pizze. Na kousek pizzy jsme dokonce Garfovi dali slevu, ale on se nenechal zviklat a vydobyl si své jídlo zadarmo.

Dojeli jsme do Srbska a došli jsme do chaty. Interiér byl zajímavý. Byla zde velice křehká kamna, železné palandy a hlavně spousta matrací, což se později stalo osudným pro Medvědovu achilovku. Večer jsme se najedli a chtěli jsme jít spát. To bohužel nebylo moc možné, protože jsou mezi námi takové osoby, které asi nikdy nespí. Tyto osoby bohužel měly potřebu sdílet svou radost z návalů energie s ostatními. Dalšího dne nás měly očekávat zajímavé události.

V sobotu ráno po snídani začal LARP. Rád bych sem teď vložil zcela autentický deník nacistického vojáka Mathiase Kolla:

17.10. 1944 Válka ještě stále neskončila. Dnes ráno proběhla další prohlídka od říšské komise. Museli jsme dělat kotrmelce a klikovat. A v plavkách! Navíc naverbovali i boje neschopné!

Náš oddíl byl dnes poslán na tuto chatu a já musel poslouchat příkazy toho hnusnýho gestapáka Benjamina Šustackera! A ten major Ausgucken už mě taky štve. Napadli nás spojenci pod vedením plukovníka Sixtona. Zajali jsme je a většinu času jsme je hlídali a vyslýchali. Obzvlášť jsme si vychutnali dobrý oběd, když zajatci měli jen suchary. Později se mi podařilo jejich plukovníkovi dát zbraň a přinutit ho, aby se zbavil Benjamina. To udělal a celá naše stabilní jednotka se začala bořit. Říšský doktor Hanen nestíhal léčit a ten spojenecký byl stejně spoutaný a postřelený.

Spojenci se proti nám začali bouřit. Jako zázrakem se však objevil problém pro obě strany. Šílený vědec Krystof Benehmen, kterému to tady před válkou patřilo, vypustil nechtěně zombie. Obě strany se tedy spojily proti tomuto většímu nebezpečí a společně to přemohli...

Když jsme si dohráli na vojáčky, začali si na ně někteří hrát znovu. Probíhaly rozsáhlé Nerf bitvy po celé hlavní místnosti. Jiní zkoušeli stolní hry. Nastal čas udělat večeři. Všichni jsme se, vidíce ty krásné chleby, těšily na chudé rytíře a ony byly tortilly! To je smůla! No dobře, bylo to super. Při přípravě jsme se rozdělili do velkého množství skupin, každá měla své vlastní zaměření. Já byl například ve skupinách: strouhač sýra, sběrač biologického odpadu, smažič masa, dohlížitel na zpracování salátu, atd.. 

Po večeři nastalo krátké střílení z Nerfek a dále promítání. První na programu byl film Mad Max, kterým nás provázely 4dx efekty jako jsou plameny, vítr a dokonce šlehačka. Následoval dokument o novozélandských upírech. Opravdu jsme se nasmáli obzvlášť u rakvové scény (if you know what i mean). Také jsme si zahráli Slendermana. Já s Nožíkem jsme to uměli a tak jsme to učili Rychlíka, který byl ale úplně mimo a pořád chodil jen na ta samá místa (asi má slabost pro domy a cisterny). A šlo se spát, tentokrát už opravdu.

Dalšího dne jsme se probudili do chladného říjnového jitra. Xnídani bylo kakao a Corn flakes. Tento den jsme hlavně balili a uklízeli. Mimo jiné jsme si však zkoušeli změnu krevního tlaku před a po fyzické zátěži. Já jediný jsem měl po zátěži pomalejší tep. Nikdy bych neřekl, že mě několik angličáků dokáže tak uklidnit... Chvíli po poledni jsme již měli vše sbaleno a čekala nás společná fotografie. Pak již jen cesta vlakem domů, samozřejmě s chlebem.

Tímto končil dnes již legendární víkend a už teď se těšíme na další HKV.