Zimní přechod Brd 2017- I tentokrát jsme přežili

Termín: 28.1.2017
Autor: Mr. Pavouk

Přechod Brd 2017

Ono kalné sobotní ráno bylo hned na dvou různých místech možné pozorovat Mawadánce. Oblíbenými destinacemi bylo Knížecí a Smícháč. Kvůli hojnému počtu jsme totiž byli rozděleni do dvou skupin – Děti a lidi. Celé středisko se sjelo až v Mníšku pod Brdy, a to ve velmi vysokém počtu. Schválně uhádnete, kolik nás bylo? (odpověď najdete na druhé straně) Cukrárna ale pohostila jen tu starší skupinu, což bylo určitě dáno shodou „nešťastných“ náhod.

Vydali jsme se cestou obvyklou, kluzkou, zasněženou. První zastávka byla určena pro klasickou seznamovací hru, při které se málokdy někdo seznámí, ale alespoň jsme si ověřili, že Máru pořád baví ty stejné věci. Následovali Vypouštěči a pak každý dostal úkol, který měl vykonat někomu jinému. Například „Nabídni Pavoukovi jídlo“. Ačkoliv jsem úkol neměl, hru jsem si užil. Pokračovali jsme v pochodu. Mnoho z nás si sněhu užívalo až moc. Perorální podání nechybělo. Celí i necelí od sněhu jsme putovali směrem k louce Kytínské. 

Ani na oné louce sněhové boje nepřestaly, ba naopak se ještě vyostřily. Dali jsme si čajíček, páreček a vyměnili jsme nějaké brděnčičky. Prostě pohodička. Cestou na buřty nás překvapilo několik náletů, povodní a bomb… jako vždycky. Rok od roku méně těžký výšlap byl zakončen ohněm a buřty.

Vybroskvení skauti si tradičně připravili čokoládové fondue a ještě vybroskvenější skupinka podivných individuí si udělala vlastní oheň. Kromě nazi-špekáčků se konzumovala i jejich kuřecí parodie, hermelín, pečená jablka, fazole a další podivnosti. Mimochodem jsme si ověřili, jak je naše středisko mentálně propojené, když ZaZu a Rychlík naráz položili ruku na žhavý kámen a oba na to zareagovali stejně. Fascinující. Díkybohu nepopáleni žhavým klackem jsme se po pár hrách a focení vydali směr Řevnice.

Během cesty sněhové boje stále neutichaly. Šli jsme z kopce, a tak jsme se neobešli bez několika pádů, ať už nechtěných, tak uměle vyvolaných. Šli jsme dokonce špatnou cestou, a přesto jsme se dostali do cíle. Jak je to možné? Hladový skaut vždy najde cestu k jídlu. Řevnická cukrárna pohostila tentokrát celou naši skupinu. Přeplněným vlakem jsme se dostali zpět do Smíchovského smogu. Tam jsme se rozloučili a rozutekly domů.

Výprava byla jako každoročně povedená, díky hojné účasti byla ještě zajímavější. Sice ještě nejsme na druhé straně, ale vězte, že nás bylo kolem 50 osob.

Pavouk